Ohněm proti ohni

† nález †

"Bin hyung," zanotoval tiše vrah nakloněný nad svým přítelem, rty zkroucené do škodolibého úsměšku, plamínky v očích jasně blýskající napříč okolní tmou.

Princ pouze zamručel, deku si vytáhl více do obličeje, víčka stiskl pevněji k sobě.

"Vstávej," pokračoval Felix v popěvování.

Changbin chvíli tiše bručel, než ze sebe chraplavě vypravil: "Proč?"

"Čeká na nás ten tábor."

Korunní princ otevřel temné oči, spatřil ještě temnější oblohu nad sebou, jeho obočí se stáhla k sobě v nechápavém zamračení. "Ještě není den."

"Změna plánu," oznámil jeho přítel a konečně se zvedl na nohy. "Zaútočíme již teď, v noci, a odpočineme si až ve městě."

Changbinova mysl tomu zprvu nevěnovala přílišnou pozornost. Jednoduše přikývl a začal se vymotávat zpod své deky. Až když si stáhl vlasy, uvědomil si, co se právě dělo. "Proč jsi to se mnou prvně neprobral?"

Felix zamíchal čaj vařící se nad ohněm. "Večer jsem si povídal s Chan hyungem a napadlo nás tohle. Ty už jsi ale spal, nechtěl jsem tě budit."

Princ si promnul obličej. "Dobrá... Ale pokud ti tam usnu, varoval jsem tě předem."

"Beru na vědomí," usmál se vrah, než natáhl ke svému příteli ruku svírající malou misku s kouřícím nápojem. "Tady máš. Za chvíli nachystám i snídani."

Changbin tiše poděkoval, usedl k ohni. Rozhlédl se okolo a tehdy si uvědomil další věc. "Co Dowoon? Neměli bychom ho taky probudit? Aby nebyl vystrašený, když tu nebudeme..."

"Nejdříve se najez, všechno ostatní zařídíme potom."

Pár tedy společně v tichosti posnídal, než se starší rozhodl vydat za stále spícím dragínem. "Dowoon hyung?"

Mladík okamžitě vystřelil do sedu. "Co se děje?"

Changbin se prudce odklonil, lehce vyděšen tak divokou reakcí. "Já a Felix jdeme do toho tábora už teď. Budíme tě, abys pak nebyl vystrašený, kdyby ses probral, když tu nebudeme," vysvětlil klidným hlasem.

"Dobrá, chápu." Dragín si oddechl, načež dlouze zívl. "Děkuji."

"Už budeme odcházet. Do hodiny po svítání bychom měli být zpátky. Kdyby se něco stalo, Felix se s tebou spojí. Snídani máš u ohniště." S tím se princ vydal za svým přítelem, který měl již okolo pasu připnuto několik zbraní a váčků, nejspíše s magickými prostředky.

"Vše v pořádku?"

"Ano. Dowoon tu zatím počká. Řekl jsem mu, že kdyby se vyskytly nějaké potíže, navážeš s ním kontakt. Snad jej to napadne i obráceně."

"Určitě ano." Felix mu podal dýku a krátký meč. "Můžeme jít?"

"Samozřejmě."

Dva stíny splynuly s temnotou noci.

†††

"Vím, že tenhle tábor měl být větší," zašeptal princ, zrak klouzající po shluku stanů, "ale tohle?"

"Kim má očividně větší moc, než jsme si mysleli."

Changbin v reakci pouze stiskl rty k sobě, zbělely, vytvořily tenkou čárku. Srdce mu opět sevřely obavy o jeho otce. Snad je ještě naživu, zadoufal.

"I když je to tu mnohem rozlehlejší, pořád se o vše dokážeme postarat normálním způsobem," zkonstatoval vrah.

Princovou hlavou v ten moment bleskla myšlenka. Uchopil vrahovo zápěstí, ten se totiž chystal vyrazit do akce, nyní na něj zmateně koukal.