Ohněm proti ohni

† atentát †

† PŘED SEDMI LETY †

"Changbine! Co to děláš? Nemůžeš jen tak utéct!"

Mladý princ protočil oči. "Ale můžu, dokud to dokazuje, že jsi prostě špatný strážce."

Chlapec, který jej zrovna doběhl, si uraženě odfrkl. "Cvičím se teprve pár měsíců-"

"A přesně o to tu jde."

Starší se zarazil v chůzi. "Co tím myslíš?"

Changbin se k němu obrátil čelem. "Zamysli se nad tím, hyung. Jsem korunní princ Kaera. Jediný dědic trůnu. Mám důvod cítit se neustále v ohrožení. A hlídáš mě ty." Odfrkl si, ruce založené na hrudi. "Jak mě asi ty dokážeš ochránit, hm? Vždyť sotva udržíš meč."

"J-Já... Já..."

"Ale, ale, princátko tu má velký hřebínek," zasmál se za princem ženský hlas.

"Mami," usmál se Changbin a objal královnu, jež jej začala hladit ve vlasech.

"Binnie, jak se to zase chováš," začala jej kárat. "Tady Woojin se tak pilně snaží, aby tě ochránil, a ty si na něm jenom vybíjíš vztek a zlost."

Malý princ sklopil pohled, zašoural nohama a něco zamumlal.

"Cože?" sklonila se k němu jeho matka.

"Že je jenom o dva roky starší než já."

"No a? Mladý chlapec, nevidím v tom problém. Teď se bude rok dva cvičit a pak složí závěrečné zkoušky. Tak to chodí u všech osobních strážců. Možná by se ti tomu nechtělo věřit, ale i moje garde dáma si tím prošla. Sice byl její výcvik trochu... odlišný, ale také jí to dalo chvíli zabrat."

Mladý princ ucítil ruku na rameni. Zvedl hlavu, jeho pohled se zabořil do očí jiných a přitom tak stejných. Do těch, které byly téměř totožné s těmi jeho. Do těch, jež po své matce zdědil.

"Dej mu šanci, Binnie. Nebuď na něj hned tak zlý. Já vím, že jsi chtěl původně Yeonjuna, ale věř mi, Woojin je to nejlepší. Aspoň to zkus, ano?" Rty se jí zkroutily vzhůru v drobném půlměsíci zářícím uprostřed dne.

"Dobrá, mami."

"To je můj kluk," usmála se ještě jasněji a stiskla svého syna v pevném objetí.

Následně se zvedla a došla obejmout i Woojina. "Nic si z toho nedělej, je krapet po svém otci. Oba jsou to tvrdohlaví mezci, ale vydrž ještě chvíli a Changbin se ti otevře."

Princ zíral na svou matku, která dělala, jako kdyby její syn, o kterém právě mluvila, nestál tři metry za ní.

Než se však nadál na nějakou námitku, královna se omluvila a byla zase pryč. Jako ta pára nad hrncem.

Changbin se na pár vteřin zadíval Woojinovi do očí, než si znovu odfrkl. "Tak pojď."

† † †

"Woojin hyung?"

"Hm?"

"Myslíš, že někdo už spočítal hvězdy?"

Strážce se nechápavě zamračil, než se pohledem zadíval k obloze, jako tomu učinil již několik minut zpátky princ. Hvězdami se dnes tedy rozhodně nešetřilo.

Mladík pokrčil rameny. "Kdo ví... Asi ne." Pak se usmál. "Můžeme být první."

Princ se zazubil nazpátek. "Dobrá."