Ohněm proti ohni

† omluva †

Čtveřice si pospíšila za hradby města a za zatáčkuo se sprintem vydala pryč. Když byli chlapci dost daleko od lidí, dovolili si zastavit, aby se k jejich cíli přiblížili pomocí magie.

"Už jsou skoro tu," oznámil Felix, sotva se stihli zhmotnit.

"Tak na ně počkáme."

Pihatý vrah se zamračil. "Cítím Minha i Jisunga. Navíc je jich příliš mnoho na jednu skupinu."

"Takže se setkali po cestě," zamumlal Hyunjin, než si odfrkl nosem, poté smutně sklopil oči, ruce založené na hrudi. "A můj Minnie pořád nikde."

"Však on za chvíli taky dorazí, neboj, Jinnie," poplácal jej po zádech jeho kolega.

"To doufám."

†††

"Takhle daleko jsem v Kaeru nikdy nebyl - a to jsem tu žil roky."

"Taky jsi byl celou tu dobu vězněn v jednom konkrétním hostinci, není se tedy co divit."

Lučištník si vysloužil nepobavený pohled růžových očí, mladší chlapec však neměl co namítnout. "Za jak dlouho tam vůbec budeme?" změnil raději téma.

Zlatý kotouč jim visel vysoko nad hlavami, nebe zářilo azurovou barvou, vzduch na obzoru se vlnil.

Člověk zalitoval, že se téže nenarodil jako dragín. Žádný z jeho skupiny nevypadal, že by jej ono horko trápilo - holt na té vyšší odolnosti před teplem něco bylo. "Nanejvýše za dva dny. Uvidíme, jestli bude i nadále tak ukrutné vedro."

Jeongin se ušklíbl. "Nějak ses zapotil."

Seungmin se rozhodl kousnout do jazyka, vytrvale kladl nohu před druhou. "Ještě že tam budeme tak brzy. Více času bych s tebou už nepřežil."

Dragín se zazubil, paprsky se mu odrazily od bílého chrupu. "Aspoň to vidíme stejně, Minnie."

Seungmin se rozhodl za tu dobu, co cestovali, naučit jazyku dragínů. Překvapivě v sobě objevil nový talent, díky kterému s ostatními již po dvou týdnech více méně plynule komunikoval.

"Hele, konečně město," usmál se na červené střechy, jež na ně vykoukly za kopcem.

"Tak to je blíž, než jsme si mysleli," uvědomil si Jeongin.

"Už to tak bude..."

Za chvíli však stáli před rozlehlým vojenským táborem, domy a ulice k nenalezení.

Seungmin stany a vojáky přejel pohledem, než se obrátil za svými společníky. "Chvíli tu počkejte. Zjistím, zda-li můžeme jít dál."

"Seungmine, počkej!" Jeongin jej doběhl.

"Tady musíme mluvit řečí Prvního Kontinentu, Innie," upomenul jej lučištník.

"Samozřejmě, hyung, promiň," zavrtěl iluzí obalený dragín hlavou.

"Dobrý den, mohu nějak pomoci?"

Dvojice stanula před vysokým vojákem. "Dobrý den," uklonili se. "Potřebovali bychom projet - míříme do hlavního města. Pustíte nás, prosím, dál?"

Muž ve zbroji přejel dvojici a následně i skupinu, již zanechali za sebou, seriózním pohledem. "Dejte mi chvíli." Obrátil se k shluku dalších vojáků nacházejících se opodál. "Yah! Pojďte sem!" křikl po nich, až sebou mladý dragín poděšeně trhl.

Armádní zaměstnanci se mezi sebou tiše radili, zatímco chlapci nejistě sledovali jejich záda.

"Ale je jich strašně moc..."