147/ Stopa

260 28 11
                                    

Další pokračování
Snad se bude líbit

Když Harry košili vypral a usušil, snažil se najít nejvhodnější čas, kdy ji profesorovi vrátit ale tak, aby to nebudilo přílišnou pozornost, že jde do sklepení.

Ideální ale bylo krásné počasí v neděli dopoledne, kdy šla většina studentů ven, a tak chodby zely prázdnotou.

Ani s Ronem problém nebyl, jelikož s ním šla Hermiona na procházku k jezeru, a tak měl Harry asi hodinu volného času.

Sebral košili a vyrazil do útrob hradu. Po cestě potkal jen dva Mrzimořany, takže z něj již začala vyprchávat nervozita.

,,Ale, ale, kampak, Pottere?" protáhl Draco, který se nacházel na chodbě před zmijozelskou společenskou místností.

Nebelvír zarytě mlčel, ačkoliv na něm ten večer přeci jen stopy zanechal a on se začal červenat.

,,Cha, chá. Takže to vyšlo, že jo? Pche, jinak by ses tak nečervenal a vlastně bys tu ani neměl co dělat," správně odhadl Zmijozel, stále se opíraje o roh u výklenku.

,,Sklapni, Malfoy," snažil se ho utišit Harry, ač věděl, že on ví stejně vše.

,,Tak já vás tu nebudu rušit, nerad bych byl svědkem něčeho... no, o co nestojím," naznal později aristokrat a s úšklebkem na rtecb odešel z chodby, vydávaje se pod sluneční paprsky a na čerstvý vzduch.

Harry se na chvíli zastavil, aby se uklidnil. To zvládneš, říkal si a šel zaklepat na dveře kabinetu.

,,Ano?" ozvalo se z dáli a v minutě před ním stál profesor lektvarů, který byl netradičně bez pláště, jen v černé košili, kterou doplňovaly tmavé - jak jinak než černé - kalhoty.

,,Ach, pan Potter," jemně se usmál Zmijozel a vpustil žáka dovnitř, maje radost z jeho návštěvy.

Snarry drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat