Ohněm proti ohni

† návrat †

Dny se přelily v týdny, ty v měsíce a brzy již nebylo po žádném teroru ani památky. Changbin s jeho otcem pečlivě dohlíželi na regeneraci Kaera a jeho občanů, jimiž již nebyli pouze lidé. Magických osob postupně přibývalo, ekonomika došla do střetu s rozmachem, hospodářství se také dařilo. Kouzla pomáhala v každodenním životě, zároveň se však zamezovalo jejich zneužití.

"Dobré ráno," usmál se syn, když vstoupil do hlavní síně.

"Dobré ráno i tobě, synu. Co Bang Chan, ozval se už?"

Changbin přikývl. "Právě jsem obdržel jeho dopis. Acetrálie je s námi ochotna uzavřít příměří, zvažují i spojenectví."

"Úžasné. Ten chlapec nám byl snad seslán z nebes."

Mladý král zavzpomínal na vždy pozitivního velitele, jemuž v očích zářily oheň i rubín. "To tedy nepochybně." Nahlédl do vzkazu. "Jsou ochotni se s námi sejít za měsíc."

"Ještě lepší."

Jisunga stojícího za Changbinovými zády na chvíli rozrušil hlas jistého generála, jenž právě okolo hnal očividně strhané kadety na zámeckou stráž.

"Ten se s nimi nepáře," zasmál se Changbin.

"Je to Minho hyung," pokrčil jeho kamarád rameny, "co více očekávat, no ne?"

"Pravda." V očích mu problesklo rozpomenutí. "Mimochodem," hrábl do kapsy hanboku, "ještě došlo tohle."

"Od ostatních?"

"Nahlédl jsem dovnitř a vypadá to, že jako vždy je to od každého něco." Obrátil se ke králi sedícímu na trůně, právě něco tiše diskutoval se svými rádci. "Otče," přitáhl na sebe jeho pozornost, následovala úklona. "Již jsem vyřídil vše."

"Samozřejmě, synu, jenom jdi. A nezapomeň na odpolední schůzku."

"Jak bych mohl, otče," pousmál se ostýchavě Changbin, než se s Jisungem rychlým krokem vydali ven do zastřené záře Slunce skrytého za šedivou clonou. Na stromech již rašilo listí, ovšem hravé počasí je nepřestávalo vyvádět z míry. Doslova deset minut zpátky ještě pršelo.

Tak akorát včas vstoupili do Changbinova pokoje - z nebe se snesly další kapky.

Netrpělivě vytáhli dopisy z obálky, postupně si je předávali, s úsměvy četli, co jim chtěli jejich přátelé sdělit.

Máme se dobře. Hyunjinovi rodiče mě stále mají raději než jeho.

Seungmin se zlepšil v našem jazyce. Už s ním v podstatě nemluvím jinak!

Klanu se daří.

Už dokonce neříkám tolik sarkastických poznámek. Minnie mi za ně chtěl stínat hlavu.

Felix se stále neozval.

Changbinovy koutky povisly.

Jeho strážce si všiml, jak mu opadla ramena. "Pořád nic?"

Král zavrtěl hlavou. "Ne." Odložil vzkaz stranou. "Ale s tím jsem počítal." Sám si nebyl jistý, zda-li tomu věřil.

"Však on se zase vrátí."

"Promiň, Ji, teď se o tom vážně nechci bavit. Pojďme..." Spolkl hořké zklamání. "Pojďme jim odpovědět, co říkáš?"

Jisungovi to bylo líto. Pokaždé, když došly nové vzkazy, to končilo takhle.

Přesto odhalil své bílé perly. "Samozřejmě, hyung."

†††

Nad sídlem klanu Stray Kids visel ohnivý kotouč. Dragíni se potulovali ulicemi, přicházely teplé dny a byť pro ně zima znamenala to, co pro Kaero začátek léta, nemohli se již dočkat na žhavé počasí.