Ohněm proti ohni

† výjezd †

"Neboj, Lixi, nikdo nás nesledoval," ujišťoval Hyunjin již po několikáté svého kamaráda.

"Já ti nevím," pihatý dragín se zamračil a dále zíral do nastávající noci před vchodem do jeskyně, "mám takový... divný pocit."

"Určitě je to jen pocit," usmál se na něj Seungmin. "Neviděli jsme nikoho, kdo by šel naším směrem. A to jsme měli oči na stopkách od té doby, co jsme se blížili ke městu."

"I tak bych ale raději dával pozor," vložil se do hovoru Changbin. "Dneska ponecháme v jeskyni tmu, oheň by nás mohl prozradit, i kdyby pouze náhodou."

"Hyung má pravdu," přikývl Jisung, který si na druhém konci jeskyně brousil meč, mokrý kámen měl nyní nečinně položený na čepeli, "jistota je jistota. Ať už po nás někdo jde nebo ne, možná bychom mohli zůstávat v nocích po tmě."

Minho sedící u stolu s ostatními musel též souhlasit. "Můžeme oheň zapálit později, ale ne, dokud jsme tak blízko hlavního města."

"Což mi připomíná," ozval se po chvíli ticha bez jakéhokoliv kontextu Seungmin, "že po nás pátrají po celém království."

"Vyzvídal jsi?" pousmál se Changbin.

Znal Seungmina. Možná měl výraz nevinného štěňátka, ve skutečnosti to však byla nebezpečná šelma. Vychytralý, lstivý, mazaný, měl uši a oči všude, věděl, jak si získat to, co chce... Aby přiznal pravdu, princ se divil, že se jejich lučištník ještě nezapletl do nějakého společenství zločinců. Na druhou stranu... Vlastně by se vsadil, že už je v nějakých nekalých věcech dávno zamíchaný, pouze o tom nikdo neví.

Seungmin se zlověstným úsměvem přikývl. "Myslí si, že Jisung a Minho hyung utekli před popravou a Changbin hyung má být údajně jejich rukojmí. Zatímco já jim mám spolu s nějakými neznámými individui pomáhat," při poslední větě se s odfrknutím podíval na dva dragíny.

Felix stoicky povytáhl obočí. "Individui?" zopakoval, cítíc se lehce uražen. Tolik let práce a dřiny jenom proto, aby jej nakonec nazvali individuem? Tak to byl tedy opravdu vrchol jeho kariéry.

Seungmin se zasmál. "Ano. Někdo zahlédl dvě postavy, nepostřehli však rysy, pouze to, že se oháněly meči a zabíjely místní strážné a vojáky. Taky se říká, že jedna byla žena, ale všichni o tom pochybují."

Changbin se též zasmál. "Tak to jsou mi teda povedená individua! Co se povídá dál?"

Tázaný stáhl obočí k sobě. "Řeší se hodně věcí. Ani jedna není dobrá a nejsem si jistý, jestli nám některá z nich vůbec hraje do karet."

"Jako třeba...?" zeptal se po chvíli napjatého ticha Minho.

"Jako třeba to, že král vážně stoná. Vlády se očividně pomalu a jistě ujímá náš starý známý kapitán."

Changbin vyskočil od stolu. "Jak je to možné?! Vládu má v takovýchto případech převzít králova práva ruka! A to je přeci-"

"Jonghyun sunbaenim, já vím," přikývl Seungmin. "Ale prý před dvěma dny zmizel i se zbytkem králových rádců. Palác má nyní plně v rukou kapitán Kim."

Znovu zavládlo ticho.

"Je tedy rozhodnuto," pronesl náhle princ, hluboko v očích oheň, jenž čekal, až se bude moct začít šířit.

Všichni se na něj obrátili.

"Jedeme pro spojence."

"Ale hyung," Jisung se nervózně ošil, "kde je chceš vzít?"