99/ Psaníčko

312 25 4
                                    

Pokračování

Už zase nemohl spát, a tak opět vyrazil na věž. Bylo sice už chladno, ale jemu to nevadilo.

Chlad a nicotné nic mu pomáhaly se uklidnit. Teď už jen brouzdal svou fantazií, věda, že profesor lektvarů je v bezpečí hradu.

Najednou uviděl po obloze poletovat malou sovičku, která mířila přímo k němu.

Nesla mu - docela malé - psaníčko.
Rozlomil pečeť a odmotal provázek.

Pane Pottere, rád Vás uvidím někdy u sebe v kabinetu, abych Vám řádně poděkoval.

S.S.

Neměl slov.

Usoudil ale, že to muž musel psát teprve před chvílí, a tak se rozhodl jeho nabídky využít hned.

Zaklepal na dveře kabinetu a ještě si musel chvíli počkat, než Zmijozel přešel z bytu do kabinetu.

,,Ano?" zeptal se otráveně lektvarista, otevíraje dveře.

,,Dobrý večer, pane profesore, před  chvíli jsem dostal váš dopis a... kdybyste nebyl proti, tak bych vaší nabídky využil ihned," dostal ze sebe Harry a sám byl překvapen plynulou formulací.

,,Jistě, vstupte," pozval ho dál muž a vduchu se zděsil.

Ano, sice mu psal, že ho rád uvidí, ale to až po tom, co už bude mít řádně namyšlenou omluvu...

Snarry drabblesKde žijí příběhy. Začni objevovat