Ohněm proti ohni

† přesun †

"Chane!"

Velitel nestihl včas zareagovat, látka pláště se protrhla, v řádu vteřin se začala lepit na tělo a tmavnout. "Sakra," utrousil, než protivníkovi uštědřil magickou ránu do spánku. Muž se svalil na zem, na místě mrtev.

Neměl rád zabíjení zbraněmi, kouzly to dle něj bylo mnohem humánnější, rychlé a bezbolestné. Rizikem však bylo to, že se musel dostat dost blízko na dotek.

Po boku se mu zjevil Junmyeon. "Vše v pořádku?"

Chlapec si hřbetem ruky otřel obličej. Koruna mu na hlavě stále seděla rovně - což bylo velkým překvapením. "Doufám." Rozhlédl se po nyní vylidněném náměstí. Zde bylo hotovo. "Musím ke stájím." Ignoroval novou ránu na levé paži i teplou tekutinu z ní se linoucí, nešlo o nic závažného, za pár dní se zranění zacelí a zmizí.

"Víš, to asi ne."

Chanovo srdce se na chvíli zastavilo. "C-Cože? Proč? Vždyť tam jsou moji-"

"Museli jsme všechny přesunout. Našli je tam. Ale neboj, nikdo nepřišel k úhoně."

"Proč o tom ještě nevím?"

"Chanyeol a Minseok byli blízko, tak vše zařídili. Ozvali se až teď."

Velitel se s povzdechem opřel zády o zeď za sebou. Nerad to přiznával, ale cítil se unavený. Byli přepadeni, zrovna když vztyčovali bariéry, což samo o sobě sebere hodně energie. Starší byli v pořádku, šlo přeci jenom o ohromně silné osobnosti. Ale on? Někde uvnitř sebe věděl, že za chvíli bude na pokraji zhroucení.

"Chane."

Chlapec sebou trhl při pocítění ruky na jeho rameni. Odfrkl si, pobaven svou roztržitostí. "Promiň, co jsi říkal?"

"Ptal jsem se, jestli jsi v pořádku. Vím, že tohle bude znít dost sarkasticky, ale... jsi hrozně bledý."

Chan s úsměvem zavrtěl hlavou. "Neboj, nic mi není. Jenom se mi na chvíli zamotala hlava, toť vše." Odlepil se ode zdi, překročil tělo ležící před ním. "Tak kam máme vyrazit?"

Junmyeon se nejistě zadíval na drobnou postavu před sebou. I záda měl jejich velitel shrbená, ramena méně narovnaná než normálně. S povzdechem se vydal za ním. I když to všechno viděl, byl si až nepříjemně vědom toho, že veliteli by nic rozmluvit nedokázal. "Kyungsoo a Jongin našli pár míst, kde se ukrývají. Zatím jsme ale nestanovili přesné útočiště. Ostatní Starší se postupně shromažďují u dragínů, kteří se pomalu posouvají dále od požáru-"

"Požáru?" vyjekl mladík, oči vykoulené šokem. Až teď si všiml záře vycházející od stájí. Nevědomky vypustil z úst několik kleteb.

"Právě proto jsme museli všechny přesunout. Soudě dle toho, co říkal Baekhyun, postupují poměrně rychle. Ale je dost složité uchránit takový veliký dav, ještě k tomu když jej nejde schovat-"

"Ať přijdou sem."

"Cože?"

Chan se obrátil na patě, odhodlaně přimrazený na místě. "Ať se schovají u mě. Přinejmenším ženy a děti. Sídlo Bangů je hodně rozlehlé, byť se to tak nezdá. Jsem si jistý, že se tam vejdou."

Junmyeon po chvíli uvažování přikývl. "Dobrá, dám to ostatním vědět."

"Já mezitím zajistím bezpečí všech," prohlásil velitel a vydal se ke svému domovu v čele náměstí.

"Za chvíli jsem tam taky!" křikl za ním Starší, než se psychicky napojil na ostatní.

Chan začal kvapem procházet všechny místnosti. V každé se zastavil pouze na pár vteřin, to mu stačilo na jedno krátké magické lusknutí prsty, aby ochránil okna před možným vniknutím zvenčí.