Ohněm proti ohni

† přesvědčení †

Pár stál přitisknutý zády ke zdi. Přímo za rohem se nacházela dvojice oněch vojáků, momentálně tichých, jelikož jeden z nich právě dočetl onen dříve zmiňovaný vzkaz.

"Kdy že to napsal?"

"Je to tady nahoře."

Zalapání po dechu. "Vždyť to je pouze pět dní zpátky."

"No právě! Co když už je zde, ve městě? Měli bychom ho nějak kontaktovat?"

"A ohrozit tak znovu jeho bezpečí? Blázníš? To by veškerý ten risk přišel naprosto vniveč."

"Asi máš pravdu."

Zamysleli se.

"Hele... Ty, Jongho, poslouchej..."

"Hm?"

"Pořád můžeme začít tu zprávu šířit. Jen si to představ - král se vrátil! Je znovu mezi námi!"

Jongho se zasmál. "Pravda. Kimův výraz, až mu to oznámíme, bude k nezaplacení." Na krátkou dobu se odmlčel. "Chceme to ale vážně udělat?"

"Samozřejmě! Musím sehnat kus papíru. Máš uhel?"

"Mám i ten papír." Chvíli bylo slyšet pouhé šustění. "Co máš v plánu, Sang hyung?"

"Tohle."

"Král se vrátil. Zatím to nikomu neříkej, je to tajemství." Z Jonghova hlasu bylo jasně zřetelné jeho zmatení, zatímco soustředěně četl slova, která jeho kolega napsal. "Nechápu..."

"Však já ti to ukážu, pojď- Kdo ksakru jste?" hluboký hlas zahřměl potemnělou uličkou.

Changbin si promnul hlavu, která jej z kolize jeho těla s tím vojákovým rozbolela. "To bys chtěl vědět, co?"

Felix uchopil jeho zápěstí, aby si jej přitáhl blíže k sobě. "Kdo jste vy a proč se tu bavíte o králi?"

Zjevil se druhý voják, Jongho, s mečem v rukou. "Jste snad od Kima?"

Princ si odfrkl. "To tak. Připravil mě o domov."

"Mě jeho činy zase o rozum."

"Přestaňte si z nás utahovat," zamračil se na ně voják stojící jim blíže. Ruka sjela k rukojeti trčící z pochvy visící po boku. "Okamžitě se nám identifikujte."

Changbin do vraha po svém boku drbl loktem, vrhl po něm významný pohled. Ucítil jemné zašimrání na obličeji. Napřímil se, ruce založené na hrudi. "Neměl by ses spíše ty identifikovat mně, vojáku?" jeho hlas zaskřípěl mezi vlhkými stěnami.

Jonghovi se svěsila brada. Padl na koleno, hlavu skloněnou. "Vaše Výsosti," položil si ruku na srdce.

"Počkej, Jongho, počkej." Chlapec k Changbinovi přistoupil blíže, sklonil se až k jeho obličeji. "Jak si můžeme být jistí, že neblafujete? Zda-li tady tvůj kamarádíček dokáže kouzlit, dost dobře by mohl zvládnout vytvořit na tobě tuhle podobu."

"Yeosang hyung, co blázníš?" špitl po něm ze země jeho kolega, hřbetem ruky jej poklepal po lýtku.

"Ne, počkej, má pravdu." Felix pozvedl ruce do vzduchu. "Co když jsou tohle pouze mé intriky? Možná, že," pohnul prsty a Yeosangovi levitovala u krku dýka, "ani nejsem léta nájemným vrahem, který by se tu nás všech mohl zbavit jediným lusknutím prstů." Věnoval stojícímu chlapci vyzývavý úšklebek. Kmitl obočím, pokrčil rameny. "Ale to je pouhá teorie."

"Nech toho, Lixi."

"Ne, Bin hyung. Potřebuji mít jistotu, že tě nezatáhne zpět do nebezpečí - kdo ví... třeba ke Kimovi."