Ohněm proti ohni

† děkuji †

Jo, tohle mělo vyjít dva dny zpátky, ale... no, na prvním místě byly rozhodně ty maturitní slohovky (z těch mám mimochodem dost dobrý pocit, i z té němčiny... což je jedno velké překvapení, protože jsem se před nima klepala jak ratlík) a přípravy na ně. Volný čas jsem v podstatě neměla a když ano, šla jsem vypnout k nějakému videu, anime, nebo jsem si psala s kamarády, abych si postěžovala na tu němčinu xd
Včera bych taky mohla mít čas, ale vrtali mi zub a byla jsem pak taková utlumená, takže... konečně jsem tu.
(To vždycky vypadá, že mám úplně nejvíc nabitej život, když tohle píšu xd)

Konečně jsem tu s oficiálním ukončením tohoto příběhu, který se necelé dva roky zpátky zrodil v mé hlavě. A hele, kam jsme to dotáhli! Changbin s Felixem jsou znovu spolu a my můžeme jít klidně dál, protože už jim nic nehrozí.
(Prozatím...)

Děkuji moc za všechny, kteří tu zůstali. Ať už během vydávání, ať už dávno po něm, všech si vás ohromně cením. Protože jste projevili zájem o něco, co mi přináší radost.

Ano, na konci to bylo s mým time managementem dost... žalostné. Škola a osobní život se mi nakupily na hlavu a já do toho nestíhala psát. Což vlastně nemuselo být, kdybych se nepokoušela jednu kapitolu celou dobu napsat způsobem, který jsem tam podvědomě nechtěla, zatímco jsem se snažila v hlavě samu sebe přemluvit, že to tak bude dobrý. Když jsem to pak na poslední chvíli (ehm ehm až po půlnoci ehm ehm) smazala a předělala, bylo to za půl hodiny hotové. No jo, občas se holt dějí věci...

Ještě mě napadlo, že bych mohla napsat prequel o Felixovi a Hyunjinovi. Tam by se teda neobjevovaly ostatní postavy a... ani nevím, jak by to vypadalo. Asi by šlo o pár povídek.
Upřímně si tím nejsem úplně jistá, obzvlášť protože jsem se s tímhle příběhem ke konci tak stresovala... a i když mě to bolí, jsem ráda, že už končí, protože bych to dál nestíhala. Chvílemi jsem se k němu i musela tlačit, což pak bylo i vyčerpávající.
Tudíž nevím, jak moc bych byla schopná pokračovat ve vyprávění o tomhle světě... Na stranu druhou se toho nechci zbavit, protože mi ta idea přirostla k srdci, takže to ještě zvážím. Myslím, že když si dám chvíli pauzu a pročistím si hlavu, určitě by to nějak šlo.
A vy se rozhodně vyjádřete, jestli o to vůbec stojíte! Váš názor pro mě hodně znamená.

Když jsme u toho psaní, ráda bych vám ráda oznámila, že momentálně pracuji na dalších Stray Kids projektech - jejich jediný problém je ten, že jsou v angličtině.
Nevím, tyhle mi prostě v češtině nesedly...

Každopádně! Pokud si přečtete ony příběhy, na kterých právě pracuji, nebo se rozhodnete pro něco jiného, co jsem již napsala, stále doufám, že se na tomhle účtu ještě setkáme. Pravda, tohle je, aspoň dle mého názoru, nejlepší příběh, co jsem napsala (to říkám zcela sebekriticky, protože vím, jaké věci jsem tvořila dříve), ale tak snad se vám zalíbí i něco jiného.

A tady to asi raději ukončím - už jde poznat, že nevím, co dál říct.

Proto bych vám všem chtěla naposledy z celého srdce poděkovat a poslat vám jedno obrovské objetí. Nezapomenu na vás a vaši podporu, ať už to bylo v podobě přečtení, hlasu či komentáře. Každá ta věc mi vykouzlila úsměv na tváři a na tom přeci záleží nejvíce, no ne? Takže děkuji. Děkuji a mějte se hezky❤️

Vaše zářivá jako hvězda,
★ Paní noci