Ohněm proti ohni

† znovu shledání †

"Velitel je připraven vás přijmout."

Skupinka se obrátila ke vstupu do chatky. Stáli tam ti samí chlapci, kteří je zde přivítali.

Changbin přikývl. "Samozřejmě, již jdeme." Hned na to se otočil zpět k pihatému dragínovi. "Zvládneš to?"

Felix se zhluboka nadechl. Natáhl si kápi přes hlavu, hluboko do očí, až mu přes ten stín nebylo vidět do obličeje, i jeho duhovky pohasly. "Ano."

Opustili chatku a následovali své průvodce. Kdesi před nimi bylo slyšet hluk. O pár minut později byli uvedeni na náměstí plné lidí. Počkat, ne. Ne lidí. Náměstí plné dragínů.

Dvojice je zavedla k prázdnému placu na kraji onoho velkého prostoru. Byl vymezen přesně tak, aby na něj všichni viděli.

"Chvilku strpení, prosím, hned vám zavolám našeho velitele," omluvil se jeden z chlapců a odběhl pryč.

Smíšená skupinka nervózně přešlapovala. Někteří dragíni v davu si jich již všimli, většina však ne.

Náhle do placu, u něhož stáli, vstoupila osoba v rozevlátém plášti purpurové barvy. Dlouhé rukávy kmitaly ve vzduchu, kápě zakrývala vlasy i obličej.

Vše rázem umlklo.

Osoba stanula uprostřed volného místa a odhalila tvář. Při tom pohybu se jí lehce shrnuly rukávy, přihlížející tak spatřili prsty v černých kožených rukavicích.

Dívali se na mladého chlapce. Vlasy vlnité, bílé, místy s mírným fialovým nádechem. Na čele jednoduchá koruna - zlatý, blýskající se kroužek se dvěma rohy rozčesávajícími ony lesknoucí se prameny. Pleť až děsivě bledá, téměř jako kdyby v žilách neproudila žádná krev. Co však bylo nejzajímavější... obličej. V levém oku hořely plameny, pravé zářilo stejným odstínem jako onen plášť a přetínala jej dlouhá, kostrbatá jizva totožné barvy, ta vedla od spánku až do bodu tváře, kde se nacházela ústa. Velká a děsivá, třpytila se, jako kdyby ji snad tvořily šupiny, muselo být jasné, že nebyla způsobena lidskou zbraní. Kolem krku úzce obmotaný přívěsek, jehož detaily nyní nemohli pořádně vidět. Postava očividně v dobré kondici.

"Moji milí dragíni," promluvil, jeho příjemný hlas se odrážel od stěn obklopujících náměstí, "dnes k nám dorazila důležitá návštěva, která se zde chvíli zdrží, proto jsem se rozhodl je přivítat takhle slavnostně."

Lidská složka sedmičlenné skupinky nechápala. Copak to nešlo uspořádat soukromě a až poté je uvést před celou vesnicí?

Dragíni však nebyli ani krapet zaskočeni. Jejich druh se rád přátelil a radoval z maličkostí. Pokud tu byla příležitost k oslavě či jednoduchému hromadnému shromáždění, okamžitě se to uspořádalo. Tak to u těchto magických bytostí fungovalo.

Velitel se k nově příchozím obrátil čelem.

"Můžete předstoupit," usmál se na ně chlapec, jenž je sem přivedl.

Changbin přikývl, poděkoval a v čele skupiny se vydal vpřed. Nezastavil, dokud nestál metr od velitele klanu, který jim byl momentálně očividně schopný poskytnout útočiště. Ostatní zůstali v hloučku kousek za ním.

Zhluboka se uklonil. "Jsem rád, že jste nás zde tak mile přivítal. Já jsem Seo Changbin, korunní princ Kaera."

V davu se ozvalo mumlání a šokované lapání po dechu.

Velitel se zeširoka usmál. "Rád tě zde vítám, Changbine, já jsem Bang Chan, velitel klanu Stray Kids." Podíval se princi přes rameno. "A tohle jsou...?"