Ohněm proti ohni

† souboj †

O čtvrt hodiny později se konečně dostavil i velitel samotný. Svůj rudý plášť nesl zaháknutý na prstě, ledabyle hozený přes rameno. Černé boty, kalhoty i tílko. Pouze kolem boků měl zapnutý jasný, purpurový pásek se sponou s rytinou znaku Stray Kids. Možná že alespoň v něčem se s jeho bratrem shodnou - černá byla nejlepší barva, co se oblečení týče.

"Felixi," usmál se Chan, když stanul před vrahem. Pouze díky jeho vysokým podrážkám se mohli koukat z očí do očí.

"Hyung," pokývl pihatý dragín nazpátek, jeho tvář seriózní. Založil si ruce na hrudi. Rozhodl se hrát sebejistého - lepší, než ukázat nervozitu ještě před soubojem.

"Tak co? Kolik času mi necháš na rozehřátí?"

Felix si odfrkl, do vzduchu se vznesl obláček kouře, který lidé se zaujetím sledovali. "Vem si, kolik ho potřebuješ. Na tohle čekám sedm let." Ušklíbl se, posměšně přimhouřil oči. "Já budu vždy připraven."

Chan se zasmál. "Jistě, jistě." Poplácal svého bratra po rameni, obešel jej. "Tak doufám, že budeš připraven i za deset minut."

Vrah protočil očima. "To ti to bude trvat tak dlouho?"

Chan odhodil plášť na zem. Obrátil se na patě, jeho pohled se střetl s vyzývavým výrazem na Felixově tváři. Rozhodl se přistoupit na jeho hru. "Ne. Potřebuji se trošku unavit, abych tě na místě nespálil na uhel."

Pihatý chlapec se však nenechal odradit. Místem se rozlehl hluboký smích. "Jestli budeš za deset minut vyčerpaný, tak se vskutku nemám čeho bát."

V davu přihlížejících to zašumělo.

"Však se směj dál, Felixi, ono tě to za chvíli přejde," ukončil Chan s protočením očí jejich dialog, než se vydal k budce na druhé straně areálu.

Hyunjin přišel blíže ke svému kolegovi, rty roztažené v pobaveném úšklebku. "Sotva se potkáte a už jej ztrapňuješ? I když je to velitel klanu, který si potřebujeme získat na naši stranu? No, to je mi tedy vskutku taktický tah."

Felix jej zpražil pohledem svých ohnivých duhovek. "Bojuj si s ním sám, když jsi tak chytrý," zavrčel nerudně, než se začal protahovat.

"V kolik jsi jej vytáhl z postele, hyung?" zeptal se Hyunjin nově příchozího prince.

"Já? To on mě probudil už v pět ráno!" ohradil se uraženě Changbin. Sotva se stihne účastnit rozhovoru a už jej osočují... Kdy jenom získá nějaký respekt?

"Někdo tu nemohl dospat, co?"

Felix zrovna seděl na zemi, nohy natažené, hlavu až u kolen. S povzdechem se napřímil. "Hyunjine, mám tě rád, to víš... Přísahám však ke všem ohňům, jestli řekneš ještě jedno slovo, na místě tě spálím na popel."

Vysoký vrah zvedl ruce v posměšně obranném gestu. "Promiňte, Vaše Velitelstvo, již odcházím."

Princ si k dragínovi na zemi opatrně přidřepl. Zbyli tu teď sami. "Všechno v pořádku?"

"Snad ano."

"Není se čeho bát. Viděl jsem tě už bojovat. Ty to zvládneš."

"Mám-li být upřímný," začal Felix a vyšvihl se na nohy, začal si oprašovat oblečení, "teď už mi ani tak nejde o vítězství či prohru. Jak jsi říkal, stačí, když tu všechny ohromím dostatečně dobrými schopnostmi, no ne?"

Changbin přikývl. "Co to tedy je?"

Vrah si povzdechl. Zkontroloval, zda-li je uzel na jeho vlasech dostatečně pevný. "Teď se spíš bojím, že se do toho příliš vžiju a něco mu udělám. Nechci ho zranit. Jenže co když se něco pokazí a-"