Ohněm proti ohni

† lhaní †

Felix by přísahal, že tohle bylo poprvé, co viděl fialový oheň. Oči jeho bratra žhnuly nenasytnou zvědavostí.

"No tak... Proč mi neodpovídáte?"

Felix s Changbinem si vyměnili nejisté pohledy. Měli říct pravdu rovnou, nebo bylo lepší prozatím lhát? Po chvíli oba přikývli a s nádechem se obrátili zpět k veliteli.

"Víš, hyung-"

"Potřebovali jsme se o něčem pobavit a nechtěli jsme, aby nás u toho někdo vyrušoval. A se vší úctou k tobě, hyung... ty nás pokaždé najdeš, když chceme řešit něco osobního a důležitého. Tak jsme se raději pojistili Hyunjinem. Promiň, jestli tě to ranilo, ale bylo to důležité a my neměli zbytí. Doufám, že příště už se to nebude muset opakovat."

Chan je chvíli zkoumal svým dvoubarevným pohledem.

Felix udržoval, stejně jako princ po jeho boku, vážný výraz.

Velitel se mírně usmál. "Dobrá. Ale víte, že mi stačí říct, že ano?"

Chlapci naklonili hlavu na stranu.

Chan nemohl pomoci smíchu, jenž mu zavibroval v hrudi. "Kdybyste mi řekli, že se vám má přítomnost nehodí, bez problémů bych odešel. Musíte se pouze ozvat."

Soudě dle jejich zaskočených výrazů bylo nejstaršímu hned jasné, že je tahle možnost zmátla. Pobaveně nad nimi zavrtěl hlavou. "Však to máte jedno... Kolik obchůzek vám ještě zbývá?"

Jakmile probrali všechny jejich politické záležitosti, Changbin a Felix opustili Chanovo sídlo a vydali se hned k další rodině na seznamu. Byla jedna z posledních dvou, se kterými se ještě nebavili.

Felix si pobaveně odfrkl. "Koho by napadlo, že budeš zrovna ty lhát, hyung."

"Já myslel, že jsme se na tom shodli!" ohradil se Changbin jejich konverzací v jednom pohledu.

"Vidíš to... A já měl zase za to, že jsme odsouhlasili pravdu." Felix se ušklíbl. "Aspoň jsi zalhal poloviční pravdou. Řekl bych, že si to můžeme stanovit jako kompromis."

Changbinovi přejel po zádech mráz, když ucítil vrahovu paži obmotanou okolo jeho ramen. Hned si však spokojeně oddechl, chytil chlapce vedle sebe kolem pasu.

Zbývaly jim dvě domácnosti a ještě těch pár dragínů, kteří se nedávno vrátili. Poté budou mít celé dny a noci jenom pro sebe.

†††

"Sakra, už jsem myslel, že to dneska smázneme!"

Felix vypustil nosem pobavený obláček kouře. "Pozor na váš jazyk, princi. Takhle by se osoba královské krve neměla vyjadřovat."

Člověk si otráveně odfrkl, navzdory jeho výšce rozvalený přes celou postel. "Ty víš, že tady nejsem ničím. Tak mě neprovokuj těmi svými chytrými kecy, jinak-"

"Jinak co, hm?"

Changbin se podíval na svého přítele.

Felix se zády opíral o komodu, ruce vyzývavě založené na hrudi, za sebou zrcadlo odrážející světlo těch pár plápolajících svící v místnosti, jemné paprsky protkávající zlaté prameny splývající mu po ramenou až na záda dodávaly vrahovi jakýsi magický, tajemný odér. Ostře řezané rysy z půli topící se ve stínech, dva malé ohně žhnoucí uprostřed mramorového nebe posetého obsidiánovými hvězdami, rty barvy červánků mírně zkroucené vzhůru.