Ohněm proti ohni

† rukojmí †

Skupiny spadající pod Jisunga a Seungmina vstoupily do lesů obklopujících zámek tak akorát včas. Zrovna, když se vůdci dostavili do čela, aby obhlédli situaci, se u hlavního vchodu spustila vřava.

"Dobrá, jdeme do boje. Všichni připraveni?"

V odpověď se mu dostalo pouze samých přikývnutí.

"Tak tedy..." Vystoupil z lesa, jeho pohled se propletl s těmi, jež patřily strážcům stojícím naproti němu, okamžitě sáhli po zbraních. "Dragíni," zvolal Jisung, což si od vojáků vyžádalo nechápavých výrazů. Chlapec vytasil meč, zvedl jej do vzduchu. "Do boje!"

Z lesa se vyřítila spousta křičících, magických stvoření. Kouzla jim zářila na prstech, oči jiskřily, čišelo z nich odhodlání.

Vojáci začali volat na poplach, nebylo jim to však nic platné. Během chvíle leželi na zemi.

"Svážete je, prosím, někdo?" zeptal se Jisung. Drbl jednoho z bezvládných špičkou boty do ruky, nedostalo se mu žádné reakce.

"Samozřejmě," několik dragínů se pustilo do akce, ostatní se zatím radovali z prvního úspěchu.

"Však se smějte dál."

Umlkli, ohlédli se za oním hlasem.

"My už odvedli půlku práce za vás," zasmál se Hongjoong. "Tahle budova by měla být čistá."

"Děkujeme," uklonil se Jisung. "Kam tedy pokračujeme?"

"Možná ke vchodu. Zní to, že tam mají celkem rozruch."

"Tak tedy hlavní vchod," přikývl princův osobní strážce. Zavelel k postupu, skupina se dala do pohybu.

†††

Dragíni se konečně vydrápali nahoru. Před nimi se odehrával boj, jenž již však spěl ke konci. Posledních pár vojáků se snažilo bránit, než byli sesláni do bezvědomí.

"Dobrá, svázat," ozval se princ. "Zatím si vedeme výborně, pojďme to tak udržet."

Felix jej s hrdostí v očích sledoval.

"Ať tě ještě neuhrane," zasmál se Chan, drbl jej loktem do žeber, když kolem něj procházel. "Pojďte, pomůžeme jim."

Za chvíli se k nim připojily i zbylé dvě skupiny.

"Jste všichni v pořádku?" Zběžně zkontrolovali stav ostatních.

"Nejdříve jsem byl nadšený, ovšem... teď se mi to nezdá," Yeonjun mhouřil oči křiklavě růžové barvy na zámek před nimi. "Proč sem nikdo nepřišel? Měla by tu být spousta vojáků, kde tedy jsou?"

To uvědomění znepokojilo i ostatní.

"Dobrá, opět se rozdělíme. Tak jako předtím - my napříč budovami, Jisung po východní straně, Seungmin na západ," Minho ukazoval danými směry.

Bez dalších řečí se každý rozešel tam, kam mu bylo oznámeno.

Šedé mraky zakrývaly již téměř celé nebe, vítr se zvedl, šustění listí bylo jediným zvukem naplňujícím chladný vzduch.

"Pozor!" vykřikli ve stejný moment Chan i Felix. Odstrčili ostatní za sebe, vztyčili štít.

Šípy se odrazily od vzduchu pouze pár metrů před jejich postavami.

Oči bratrů nebezpečně zaplanuly, když vzhlédli k lukostřelcům nacházejícím se na střechách budov kolem nich.

Všichni okamžitě pozvedli ruce do vzduchu.