Ohněm proti ohni

† skály †

"Už jsme blízko?"

"Proč se nezeptáš Felixe? Já myslel, že jste neustále v kontaktu," odvětil tázaný uštěpačně.

"Dnes měl prý moc práce... A vůbec - nedělej, jako kdybys tu s ním předtím nebyl taky. Byť jsi od nás z Acetrálie, vím, že to tady moc dobře znáš." Velitel přimhouřil na vysokého vraha víčka.

Hyunjin se tomu zasmál, protočil očima. "Dobrá, dobrá. Blízko jsme. Pokud se nic nestane, budeme tam už dnes večer."

Pár dragínů za nimi to zaslechlo. Celý dav se okamžitě rozšuměl.

"Že to teda říkáš brzo," utrousil Chan.

Druhý nad tím pouze pobaveně protočil očima. "Jako kdyby to na tom faktu něco měnilo."

V poledne již vjížděli do toho samého města, kde se dva dny zpátky stavovali i druhý z vrahů s princem po boku.

"Obávám se, že v žádném hostinci pro nás nebudou mít dost místa. Tak se pojďme rozdělit do skupin, najezme se a za dvě hodiny se tu znovu sejdeme."

Dav se jako vždy rozpadl. Několik houfů dragínů schovaných v závojích iluzí se bez dalšího rozmýšlení rozešlo různými směry.

"S Felixem jsme tu byli. Mají tu jedno dobré místo s hodnou hospodyní," nadhodil Hyunjin.

"Tak můžeme jít tam," usmál se Chan.

Vrah je tedy dovedl do oné budovy, pár dalších dragínů je následovalo.

"Dobrý den, pánové a dámy!"

Hyunjin se uklonil té známé tváři. "Dobrý den. Máte tu dost místa pro třináct hladových žaludků?"

"U nás se místo najde vždy," přikývla rázně hospodyně. Naštěstí ještě neměli příliš plno, tudíž jí nedělalo problém jim poskytnout sezení. "Přijdete mi povědomý," ozvala se, když jako poslední uvedla ke stolu i Chana s Hyunjinem.

Vrah se usmál. "To je možné... Před asi třemi měsíci jsem tu projížděl s kolegy."

"A nevraceli se tudy náhodu dva z nich předevčírem?"

Vysoký chlapec na ni nechápavě zíral, hlavu ke straně.

"U všech ohňů," ozvalo se náhle tiše z druhé strany stolu, "zdá se mi to, nebo z vás cítím magii?"

Žena si Chana přeměřila pohledem. "A vy jste...?"

Mladík se zazubil, natáhl k ní ruku. "Bang Chan, velitel klanu Stray Kids."

"Nejsi na to příliš-"

"Věřte mi, není," zarazil její otázku Hyunjin dříve, než ji stihla celou vyslovit.

Chan se zasmál, byť jej tyhle průpovídky už unavovaly. "V pořádku, většina si to o mně myslí." Naklonil se k ženě blíže, na zlomek vteřiny nechal své oči prosvitnout skrze jeho obrannou iluzi. "Věřte mi, velitelem jsem již několik let."

Ženiny duhovky též problikly svou přirozenou barvou. "Takže vy jste ti, co se o nich princ zmiňoval."

"Jak-"

"Není tak těžké odhalit ty vaše zástěrky, víte to, že ano? Dokázala bych je prokouknout už z konce ulice."

Chan zavrtěl hlavou. "Ta vaše taky není kde jaká bravurní," namítl.

"Na koho si to tu otvíráš pusu?"

"Na toho, kdo si ji otevírá na mě." Byť byly znovu kryty, velitelovy oči jasně zaplanuly. "Snad jste viděla, že jsem vás během chvíle odhalil. Divím se, že se to tu o vás ještě neví."