Ohněm proti ohni

† tři †

"Hele! Tamta je ze všech nejjasnější!" Princ pevně objal svého přítele okolo ramen, druhou rukou ukázal k nebi zářícímu tak jasně, až nabylo tmavě modrých odstínů.

Felix se usmál. "Vážně? Podle mě je to spíše tamhle ta."

Changbin začal těkat pohledem mezi dvěma právě probíranými hvězdami. "Jsi si jistý...?"

"Ne, pouze si to myslím."

"Možná svítí obě stejně," pokrčil nakonec starší rameny. Natáhl se na záda, nohy nadále visící v nicotě vzduchu.

Dragín si lehl též.

"Od teď se vše mění," broukl náhle vrah, jeho hluboký hlas jako kdyby rozvibroval skálu pod nimi.

"Proč?"

"Je tu tvůj otec. Musíme dělat, že jsme kamarádi - nic více, dokonce možná i méně."

Princovy oči posmutněly. "Máš pravdu," uvědomil si.

"Ale to nevadí." Felix se náhle usmál, obrátil se na stranu a zůstal opřený na loktech nad Changbinovým tělem, nosy pouze milimetry od sebe, dechy vzájemně se proplétající v tlustý provaz nutící je zmenšovat onu skulinu mezi nimi. "Dokud máme alespoň momenty jako tenhle, jsem s tím spokojený."

Chlapec pod ním pozvedl koutky, obmotal mu ruce za krkem. "Od kdy jsi takový optimista?"

"Od té doby, co jsem potkal tebe."

"Ty romantiku," zasmál se tiše princ a přitáhl si vraha blíže.

Rty se spojily, začaly tančit v jejich vlastním, pomalém rytmu. Nic je nerušilo, nyní byli pouze oni dva - nájemný vrah a korunní princ, sami, společně, pod hvězdnou oblohou.

A pár očí sledující je z povzdálí.

†††

Slunce vykouklo zpoza vrcholů hor, první paprsky dopadly na palác zářící na druhé straně údolí.

Vrah s vážnou tváří sledoval onen monument. Zkoumal jej, každý jeho detail, jenž dokázal z takové dálky zaznamenat. Po chvíli snažení si povzdechl, spojil palce a ukazováčky v kruhy a dal si je před oči, užívajíc tak kouzla fungujícího na principu dalekohledu.

Po jeho boku se ozvalo tiché zamručení. Princ si promnul obličej, posadil se. "Bolí mě záda," zamumlal hrubým hlasem, až to mladšího lehce vyděsilo.

"To máš z toho spaní na skále," odvětil pihatý chlapec suše.

"Vážně? To by mě za Boha nenapadlo."

Felix povytáhl obočí. "Slyším tu nějaký sarkasmus?"

"Možná..." Changbin hravě pozvedl koutek úst. "Proč? Divíš se, odkud se to vzalo?"

"Trochu."

"Víš, mám na to dobrého učitele." Princ se již usmíval naplno, objímal u toho vraha okolo pasu.

"Zajímalo by mě, kdo by to asi tak mohl být," předstíral mladší hluboké zamyšlení. "Možná bys tomu učiteli mohl dát... já nevím... třeba pusu, nebo tak něco... Však víš... Abych ho poznal." Během pár vteřin se široce usmíval, princovy rty došly ke střetu s jeho tváří.

"Lepší?"

Felix se na něj otočil. "Mohlo by být ještě lépe, ale v momentálních krizových podmínkách si nemohu na nic stěžovat."

I přes varování na přítomnost ostatních mužů schovávajících se v nitru jeskyně za jejich zády princ svého přítele jemně políbil. "Takováhle rána bych rád zažíval častěji," povzdechl si, jakmile se vyššímu opřel o rameno. "Klid, žádný spěch, jenom my dva a východ Slunce... Romantické, nemyslíš?"