Ohněm proti ohni

† vyčerpání †

Hyunjin a Minho byli první, kteří se se svým soupeřem vypořádali.

Kde kdo by si mohl pomyslet, že souboj dvou proti jednomu bude jednoduchý, ovšem to není tak úplně pravda. Kromě toho, že se chcete zbavit svého protivníka, si totiž musíte dávat i pozor na to, abyste neublížili svému společníkovi. Kolikrát rozhoduje krátký moment trvající zlomek vteřiny - šance udělat výpad, vrhnout nožem či podkopnout bojovníkovi naproti vám nohy. O to horší a složitější to tedy občas může být. Nemůžete si pouze vytvořit plán, který budete následovat. Musíte být sehraní.

Tato dvojice zkušených bojovníků se s jejich posledním úkolem však vypořádala vskutku bravurně.

"Jdi za Jisungem, já pomůžu Seungminovi a Inniemu."

Minho si ztěžka oddechl, než se vděčně usmál. "Díky." S radostí odklusal ku jejich levici, kde bojovali princ a jeho osobní strážce.

Hyunjin mezitím přiskočil ke druhé straně, kde se odehrával až znuděný střet tří mečů. Téměř jako kdyby se útočníkovi ani nechtělo svým oponentům ublížit.

"Ahoj, Minnie."

Seungmin na krok ustoupil a věnoval svému příteli ne zrovna vstřícný výraz. "Já tu musím bojovat s mečem a ty mi řekneš Minnie?" Hned na to blokoval útok a ještě o krok ucouvl.

Jeongin se v ten moment pokusil obmotat kolem mužových lýtek tlusté šlahouny, ten je však jedním mávnutím rukou přeťal vedví.

Hyunjin ovšem využil jeho sklopené čepele, sáhl do vnitřní kapsy svého kabátu a hodil po muži drobnou šipku. Zapíchla se mu přesně do ohryzku, meč zařinčel o dláždění. "Ano, vadí ti snad něco?" pokračoval v konverzaci s jeho přítelem, jako kdyby se nic nedělo.

Než stihl Seungmin odpovědět, visel Hyunjinovi na krku unavený Jeongin. "Necítím nožičky," zakňučel.

Oba chlapci se zasmáli. "To je úžasné, Innie, ale já ještě musím pomoct-"

"Hele, to je on." Seungmin v tranzu ukázal na muže napadajícího trojici po jejich levici, na tváři jizva.

"A do háje."

Hyunjin už chtěl jít na pomoc, Jeongin jej však sevřel v objetí o něco pevněji. "Nechoď, ve čtyřech si budete vzájemně zavazet ještě víc. Vždyť i ve dvou je to na nic."

V tom měl nepochybně pravdu. Nemohl přispět ani po magické stránce, na to musel být se svými živly jeho cíli buďto blízko na dotek ruky či mezi nimi musel být několilametrový rozestup a převážně volný prostor. Nikdy by si nedokázal odpustit, kdyby jakékoliv z jeho kouzel zasáhlo někoho z jejich kamarádů.

Hyunjin se zamyslel. "Mám plán," promluvil po pár okamžicích. "Innie, pustil bys mě?"

"Hm..."

Seungmin se na nejmladšího pousmál, podepřel jej. "Chceš si jít lehnout? My dva tady už stejně ničemu nepomůžeme." Byl si vědom, že i kdyby nyní odhodil meč (jenž mu během jejich čekání na poslední útoky Hyunjin vložil do rukou) a vzal luk, nebylo by to nic platné. Stejně jako se Hyunjin bál použít magii, on se strachoval zasáhnout šípem někoho z jeho nejbližších.

"Ale ostatní-"

"Pak ti řeknu, jak to dopadlo, dobrá?"

Jeongin, kterému se již oči samy klížily, nakonec pouze chabě přikývl.

Obloha začala nabírat modrých odstínů, na obzoru se vykresloval úzký proužek žlutých barev.

"Hyung, couvni."