Ohněm proti ohni

† komplimenty †

Všichni zmateně sledovali bratry uprostřed bojového prostoru.

Jeden držel druhého v šachu.

Nikdo však nečekal, že ten, kdo prohraje, bude právě jejich velitel.

Felix se ušklíbl, než Chana konečně pustil.

Vzájemně se sobě uklonili, než se vřele objali. Stačil jeden souboj a najednou si vskutku znovu plně připadali jako bratři. Bylo to přesně tak, jak to cítil dav před zápasem - měli mezi sebou nevyřčená slova, která se těmito akcemi vyjasnila. Vše bylo znovu v pořádku.

V ten moment byl spuštěn štít chránící diváky před jakýmkoliv nebezpečím ze strany bojujících.

Hyunjin ožil jako první. Ráznými kroky dodusal až ke dvojici, na kterou stále všichni šokovaně zírali. Hrozivě se nad nimi sklonil, ruce založené na hrudi. "Dovolíte se mi laskavě vysvětlit, Lee Felixi, proč jste mi nikdy dříve neoznámil, že vládnete všemi živly a ne pouze dvěma jako ostatní?"

Chan se na svého bratra pobaveně usmál. Nalhal si, co mohl, teď byl čas na vysvětlování a omluvy.

Vrah náhle upustil od sebevědomého chování, začal zmateně koktat. "Řeknu ti to později," dostal ze sebe nakonec.

Hyunjin na něj namířil ukazováček, kolem kterého se shlukovaly jiskry, nebezpečně prskaly před ohnivými duhovkami. "To bych ti radil," prohlásil výhružně, než se s pohozením vlasů vydal zpět k ostatním.

Po cestě se minul s několika dragíny, kteří se vydali pogratulovat vítězi. A také s princem, jenž se mezi ně nenápadně vetřel.

Felix byl vystaven vlně komplimentů. Vyslal Chanovi prosebný pohled, než se schoval za jeho širokými rameny.

Velitel se zasmál. Zvedl ruce do vzduchu, čímž ostatním naznačil, aby odstoupili. "Ano, samozřejmě, děkujeme za všechny pochvaly, ale nechejte Felixe trochu oddechnout. Oba jsme teď celkem vyčerpaní."

Skupinka přikývla, pomalu se opět rozpustila.

Tedy až na jednoho člověka.

Chan se na svého bratra vševědoucně pousmál jedním koutkem úst, než se rozhodl kousek poodstoupit.

"Hyung," přikývl Felix a odkašlal si. Od kdy přesně byl v blízkosti prince takhle nervózní? Poslední dobou to registroval čím dál tím častěji... Měl by s tím něco udělat, když už spolu sdílí chatku.

"Proč už tomu Changbinovi konečně něco neřekneš, ty tupče?"

Pravda, občas zapomínal, co ke staršímu vlastně cítí.

Jenže kdyby vážně Hyunjinova slova poslouchal a pokusil se tu napjatou atmosféru nějak změnit, mohlo by to také skončit tak, že zničí jejich dosavadní vztah. Princ jej měl zajisté rád čistě jako kamaráda. Nechtěl ztratit to, na čem tolik týdnů pracovali.

"To, co jsi předvedl," zamumlal Changbin, vytrhl tak Felixe z jeho zmatených myšlenek o pocitech, "bylo... impozantní. Vážně úžasné." Pozvedl koutky úst a dragína napadlo, jak rád by po tomhle všem vážně zůstal po jeho boku a spolu s Jisungem jej chránil až do konce života.

Rychle ten nápad zahnal. Raději odpověděl: "Děkuji..." Odkašlal si. "Ty se nezlobíš, že jsem to zatajil? To s těmi živly?"

Changbin nad tou otázkou mávl rukou. "Je to tvoje věc. Pokud sis myslel, že mlčet o tvých schopnostech bude lepší, nemám ti co vyčítat. Já před lidmi také skrývám, že jsem korunní princ, no ne? Tak co... Tvé bezpečí je vždy na prvním místě."