Ohněm proti ohni

† signál †

Nebe bylo modré, z východu se však hnaly temné mraky.

"Blíží se déšť," broukl Felix, přimhouřené oči sledující onu záplavu šedi, šlo z ní cítit vodu i na hony daleko.

"O to víc bychom si měli pospíšit," zkonstatoval Chan, rozeskládal tuby kolem prázdného placu, v jehož středu se právě nacházeli. "Ať to nikomu nepřijde zvláštní," vysvětlil.

"Pravda," vrahův koutek škubl vzhůru, "ohnivé vystoupení v dešti by nám asi moc neprošlo."

"Hlavně by se někdo mohl začít ptát," velitel se rozhlédl po davu, který se pomalu shlukoval, princ před ním pochodoval, nadšeně vykřikoval: "Dámy a pánové! Přistupte blíže a zřete něco, o čem se vám prozatím pouze zdálo!" Chan se zadíval svému bratrovi do tváře. "Víš, jak to s lidmi bývá."

"Jak bych nemohl," Felixovi blesklo myslí několik obrazů, vzpomínka, kterou musel ihned setřást. Pohledem sklouzl k tubám v jeho prstech, sevřel je o něco pevněji. "Můžeme tedy začít?"

"Ještě ne," velitel zavrtěl hlavou. "Changbin neskončil."

Mladík nadále vyzíval dav k pozornosti, nepřestával uspívat.

"Můžu... jenom jeden dotaz? Než na to už nebude čas a... dokud je tu ještě naděje, že-"

"Ani to neříkej." Felix mu položil ruku na rameno. "Všichni přežijeme, máme na to. Ale samozřejmě," hned byl zase více uvolněný, "ptej se."

"Tehdy u Minhových rodičů..."

"Já jsem Bang Felix."

"...představil ses naším jménem. Řekl jsi Bang, ne Lee. Proč...?"

Rty jeho sourozence se znovu roztáhly od sebe, zuby zaleskly, černé duhovky hřály. "Neříkali jsme přeci, že budeme znovu bratry?"

Chan začal koktat, nevěděl, jak zareagovat. Chvílemi již ani nevěděl, zda-li mluvil na Felixe či sám k sobě.

"Můžeme?"

Dragíni se ohlédli za princem. Zářil životem a odhodláním.

Přikývli. "Jdeme na to."

Changbin se tedy vydal zpět k přihlížejícím, kterých v průběhu toho krátkého dialogu hodně přibylo. "Dámy a pánové, připravte se vidět vystoupení, na které do konce života nezapomenete!" zvolal. Naposledy zkontroloval, že všichni stáli v dostatečné vzdálenosti a sám odstoupil.

"Jsi připraven?" broukl Chan přes rameno, nyní k sobě s Felixem stáli zády.

"Já? Vždycky. Otázkou je, jestli mi budeš stačit."

Velitel se ušklíbl. "Tak dobrá, začínáme."

Do vzduchu vystřelily první jiskry. Nejdříve jich bylo pomálu, postupně však jejich počet stoupal, byly to oblaky, vodopády, jež létaly vzduchem, zatímco bratři předváděli pečlivě nacvičenou choreografii, při níž se tajil dech.

Lidé si šokovaně zakrývali ústa, zatímco s očima dokořán přihlíželi dvojici, která se proplétala blízko nejen mezi sebou, ale i s oněmi ohnivými zárodky, které by mohly každou chvíli plodit plameny. Těla se hýbala, vlnila, dělala přemety i kotouly,... Ticho se postupně měnilo ve výkřiky nadšení, dav vystupující povzbuzoval vždy, když si bratři vyměnili krátký pohled, zatímco se natahovali po dalších tubách, které byly vlastně zcela zbytečné - užívali jich pouze pro větší uvěřitelnost, aby nikdo nenabyl podezření, aby nikomu nedošlo, že ve skutečnosti místo speciálních ohňostrojů využívají svých magických schopností.