Ohněm proti ohni

† stánky †

"Já usnul?! Kdy?"

Changbin si povzdechl. Doslova se šel pouze napít a hele, jak to dopadá. Seungmin a Jeongin teď mají nejspíše doživotní trauma ze vstávání díky šoku, co jim právě Jisung způsobil.

"V noci," odpověděl princ neurčitě.

"Ale já neměl usnout vůbec!"

"To je v pořádku, Ji. Hlavní je, že sis pořádně odpočinul."

Tahle věta však strážci nebyla příliš velkou útěchou - vlastně žádnou. Právě naopak v něm vyvolala hromady pochyb o svém pracovním výkonu. Co kdyby někdo zaútočil a Changbin by vedle něj umřel, zatímco on spal? Tolik se toho mohlo pokazit a on by to celé prospal!

"Hyung, nech toho. Tak jsi usnul, to dělají všichni."

Jisung zvedl pohled k mladému dragínovi. "To sice ano, ale co kdyby-"

"Co by kdyby i ne kdyby," zanotoval Changbin s lehce ironickým úšklebkem. "Pojďme to nechat být, nic se nestalo. Teď bychom se převážně měli co nejrychleji sbalit a vyrazit do města. Včera jsme snědli poslední zásoby a já umírám hlady."

O půl hodiny později již stáli před branami města, tváře zahalené stíny klobouků a látkou šátků. Přátelsky kývli na stráže a vstoupili do uliček pomalu se plnících lidmi.

"Pojďme na ten trh, kde se máme setkat s ostatními. Tam už nějaké jídlo bude," zavelel Changbin.

Několik minut, pár otázek o pomoc s orientací a byli tam.

"Panečku, to je mi ale vůně," usmál se Jeongin.

Zhoupli se z koní, zamířili pro snídani. Žaludky se hlasitě žádaly o nějakou potravu a nerovnoměrně se střídaly ve vyjadřování této své nespokojenosti.

Tři členové naší čtveřice se s radostí shlukli u nejbližšího stánku s jídlem. Pouze jeden z nich stál kousek opodál a neustále se nervózně rozhlížel okolo.

"Ji, tady máš i ty svoje- Hm? Jisungu?" Changbin zvedl pohled, který mu okamžitě padl na záda svého pryč utíkajícího kamaráda.

O pár vteřin později Jisung překvapil další malou skupinku svým vpádem. Pevně jednoho z jejích členů sevřel v objetí.

Ostatní z toho shluku se začali rozhlížet okolo.

Pár černých perel ležících mezi tmavými hvězdami na světlém plátně se střetl s Changbinovým pohledem.

Princ na Felixe zamával a vrah se mu s úsměvem vydal vstříc.

Starší ucítil šimrání na tváři, nešlo však již o nic, na co by touhle dobou již nebyl zvyklý. Právě naopak, s radostí si stáhl šátek z úst a klobouk z hlavy. Nyní byla jeho tvář všem okolo cizí.

"Snídáte?"

Changbin přikývl na souhlas. "Chceš taky? Ještě jsme nezaplatili-"

"Ne, v pořádku, my už jedli."

Changbin tedy odevzdal vlastníkovi stánku požadovanou sumu a všichni se vydali k točícímu se páru, který si mezitím zvládl získat pozornost davu, ten se neustále zvětšoval.

"Minho hyung, Jisungu, dívají se na nás," upozornil zamilované chlapce Hyunjin.

Jako kdyby do nich uhodil blesk, okamžitě se uklidnili a nasadili profesionální výraz.

To už znovu stáli všichni pohromadě.

"Sehnali jste loď?" ozval se Seungmin mezi sousty.

"Ano."