Ohněm proti ohni

† návštěva †

"A kdo ti tví přátelé vlastně jsou, Minho?" zeptala se matka, když postavila vodu na čaj.

Generál se zamyslel. "Nejdříve tě musím varovat - nelekni se. Tohle totiž bude znít... šíleně."

"Tobě budu vždy věřit, však to víš."

Minho přikývl. "Jak bych nemohl." Následně poukázal na sedm chlapců stojících mu po boku. "Máme s sebou dragíny, kteří nám pomáhají zakrývat naši pravou podobu, abychom byli na veřejnosti v bezpečí."

Žena zmateně zamrkala.

Changbin povytáhl koutek úst - tak odsud Minho získal svůj zvyk. Očividně měli ono rychlé kmitání víčky v rodině.

"Musíš mi věřit."

"Nemusí," namítl Chan. "Můžeme to dokázat."

Následně se obličeje chlapců změnily.

"Oni... Oni... Vy jste vážně dragíni," zašeptala paní domu ohromeně, pomalu odsunula židli od stolu, aby se na ni mohla usadit.

"Ano, jsme," usmál se nejstarší z mladíků, uklonil se. "Já jsem Bang Chan, velitel Stray Kids, dragínského klanu v Acetrálii."

"Bang Felix," představil se hned po něm pihatý vrah. Za volbu příjmení se mu dostalo šest zaražených a jeden dojatý pohled. "Chan hyung je můj bratr."

"A já jsem Felixův kolega." Vysoký dragín se při hluboké úkloně div nepraštil hlavou do stolu. "Hwang Hyunjin, těší mě."

"Taky mě těší," zamumlala žena, stále v okouzlení z faktu, že jí v kuchyni stojí čtyři magická stvoření.

"A já se jmenuji Yang Jeongin," zazubil se nejmladší z dragínů. "Pocházím z klanu Stray Kids."

"Moc vás tu vítám," uklonila se v sedě, jakmile to trochu pobrala. "Promiňte, já... Jsem z tohoto všeho úplně v šoku."

"Nebojte," usmál se Changbin, "to my byli taky."

Její oči se rozšířily údivem. "Vaše Výsosti!" vyjekla a už byla na kolenou.

Princ k ní okamžitě přiskočil, začal ji zvedat zpět na židli. "Přestaňte se mi klanět a raději dávejte pozor na své zdraví," jeho hlas byl jemný, sladký jako med, "to je přednější než já."

Minho ke své matce přikročil, jeho ruka začala hladit její záda. Poznal, že toho na ni bylo moc. V hlavě si pomyslel, jak asi bude reagovat, až postřehne jeho přítele.

"Mě možná znáte... Jsem syn královského podkoního," ozval se další chlapec nesměle.

"Kim Seungmin, ano." Pokývala hlavou. "Jak se máš?"

"Dobře, děkuji."

Žena se mile usmála. "Kdybys potřeboval přístřeší, můžeš zůstat zde. Hlavně se nevracej domů."

Lučištník ztuhl na místě. "Jak- Jak víte..."

Její oči změkly. "Všichni to víme. Tvůj otec se nedávno příšerně opil, všechno to vykřičel do okolí."

"Omlouvám se za něj." Seungmin sklopil hlavu, než se rázně uklonil. "Každopádně děkuji, moc si vaší nabídky vážím."

"Není vůbec za co, to by udělal každý ve městě." Její pohled znovu přejel po skupince před sebou, než se střetl s tím, jenž patřil stále nepředstavenému mladíkovi.

"Já..." Chlapec si odkašlal. "Já jsem Han Jisung, princův osobní strážce a... a..."

Minho si před svou matku dřepl, uchopil její ruce ve svých. "Jisung je můj přítel, mami."