Ohněm proti ohni

† rozhodnutí †

"Ji?" Changbin jemně zaklepal na rám dveří a po chvíli ticha nahlédl do pokoje nacházejícího se vedle toho jeho.

Chlapec byl schoulený pod pokrývkami, nereagoval.

Princ si sundal boty, aby nedělal hluk, a opatrně vstoupil. Po špičkách se přiblížil ke klubíčku na posteli, jen aby zjistil, že jeho strážce je vzhůru.

Povzdechl si a usedl na okraj postele. "Ji, promiň, že jsem tě postavil do téhle pozice. Já vím, že je to pro tebe poslední dobou těžké, ale tady může jít o životy mnoha lidí. A já jsem jejich budoucí král. Musím je chránit."

Jisung se zavrtěl, než zavřel oči a prohlásil: "Já to chápu, hyung. Promiň, že jsem se předtím neudržel." Suše se uchechtl. "Poslední dobou jsem jen na obtíž, že?"

Stále polohlasem, Changbin vyhrkl: "Ne, Sungie, nejsi na obtíž. Vždyť jsi mi před pár hodinami zachránil život! Jak tohle vůbec můžeš..." Znovu si ztrápeně povzdechl. Položil mladšímu ruku na rameno, ten sebou lehce trhnul a ztuhl. "Hlavně si odpočiň. Dnešek pro tebe musel být únavný. A já ti k tomu nijak nepomohl," dodal ironicky. "Ještě jednou děkuji za záchranu mého života. Doufám, že víš, že ti plně věřím a nikdy bych tě netlačil do něčeho, co by ti bylo nepříjemné, kdyby to nebylo zapotřebí. Vážím si tě a jsem rád, že jsi mým osobním strážcem."

Jisung se akorát více schoulil a schoval obličej z Changbinova zorného pole. "Díky, hyung," zamumlal do polštáře.

Princ se usmál. "Není vůbec za co." S tím se zvedl a nechal svého kamaráda odpočívat.

†††

"Slavnosti jsou za dva týdny."

Changbin sebou zděšeně cuknul. Obrátil se k rohu za jeho zády, kde spatřil Minha, jeho upřený pohled jej probodával skrz na skrz.

"A co s tím?" nechápal princ, naklonil hlavu na stranu.

"Jsou tu dvě možnosti," začal generál. "Jedna." Natáhl k princi ruku a vzpřímil ukazováček. "Necháme ten tvůj šílený plán být. Nebo dva," k ukazováčku se přidal i prostředníček, "začneme s přípravami už teď."

Pár vteřin si vyměňovali vážný pohled.

"Myslím, že víš, co je správně."

Minho si povzdechl a odlepil se od zdi. "Jisung mě za tohle zabije, ale musím se postavit na tvou stranu."

Changbin se vydal chodbami do zahrad, Minho jej následoval. "Nemáš vést výcvik?" zeptal se staršího přes rameno.

Ten jej pár kroky dohnal a zavrtěl hlavou. "Ne, momentálně trénují sami. Kdo chce zítra projít zkouškami, ten by měl vědět, kde jsou jeho slabiny a dnes na nich zapracuje. Já je ještě zítra rychle zkontroluji, než se dáme na selekci vhodných kadetů. Samozřejmě, čím více, tím lépe, proto na ně dneska stejně někdo dohlíží, ale já se rozhodl to z mé strany ponechat tak, jak to dělávám vždycky - dát jim prostor, ať se připraví sami. Momentálně jim je skupinový trénink k ničemu, když budou zkoušky podstupovat individuálně, tak ať se každý zlepší, v čem potřebuje a ostatní zapracují zase na svých chybách."

Changbin se zaujetím poslouchal. Minhovi se často stávalo, že se rozpovídal o své práci, ale vždy to říkal s takovým zapálením a bylo poznat, že tohle je jeho obor a vášeň, že to kde koho vtáhlo a nebylo cesty zpět.