Ohněm proti ohni

† váhání †

"Děkuji vám všem, kteří sem dnes přišli. Doufám, že jste dodrželi mou předchozí prosbu a nikomu o ničem neřekli - závisí na tom bezpečí celé téhle země."

Všichni okamžitě přikývli.

"Děkuji," princ se uklonil, "vážím si vaší loajality." Namířil své kroky mezi muže sedící po celé hospodě. "Nyní tedy k našemu plánu. Zaprvé - naše posily ještě potřebují nabrat síly po těžké cestě, buďte tedy, prosím, trpěliví." Zastavil, důležitým pohledem přejel celé vnitřní prostory. "Zadruhé - zaútočíme přesně za patnáct dní, tudíž v sobotu. Během té doby se s vámi ještě párkrát sejdeme a probereme veškeré maličkosti, abyste věděli, na co se připravit."

"A jaká bude vůbec naše role?"

Changbin se ohlédl ke svému příteli.

Ten přikývl, odlepil záda ode zdi vedle vstupu. "Vaším úkolem bude dát pozor na ostatní obyčejné poddané - obzvláště poté ty, kteří se o sebe nedokážou postarat sami. Rádi bychom však, abyste je o našich plánech neinformovali, mohlo by to ohrozit zcela všechno, kvůli čemu jsme tu po týdny riskovali životy. Proto vás opět žádáme k tichosti - nikdy nevíte, kdo vás slyší či před kým se člověk, jemuž informace o tomhle plánu budete sdělovat, omylem prořekne před někým od Kima. Pochybuji, že by tu kdokoliv naše plány ničil schválně, ale přesně proto potřebujeme, aby se o nich nikdo kromě vás nedozvěděl - ty největší chyby se stávají omylem."

Chan uznale pokýval hlavou od druhé strany dveří. Jeho bratr vskutku vyrostl a dospěl, u srdce jej zahřál plamen hrdosti a pýchy.

"Ale... Jak máme zařídit bezpečí ostatních, když jim o tom nesmíme říct?"

Tentokrát se ujal slova Hyunjin. "Nejlepší bude, když všem oznámíte, co se děje, až náš útok začne. Dejte lidem vědět, že se nedaleko nich odehrává souboj a varujte je, aby se přesunuli do okrajových oblastí města, kde budou více v bezpečí. Tam poté zkuste sestavit skupiny nejsilnějších či alespoň vytvořte zábrany, aby se k vám případně Kimovi vojáci nemohli dostat. Naším hlavním cílem je získat trůn zpět pro rod Seo a zajistit tak bezpečí všech žijících v Kaeru."

"Můžu dotaz?"

Changbin se usmál na Sana, který tomu všemu doposud pouze naslouchal. "Samozřejmě, ptej se."

"Proč by nám pomáhala taková spousta dragínů, když je Váš praděd před lety vyhubil?"

"Protože Changbin i jeho otec nám přislíbili přístřeší na kaerském území," vysvětlil velitel. "Oba se zapřísáhli, že zajistí, abychom tu mohli znovu žít. Navíc nám Changbin v Acetrálii hodně pomohl, tudíž je to pro nás zároveň způsob, jakým se mu odvděčit. Když vložil svůj život v potaz za záchranu mých dragínů, pokusíme se my osvobodit jeho lid."

Všichni začali uznale tleskat.

Chan se usmál, zavrtěl hlavou. "To vůbec není za potřebí."

"Ale je," namítl princ, jasně se zazubil. "Bez tebe a tvého klanu, hyung, by se tohle nikdy nemohlo dít."

Brzy se vrátili k řešení strategických záležitostí, než všech osm mladíků hospodu opustilo.

Jeonginovi zářily jeho temné oči nadšením, když si prohlížel okolní domy. "Nikdy jsem neměl možnost se takhle procházet po Kaeru a ničím si nelámat hlavu."

"Tak užívej," Seungmin se mu pověsil za ramena, "brzy se to zase změní."

Minho se při míjení jedné odbočky zastavil, hleděl dále do oné ulice.