Ohněm proti ohni

† odjezd †

Slunce jemným dotekem hladilo sídlo klanu svými hřejivými prsty utkanými ze zlatých nití jemnějších než satén. Ulice prázdné, tiché, bez života. Pouze na náměstí stál před svým domem všemi obdivovaný velitel, před ním hromada dřeva s hřebíky, poté pár kupek surovin a nakonec pyramida krabic, které s pomocí kouzel z toho všeho tvořil.

"Spal jsi vůbec?"

Chan se obrátil za oním hlasem. "Prosím?"

Felix protočil očima. "Ptal jsem se, jestli jsi spal."

Velitel si odfrkl - jako kdyby jej ještě neznal. "Ne."

"Já taky ne."

Alkohol měl na dragíny dva účinky - jedny velmi brzy uspával, druhým dodal energii. Jakmile však vyprchal, byli unavení všichni stejně. Dokud tedy nebyli velitel trpící nespavostí a spánkovou deprivací nebo nájemný vrah, který byl zvyklý na podmínky tvrdší než alkohol.

Chan dále mával rukama, přičemž si něco mumlal pod nosem, krabice se před ním tvořily, plnily a skládaly jedna na druhou.

"Chceš pomoct?"

"Ne, mám v tom vlastní pořádek. Ale můžeš uklidit tu spoušť, co jsme včera natropili."

Felix se rozhlédl po všem tom nepořádku zaplňujícím celé náměstí. S povzdechem rázně zatleskal, vzduch kolem jeho dlaní jasně zajiskřil a vše zmizelo.

"Máš po ránu nějak moc energie," odtušil Chan, zatímco po něm střelil koutkem oka. "Co ostatní? Ještě spí?"

Vrah přikývl. "Jakmile Changbin odpadl, bylo mi jasné, že já takhle dnes neskončím. Dovtípil jsem se však, že tě tu najdu." Následně tiše dodal: "Měl jsem pravdu."

Velitel se usmál. "Nebudu lhát, cítím se příšerně. Tentokrát jsem to asi trochu přehnal."

"Ty toho tedy vydržíš," začal si z něj utahovat mladší.

"Nevím... Ještě nikdy jsem toho nevypil tolik. Vydržím dlouho a hodně, ale ty..." Chan na něj přimhouřil oči. "Ty jsi tedy vážně neuvěřitelný."

Felix pokrčil rameny a s rukama založenýma na hrudi se zády opřel o zeď kousek od jeho bratra. "Já myslel, že už ti to došlo."

"A kdy by mělo, prosím tebe? Ale tohle tam nepatří," velitel bez odmlky tiše zabědoval.

"Když byla ta bouřka."

"Takže stejně sis do té kávy ten alkohol dal."

"Roztomilé, jak si myslíš, že to byla káva."

Prkno spadlo na zem. Chan opět šeptem zaklel, než vše vrátil na své místo. "Jak můžeme být my dva rodina."

Felix se zasmál. "Osud, Chane, Osud."

"Osud mě taky donutil dělat hromady jiných věcí, ale přísahám samotnému Velikému Drakovi, zachraňovat ten tvůj včerejší proslov byla jedna z nejhorších zkoušek, kterými jsem si za svůj krátký život musel projít."

"Nebuď dramatický, zas tak strašné to nebylo." Stačil jeden pohled od Chana a vrah si raději svá slova z předchozího večera přehrál v hlavě. "Dobrá," protáhl ještě stále trochu v zamyšlení. "Nebyl to nejlepší, ale ani nejhorší výkon."

"To ti brát nebudu." Velitel v duchu zajásal, když uviděl poslední suroviny k zabalení. "Ale to trapné ticho, co poté nastalo... to bylo otřesné."

"Jsem rád za tvůj názor. Ale co jsem měl asi tak dělat, když jsi mi řekl, ať příliš nemluvím o zbraních a vraždách? Jsem nájemný vrah, Chane, mé komunikační schopnosti s lidmi jsou takřka nulové."