166/ Labyrint

266 26 16
                                    

Opravdu moc děkuji za komentáře!
Pokračování

Když si Harry uvědomil, že se líbají, najednou ucuknul. V jeho tváři byl až zděšený výraz, ale uvnitř cítil radost a žár. Tyto dva pocity se ale momentálně nedokázaly dostat přes labyrint všech obav.

,,Omlouvám se," promluvil do ticha Severus a začal se zvedat ze židle s tím, že si byl vědom své chyby a svého příliš unáhleného chování.

Než se Harry vzpamatoval, tak byl u dveří. ,,Ne," vyskočil ze židle a bez rozmyslu přešel k profesorovi lektvarů a přisál své rty na ty jeho.

Chytil ho za lehký kabát a přitáhl si ho ještě blíž. Zmijozel se nestačil divit, ale nestěžoval si.

,,Ještě stále chceš odejít?" zeptal se Harry s psíma očima, když se od sebe odtrhli.

Severus jen nevěřícně pokýval hlavou ve znamení nesouhlasu, tedy že zůstává.

,,Jsi neuvěřitelný," podotkl ještě a pomalu se přiblížil k Nebelvírovi.

Už na nic nečekal a sám ho znovu políbil. A znovu. A znovu.

Snarry drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat