Ohněm proti ohni

† sova †

"Dávám tomu ještě takové dva, možná tři dny," pronesl Felix toho samého večera, když konečně všichni usedli u ohně.

"Páni, nemůžu uvěřit, že už jsme tak daleko," pousmál se Jisung. "Strašně rychle to uteklo."

"A naštěstí jsme ani neměli žádné velké potíže," přikývl Changbin.

"Vyklepej to do dřeva, hyung!" vykřikl Hyunjin.

Changbin s pobaveným úsměvem protočil očima. "Když si to tak žádáš." Zaťukal do jednoho z klacků na hromádce po jeho boku.

"Myslíš, že se nám podaří vašeho vůdce přemluvit, aby nám pomohl?" zeptal se Jisung Felixe.

Ten pokrčil rameny. "Nevím. Už několik let jsem se s ním neviděl. Možná se za tu dobu změnil. Ale myslím, že pokud mu navrhnete dobrou nabídku nazpátek, mohl by to vzít."

"Nabídku mám více než lákavou." Changbinovi v očích zazářil oheň jasnější, než ten, u kterého seděl.

"Pravda," uchechtl se Minho, "nechte vyjednávání tady na Changbinovi a Seungminovi a všechno máme v kapse."

"Seungmin taky?" nechtěl uvěřit Felix.

Lučištník se však ďábelsky usmál ze svého místa, kde otáčel roštem s bramborami. "Ty by ses ještě divil, čeho jsem schopný."

Dragín se tím nenechal nijak rozhodit. Pouze pokrčil rameny. "Dokud to bude fungovat, dělejte si, co uznáte za vhodné."

Po tomhle se začali bavit v menších skupinkách.

"Kdes vůbec celou tu dobu byl, hyung?" přisedl si Jeongin blíže k dragínovi s hlubokým hlasem.

"Cestoval jsem."

"Vážně?" Chlapci zasvítilo v očích. "A kde jsi byl?"

"Všude a nikde," pousmál se Felix a zamával přitom ve vzduchu jablkem, ze kterého si následně pořádně ukousl.

"Hej, Lixi! To mělo být pro koně!" ozval se Hyunjin z druhé strany táboráku.

"Bez jednoho jabka se obejdou. Mají louku plnou trávy, však ono jich neubyde," ohradil se pihatý mladík a fialovooký se raději vrátil zpět k rozhovoru s Changbinem a Seungminem.

"Jak se vůbec stalo, že tě unesli?" začal se i on zajímat na oplátku.

Jeongin polkl. "Bylo to asi tři nebo čtyři roky po tom, co jsi zmizel... Ano, po čtyřech letech od toho, co tě unesli, jsem si hrál na okraji pastvin s koňmi. Však víš, ne? Tam, jak jsme se vždycky báli chodit. Nevím, co mě to tehdy vůbec napadlo. Ale než jsem se nadál, praštilo mě něco do hlavy a když jsem se probral, byl jsem v nějaké... kleci." Při vzpomínce na pouta si promnul zápěstí. "A pak už jsem vám to vlastně všechno říkal. Vlastníci toho hostince, kde jste si nechali ustájit koně, mě odkoupili, nenechali mě utéct. Nutili mě krást. A když jsem udělal něco, co se jim nelíbilo, nedávali mi najíst. Víš, hyung, v určitý moment jsem si začal připadat jako nějaké zvíře," hlas se mu zlomil, krk měl celý stažený.

Felix jej pohladil po zádech. "Však už to bude dobré, Innie. Teď se nemusíš bát. Za pár dní jsme doma, uvidíš. Zase se potkáš s mámou a tátou a všemi těmi tvými sourozenci a ostatními taky."

Jeongin si objal kolena a zadíval se do ohně. "To doufám," zamumlal. Na rameno mu usedla drobná sova, otřela se mu o krk. Pousmál se. "Já vím, já vím. Neboj, nezapomněl jsem na tebe." Natáhl se do kapsy a ptáčka nakrmil. "Spíš jsem doufal, že jsi ty nezapomněl na mě."

"Mazlíček?" povytáhl Felix obočí.

"Vlastně nemá jméno," přiznal Jeongin. "Ale nějaké dva nebo tři měsíce zpátky jsem ho našel ve stájích. Měl zraněné křídlo, musela ho napadnout kočka. Postaral jsem se o něj. Od té doby za mnou každý večer lítal na návštěvy. Občas se stavil i přes den, když jsem měl čas."