Ohněm proti ohni

† blízko †

"Zítra se vrátím domů!"

Všichni s šokem vystřelili do sedu, když se jednoho dne roznesl podpalubím onen šťastný výkřik.

"Úžasné, teď jsi je vzbudil," prohodil suše Hyunjin.

Jeongin na to však nedbal. S očima jasně jiskřícíma se obrátil na třetího dragína téhle posádky. "Slyšel jsi, hyung? Zítra se zase uvidím se svojí rodinou!" Vrhl se staršímu okolo krku.

Ten se zasmál a pohladil jej po vlasech. "Samozřejmě, že jsem slyšel, Innie. Tím svým výkřikem jsi už na náš příjezd musel upozornit snad celou Acetrálii."

Nejmladšímu to však bylo jedno.

Ze strany koní se ozvalo odfrknutí.

Hyunjin se zasmál, vydal se své klisně naproti. "Já vím, Kkami, Jeongin je příšerně hlučný, že?"

Changbin se svalil zpět na zem a celý se schoval pod deku. "Bezva a jsme zpět u mluvení s koňmi."

"Někdo se tu špatně vyspal," zašklebil se Seungmin kysele.

"Nech ho být, Minnie, každý je po ránu jinak protivný," zasmál se Hyunjin, zatímco objímal krk své klisny.  "I když je pravda, že tak moc jako Changbin... Tak protivný byl možná jenom Felix, když si tehdy zlomil nohu, do které jej zároveň i postřelili šípem."

Felix zvrátil hlavu dozadu v útrpném zaskučení. "Zase to budeš připomínat?"

"Proč ne? Pro jednou jsi trpěl ty víc než já," pronesl dramaticky.

Jeho kolega se zasmál. "Hm, určitě. A neopovažuj se vytáhnout to vykloubené rameno," varoval okamžitě staršího, jelikož věděl, kam tahle debata směřuje.

"Vidíš to, Kkami? Upírají mi má práva!"

"Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím nájemného vraha chovat se tak... přehnaně seriózně."

"Však řekni rovnou, že je zbytečně dramatický," zašklebil se Felix na jejich lučištníka.

"To nemůžu. Nenechal by mě pak sáhnout na Kkami," zavrtěl mladší hlavou.

Koně miloval a Kkami byl zvláště inteligentní a jemný tvor. Rád si s ní spolu s Hyunjinem povídal.

Hyunjin se vítězoslavně zasmál. "A takhle dostáváš lidi do šachu."

"Pojďme raději odklidit palubu, co říkáte?" Minho se vyšvihl na nohy a vydal se k průzoru. Odsunul jej stranou, v ten moment se na něj vylila spousta studené vody. Generál šokovaně zalapal po dechu, zatímco ostatní se mu začali vysmívat.

"Však vy toho ještě budete litovat, až se vám to stane taky."

"Problém je v tom, hyung," zazubil se podle Jeongin, "že nám se to nestane, protože jsme dost chytří na to, abychom věděli, že tam ta voda je."

Minho na něj chvíli zmateně zíral. "Od kdy je to děcko tak drzé?" ohlédl se na ostatní, prst ukazující na chlapce před sebou.

"Že to říkáš zrovna ty, hyung." Jisung se zasmál a vlepil mu pusu na tvář, než se vydal po žebříku na palubu.

Celý den byli jako na jehlách. Nedočkaví z toho, že jejich cíl je tak blízko. Jak dlouho se natrápili na cestě po Kareu. Jak dlouho se ohlíželi přes rameno, aby je nikdo nenašel. Jak dlouho se báli usnout. A teď měli Acetrálii téměř na dosah ruky. Co se zpočátku zdálo býti nemožným se pomalu přetvářelo v cosi hmatatelného, reálného.

"Jak ti je?"

Felix se podíval na prince, který si k němu přisedl. Hned se však obrátil zpět k obzoru, kde i v té tmě hluboké noci viděl drobný obrys velkého ostrova. "Špatně," připustil.