Ohněm proti ohni

† jak †

Ticho protl hluboký hlas: "Co ty náramky?"

Znovu se sešli u Jisunga a Minha v chatce. Konverzace právě ustala, když si Felix všiml dvou identických kožených řemínků kolem Hyunjinova a Seungminova zápěstí.

Hyunjin si odkašlal, ohlédl se na svého přítele, ten přikývl. "My jsme-"

"Vy jste spolu?!" vykřikl Jisung, až nadšením vyskočil od stolu.

"Zlato, sedni si," Minho se smíchem, přesto však zcela v klidu stáhl strážce zpět do židle.

"Jak se to stalo?" zeptal se mladší z páru, nedočkavě poskakujíc na místě.

"Víš, hyung, to máš tak... Lidé se spolu baví, sdílí stejné koníčky," tomu se oba s Hyunjinem zasmáli, jaká to ironie onoho slova, "a tak nějak se to sejde a vzniknou pocity."

Felix znechuceně zkroutil obličej.

Jisung naproti tomu protočil očima. "Já vím jak vzniká láska, Minnie, doslova jsem kvůli ní málem položil život."

Ostatní zarazilo, s jakou lehkostí a téměř až samozřejmostí strážce tato slova pronesl.

Minho na chvíli ztuhl, když si vybavil události těch pár dnů před jejich útěkem. Tma osvícená pouze jednou loučí, mlácení, ponižování, výsměch,... To, jak si na Jisungovi vybíjeli zlost více než na něm, protože se více vzpíral a kvůli dalším důvodům. Krev na jejich potrhaném oblečení, na zdevastované kůži, na zemi,...

"Já chci detaily. Kdo požádal koho? Jak? Vyprávějte, přehánějte."

Minho se na svého přítele zadíval a usmál se. Byl silný, byť si to nerad přiznával. Silnějšího člověka by jen těžko hledal. A to jich tu u tohoto stolu bylo silných hodně.

Seungmin se zašklebil. "Prvně chci slyšet váš příběh. Jak jste se vůbec dali vy dohromady?"

Koutky všech se škodolibě roztáhly od sebe, když pár zrudl ve tvářích.

"Probůh, my byli tak trapní," zavyl Jisung, schoval obličej Minhovi do ramene.

Ten jej pouze v prázdném gestu útěchy poplácal po zádech, na obličeji nicneříkající výraz. Nemohl odtrhnout myšlenky od oněch znepokojujících momentů, vzpomínek, jež je oba doposud pronásledovaly ve snech.

"Takže...?"

Minho s Jisungem si vyměnili pohledy, než se starší rozhodl potlačit všechno to negativní pohlcující jeho mozek a převzal iniciativu: "S Hanniem se známe... Jak dlouho jsi tehdy byl na zámku?"

"Asi tak dva měsíce," zamyslel se strážce. "Možná tři, ale to mi už přijde moc."

Generál k němu pokynul rukou. "Jak slyšíte sami - asi tak po dvou měsících, co byl Jisung na zámku, jsme se potkali. Pamatuješ, jak se to stalo?"

Jisung, který si již myslel, že se uklidnil, opět zrudl a se zaskučením schoval obličej v dlaních. "Málem jsem tě zabil."

Minho se rozesmál. "Doslova."

Changbin si odfrkl. "To je karma, Ji. Když jsme utíkali, seznámil ses s Felixem tak, že tě taky málem zabil."

Felix se nervózně podrbal za krkem. Když se teď na to ohlédl zpátky, cítil se za sebe trochu špatně. Ale jenom nepatrně - nic, co by se nedalo přežít.

Strážce se usmál. "Jenže tohle je něco jiného, hyung! Já tehdy trénoval a on přišel a něco řekl. Já se lekl, meč mi vyklouzl z rukou a zůstal vězet ve zdi jenom kousek od jeho hlavy."