Ohněm proti ohni

† snídaně †

"Je pět hodin, Lixi."

"No a...? Říkal jsi, že půjdeme brzo ráno."

Changbin si stále ještě protíral své rozespalé oči. Šoural se ulicemi za vrahem, který byl i v tuhle denní (až se bál tomu tak říkat, když nebe vypadalo ještě více jako to noční) dobu očividně plný energie. "Já vím, že dragíni mají jiný spánkový režim a že ty sis teď odpočinul tak akorát, ale lidé toho spánku potřebují trochu více."

"Včera jsi prospal půlku odpoledne, to přežiješ- Tady to je!" Bez varování zatočil.

Princ se konečně probral. Stanuli na pokraji velkého prostoru udusané hlíny obklopené tři metry vysokou, hladkou, kamennou zdí.

"Vážně se to tu změnilo od té doby, co jsem tu byl naposledy."

"Samozřejmě, Lixi, už je to sedm let."

"Ještě ty se přidej," zasmál se dragín. "Chan to včera zopakoval tolikrát, že si nejsem jistý, jestli to jde vůbec spočítat."

"Alespoň jde vidět, že se o tebe vážně bojí a záleží mu na tobě."

Felix se nad těmi slovy usmál. Stanul uprostřed toho obrovského prostoru, rozhlédl se okolo. "To je asi pravda." Obrátil se čelem k princi. "Tak co? Máš tu dýku?"

"Samozřejmě. Vzbudil jsi mě tak brzy ráno kvůli tréninku, nezapomenu si přeci tu nejdůležitější věc, co k tomu potřebuji," prohlásil Changbin a vytáhl zmiňovanou zbraň. Zaleskla se ve světle vycházejícího slunce.

"Úžasné." Vrah zaujal bojový postoj. "Tak mi ukaž, co s ní zvládneš."

"Vždyť nejsi ozbrojený..."

"A ty s tou dýkou sotva umíš," protočil dragín očima. "Neboj," uklidnil hned na to staršího, "zvládnu se ubránit. A i kdyby jsi mi něco udělal, mám pořád Hyunjina, ten mě zvládne vyléčit."

Princ si stále nebyl touhle situací jistý, i tak však uposlechl. Přistoupil k vrahovi blíže a též zaujal svůj postoj. Chvíli si vyměňovali pohledy - jeden uklidněný, ba i trochu pobavený, druhý znepokojený.

Konečně Changbin vykročil vpřed.

Felix musel uznat jednu věc - princ byl lepší, než si myslel, že bude. I tak jej však za chvíli držel zezadu pod krkem.

"Tys trénoval sám, co?" ozval se dragín vedle princova ucha.

Oba byli lehce zadýchaní.

"Ano. Neučím se přeci, abych zapomínal."

"Moudrá slova," ušklíbl se vrah a nechal prince jít. Vážně byl až nebezpečně hubený, tenhle moment mu to ještě více potvrdil. Snad se o staršího i obával, rozhodl se to však neříkat nahlas. Místo toho zaujal pozici učitele: "Víš, kde jsi udělal chybu?"

Changbin se zamyslel. "Špatně jsem nakračoval."

"A...?"

"Nedostatečně rychle přechycuji zbraň."

"A...?"

"A... A...?"

Felix si s povzdechem a svěšenou hlavou prohrábl vlasy. Rozhodl si je raději stáhnout. Vytáhl z kapsy provázek a v průběhu svazování pramenů do culíku se pustil do vysvětlování: "Až moc často se díváš na zbraň a na své nohy, ne na protivníka."

"A... ha..."

"Není to samozřejmě žádné překvapení, všichni tohle ze začátku dělají," uklidnil jej pihatý vrah. Udělal kolem vysoce postaveného culíku dva pevné uzly, než natáhl k princi ruku. Ten gesto pochopil, předal mu svou dýku. Felix zaujal správný postoj a koutkem oka zkontroloval, že princ poslouchá. S radostí sledoval, že starší nejen dává pozor, ale dokonce jej napodobil. Pustil se tedy do vysvětlování.