Ohněm proti ohni

† nákup †

"Já vám nevím," ošil se nervózně Hyunjin v oblečení sedláka. "Vážně si myslíte, že je to dobrý nápad? Já sám bych to přeci jenom zvládl, ale když jde se mnou i Seungmin-"

"Znáš snad to město? Víš, kudy utéct v případu nouze? Nevíš. Vidíš, tak mlč," skočil mu do řeči nejmladší, stále ještě podrážděný z jeho ranního probuzení.

"Promiň, Jinnie," ozval se Felix a položil svému společníkovi ruku na rameno, "ale víš, že pro kohokoliv jiného by to bylo příliš riskantní. Jisung a Minho hyung jsou tam známí, stejně tak Changbin hyung a jeden z nás by tu s nimi měl zůstat - pro případ nouze. A jelikož mám takové tušení, že už i mě pár lidí postřehlo, když jsem tam běhal a oháněl se mečem po jejich vojácích, nejlepší volbou jsi ty. A jak se už Seungmin zmínil, on zná město jako svoje boty. Vždyť tam vyrůstal, proto ví, kudy uniknout, když to bude zapotřebí."

Hyunjin si vyslechl celý výklad, než s povzdechem svěsil hlavu. "Máš pravdu."

"Hlavně si dejte pozor, ať si vás nevšimne moc lidí," upozornil je ještě Minho.

"A pozor na zloděje, město je jich plné," dodal rychle Jisung.

Seungmin na něj laškovně přimhouřil oči a vyplázl jazyk, nikdo další si toho nevšiml.

"Vážně?" vyvalil na Jisunga zmateně oči Minho. "Proč jsem si toho nikdy nevšiml?"

"Nejsi vševědoucí," zazubil se na něj podle mladší.

"Každopádně," skočil jim do dialogu hluboký hlas, "se snažte vše vyřídit, co nejrychleji to půjde, dobrá?"

Seungmin s Hyunjinem přikývli. "Ano, samozřejmě."

"Buďte ve střehu."

Rozloučili se a než se nadáli, dvojice jim zmizela z dohledu. S povzdechem se vrátili do jeskyně.

"Co zranění?" zeptal se Minho Jisunga.

"V pořádku," protáhl mladší.

"Vážně? Takže když udělám tohle-"

"Zkus si to," vytasil na něj mladší v mžiku oka meč. "Zkus si to," zopakoval, v očích strach, "a já ti useknu tu ruku, přítel ne přítel."

Minho se na něj ustaraně podíval. "Sungie, nech mě se na to podívat."

"Ne," odporoval nadále tvrdohlavě Jisung. Odvrátil hlavu, schoval zbraň zpět do pochvy a ostrým krokem se vydal až k židli, na kterou se trucovitě svalil.

"Hannie-"

Jisung opět zavrtěl hlavou a nesouhlasně zamručel. "Ne. A nezkoušej na mě tu přezdívku, tentokrát to nezafunguje."

"Jisungu, možná bys nás vážně měl nechat se na to podívat. Čím dřív ti to ošetříme, tím dřív se budeš moct naplno věnovat své práci."

Strážce probodl dragína nenávistným pohledem. Znali se pouze chvíli a stejně už věděl, jak na něj vyzrát. Když však viděl, jaké výrazy dostává nazpátek, neochotně souhlasil. Znovu se vyhoupl na stůl (na druhou stranu od stále spícího Changbina samozřejmě) a stáhl si vrchní díl hanboku z ramen.

Felix by lhal, kdyby řekl, že se mu z toho nedělalo zle. Sice byl vrah, zabíjel ale zlé lidi. Z toho, co doposud věděl, byl zmlácený chlapec před ním jeden z nejmilejších lidí, které doposud mladý dragín potkal a nejspíše i potká.

"Co je tohle?" zeptal se znepokojeně Minho a naklonil se blíže k nateklému místu na Jisungově boku.

Mladík polkl, uhnul pohledem. "Hrozně to bolí," přiznal, za koutky se zaleskly drobné slzy.