Ohněm proti ohni

† rozptýlení †

"Cože?"

Lidé nechápali.

Chan váhavě přistoupil k chlapci před sebou, klopýtl, málem upadl na kolena. Zvedl své roztřesené ruce a opatrně je položil na pihami poseté tváře, jako kdyby se bál, že se na místě rozpadnou v prach a opět zmizí.

"F... Felixi...?" zašeptal dragínskou řečí.

Felix se kousl do jazyka, pouze přikývl.

"Ty... Ty jsi zpátky..."

Mladší jej přes rozruch mezi přihlížejícími sotva slyšel.

"Ano, jsem," zopakoval, též tiše. "Jsem doma, Chane."

Vzduch mu byl vyražen z plic, když jej Chan znenadání pevně sevřel v objetí, obličej schovaný v jeho rameni, stranou od davu.

Felix jej pomalu, nejistě poplácal po zádech. "Neboj, Chane... Už jsem doma... Už jsem zpět..."

Chan se odtáhl, držel si jej od sebe na délku paží. Skrze slzy se usmál. "Jsi zpátky." Bez varování se obrátil k davu. "Můj bratr našel cestu domů!" zvolal, zatímco zvedl vrahovu levou paži vysoko do vzduchu.

Felixovi se stáhl žaludek, když se přihlížející rozjásali.

†††

"Takže...?"

Felix se ohlédl přes rameno. Povzdechl si. "Promiň, že jsem ti to neřekl."

Jeho kolega zavrtěl hlavou a přisedl si k němu. "To je v pořádku."

Chvíli kývali nohama nad propastí, před nimi výhled na nekončící pastviny, kopce, lesy, oceán,...

"Víš... Nikdy jsem se již nechtěl vrátit."

Hyunjin na mladšího loupl okem, nic však neříkal, nechal jej dále mluvit.

"Už jenom z principu." Rukou ukázal na vesnici hluboko pod nimi. "Čistě ten fakt, že jsem z tak vysoce postavené rodiny... A najednou se tu zjevím... Ale místo potencionálního vůdce tu stojí vrah, který by právě nejraději utekl zpět do Karea. A co jenom do Karea. Raději být kdekoliv jinde, jenom ne zde. I Čeka je lepší než tohle."

Vysoký vrah se zhluboka nadechl."Chan... už to ví?"

"Ne. A bojím se, co nastane, až se zeptá. Nechci mu lhát. To ani nemůžu, nezaslouží si to. Ale tak moc se kvůli mně natrápil a já mezitím zabíjel lidi pro peníze. Přijdu si jako zatoulaný pes sedící přede dveřmi svého starého pána doufajíc, že jej znovu přijmou. Nejspíš to tak ale nebude."

Hyunjin stiskl rty v úzkou linku. "Já to našim už řekl."

Felix na něj vytřeštil oči. "Vážně?" To bylo rychlé.

Vyšší přikývl. "Rozhodl jsem se jim dát trochu času a prostoru to všechno vstřebat, tak jsem šel sem a shodou náhod jsi tu už byl přede mnou."

Pihatý dragín shlédl k shluku domů. Když soustředil své magické smysly, slyšel radování se klanu tam žijícího. Všichni oslavovali, jenom on tu seděl a nevěděl, co si počít.

"Jak jsi to dokázal?"

Hyunjin pokrčil rameny. "Ta otázka stejně musela dojít. Dříve či později. V mém případě se dostavila dříve."