Ohněm proti ohni

† postel †

"Kde jste byli? Stalo se něco? Jste v pořádku?"

Král chlapce vyčkával před vchodem do jeskyně již nějakou chvíli. Jakmile tedy blížící se čtveřici spatřil, okamžitě se jim rozeběhl naproti.

Changbin se usmál, pozvedl ruce před sebe. "Neboj, otče, nic se nestalo. Minho hyung pouze navštívil své rodiče, rovnou jsme ho tam s Jisungem, Hyunjinem a Seungminem nechali."

Jinki padl svému synovi kolem ramen. "To tak rád slyším. Už jsem se o vás bál."

"Nebojte, Vaše Veličenstvo," usmál se Jeongin, "na některé z nás by si nemohlo troufnout ani dvacet mužů naráz. Obzvlášť když jsou to Minho hyung a Jisung hyung - právě toho většina ráda podceňuje."

"To máš asi pravdu," naznal král, v hlavě napomenul sám sebe za své staré chyby. Rozhodl se však nadále nelinčovat - chlapci se omluvil a on to přijal, nyní tedy byli na dobré cestě za vzájemnou důvěrou. "Pojďte už dovnitř, než vám všechno sní."

Chlapcům se zablesklo v očích. Jídlo je holt nabídka, která se neodmítá.

†††

"Proboha," vydechl Jisung s takovou únavou a vyčerpáním v hlase, až část z toho padla na Minhova ramena. Strážce se svalil do postele, obličej zabořený do polštáře, něco do něj zamumlal.

"Cože?" uchechtl se tiše generál ode dveří, rozešel se blíže.

"Říkal jsem, že můžeš být rád, že to, čím jsem si právě prošel já, nemusíš zažívat taky."

Minho zavrtěl hlavou. "Byl bych raději, aby tvá rodina žila a tys byl šťastný."

"Ale já teď šťastný jsem," namítl strážce, překulil se na záda, ruce za hlavou, na rtech úsměv. Jeho tmavé oči klouzaly po obličeji jeho přítele, vřelé, vlídné, plné lásky a sympatie. "Mám tebe. A kdo ví... Kdyby se mi nestalo to, co se stalo, nejspíše bychom se nikdy nepotkali, nikdy bych nebyl tam, kde jsem teď. Osud měl se mnou nejspíše jiné plány."

Starší mu ulehl po boku, prsty pohladily jeho úzký pas, než na něm ustaly. "Jsi úžasný, víš to?"

"Vtipné, že to říkáš zrovna ty," protočil Jisung očima, natáhl se po Minhových rtech. "Miluji tě," zašeptal.

"Já tebe taky," odvětil ve stejné hlasitosti generál, než se políbili.

Čekala je nádherná, příjemná noc plná lásky a míru.

†††

"Jinnie? Můžu... dotaz?"

"Pořád je tak zvláštní, že mluvíš naší řečí."

"Přestaň to pořád dokola omýlat."

"Jak bych nemohl? Když mám tak geniálního přítele..." Dragín se zazubil, zapřel dlaně vedle lučištníkových boků, naklonil se k němu tak blízko, že se jejich dechy mísily v jeden. Spojil špičky jejich nosů a čela, kůže na kůži, spokojeně zavřel oči. "Tolik důvodů, proč tě miluji." Než se stihl nadát, s vyjeknutím byl stažen vpřed. Zůstal ležet na jeho příteli, který se na něj sladce usmíval.

Políbil jej na rty. "Nemůžeš mě milovat více, než miluji já tebe," namítl.

Hyunjin se ušklíbl. "Silná slova."

"Slabá chvilka," pokrčil Seungmin rameny, jeho oči se zahleděly ke stropu. "Zpět k tomu dotazu... Co s námi po tom všem vlastně bude?"