Ohněm proti ohni

† vějíř †

Minho a Jisung ustali v boji. Zmateně se obrátili za zvukem princova smíchu.

Felix vyplivl obláček prachu, nerudně se na staršího zamračil. "Tohle nebylo fér."

"Život není fér, Lixi," prohlásil Changbin a stále jasně se usmívající nabídl dragínovi pomocnou ruku, "myslel jsem, že zrovna ty to budeš vědět ze všech nejlíp."

"No ne, Felixi, tebe porazil člověk?" Minho se ušklíbl.

"Ještě vy začínejte," protočil vrah očima.

"Počkej, tady máš hlínu," Changbin se k němu natáhl, palcem mu otřel tvář.

Felix ustal v mrmlání. Pouze prince sledoval.

Jisung a Minho si vyměnili rychlý pohled, než se s pobavenými úšklebky znovu vydali stranou, aby mohli pokračovat v boji.

"Měli by si to konečně ujasnit a dát se dohromady," prohodil koutkem úst strážce.

Generál se pouze uchechtl, přikývl. "To tedy nepochybně."

"Měli jsme s sebou vzít vodu," naznal po další půl hodině princ, ostatní lidé přikývli.

Sluníčko silně pařilo, teplo se vsakovalo do půdy, ze které stoupalo zpět.

"Však pro nějakou můžete zajít. Já si tu zatím procvičím magii. Aspoň budu mít jistotu, že nikomu z vás neublížím," navrhl Felix.

Lidé tedy odešli a dragín se mezitím pilně pustil do tréninku.

"Páni, tomu se říká výdrž."

Felix dokončil pohyb, uprostřed kterého se za ním onen známý hlas ozval, než se otočil ke svému kolegovi čelem. Přeci jenom ze svého výcviku ještě nezapomněl tolik - prvně dotáhnout vše do konce, poté se starat o další překážky. "Chceš se přidat?"

Hyunjin tu možnost chvíli zvažoval, než zavrtěl hlavou. "Ani ne. Changbin hyung mě sem poslal s vodou. Seungmin chtěl zatím s ostatními lidmi o něčem mluvit." Vysoký dragín ukázal džbán, rozešel se ke svému kamarádovi.

Ten pití vděčně přijal, párkrát si řádně lokl. V krku jej pálilo, voda ten žár však zvládla zmírnit.

"Jsi nervózní, co?"

Felix svěsil džbán níže, hřbetem ruky si otřel mokré rty. "Samozřejmě. Jsem potenciální náhradní velitel. Kdyby se Chanovi něco stalo, já budu poslední nástupce z rodiny Bangů, který se tu o všechny má postarat. Dragíni by ve mně měli vidět autoritu a naději. Jenže já to spíše než s magií umím lépe se zbraněmi."

Hyunjin nádobu s pitím převzal zpět, vydal se ji odložit stranou. "Proč to tedy nezkloubíš dohromady? Můžeš bojovat převážně se zbraněmi a magií se spíše bránit, než ji využívat k útoku."

Felix se nad tím zamyslel. Náhle se mu oči rozsvítily uvědoměním. "Nebo je tu ještě jedna věc..."

"Jaká?"

Mladší však již stihl lusknout prsty. Do vzduchu se vzneslo pár jisker a v rukou se mu zjevil poměrně drobný předmět.

Co se předchozího dne vrátil do klanu, nekontroloval tak moc své dragínské aspekty. Sem tam vydechl kouř, při luskání tvořil shluky jisker, oči mu zářily více, než jak tomu bylo doposud,... Bylo příjemné nemuset schovávat svou podstatu a být tím, kým se narodil.

"Hodláš bojovat... vějířem?" Hyunjin už pouhým pohledem jasně ukázal to, jak moc právě svého kolegu zpochybňuje.

Felix neodpověděl. Zhluboka se nadechl, následně se ohnal vějířem do strany - vytvořil nízkou, ohnivou stěnu. Mávnutím druhé ruky její plameny zesílil. Nyní byla zeď stejně vysoká jako on.