Ohněm proti ohni

† procházka †

Slunce se pomalu sklánělo k západu, zatímco skupinka osmi mladých vojáků nejistě přešlapovala u skal.

"Jste si jistí, že to má být tady? Třeba mysleli o kousek dál-"

"Mlč. Povídám ti: řekli nám, ať počkáme kdekoliv. Najdou nás. Ten druhý byl dragín, u všech Svatých, ten by nás vystopoval i na sto honů."

"A taky vás na těch sto honů slyší."

Chlapci se obrátili za oním hlasem.

Na velkém kameni tam stál korunní princ, obyčejný, ušmudlaný hanbok třepotající se na hubeném těle, dýku u pasu, úsměv na rtech, sepnuté vlasy vlající ve večerním větru, protkané bronzovými odlesky blížícího se soumraku. "Což by nebylo takové překvapení, když tu hulákáte z plných plic."

"Vaše Výsosti," vydechlo šest vojáků šokovaně, dva s respektem a trochou obav. Všichni poklekli, hlavy sklopené, ruce na srdci.

"Vstaňte, prosím, jenom vstaňte."

Felix za jeho zády si odfrkl. "Zajímá mě, jak dlouho to ještě zabere, než se vrátíš zpět do role."

Šestice mladíků v transu sledovala dragína, jehož si doposud nevšimla. Z nosu mu unikaly poslední zbytky kouře, na bělostné pleti se skvěly pihy, zlatě se lesknoucí vlasy zastřižené na krátko, oči planoucí jako žádný z ohňů.

"Ty by sis taky měl začít zvykat," zasmál se princ, když si všiml jejich reakce, a drbl vraha do žeber, "jestli nám vše vyjde, s těmito pohledy se budeš muset nějakou dobu vypořádávat."

"U všech ohňů, jen to ne."

"Doufejme, že ano."

Dvojice vojáků, kterou potkali již dříve toho dne, k nim přistoupila blíže.

Yeosang si položil ruku na srdce, zhluboka se uklonil. "Ještě jednou se velice omlouvám za můj přístup ve městě, Vaše Veličenstvo."

Changbin to se smíchem odmávl. "To nestojí za řeč. Vysvětlil jsem to už předtím - jenom jste poctivě konali svoji práci, za to vás trestat nemohu."

Jongho se rozhlédl okolo, než upřel své oči do těch princových. "Kde je král?"

"Ten je trochu výše ve skalách. Nechtěli jsme ohrozit jeho bezpečí, kdyby vás náhodou někdo pronásledoval."

"Ale co Vy a Váš život, Vaše Výsosti?" naklonil Hongjoong hlavu ke straně.

"Co by," princ věcně pokrčil rameny. "Za posledních pár týdnů jsem si už zažil svoje. Nějaká veřejná poprava před mým lidem by pro mě momentálně snad byla i odměnou." Hned na to se obrátil na patě, vyskákal po kamenech výše. Když byl vrahovi po boku, ohlédl se po vojácích přes rameno. "Tak jdeme, co říkáte?"

†††

"Vaše Veličenstvo."

Changbin s Felixem stáli stranou, siluety lehce se skrývající ve stínech. Bok po boku se zády opírali o chladnou skálu, ruce založené na hrudi. Ostatní muži byli blíže klečícím vojákům, jeden z nich dokonce vystoupil v před, úsměv na rtech.

"Povstaňte. Po tom všem, co jste pro nás učinili, od vás takováhle gesta nemohu žádat. Ve skutečnosti se klaním já vám." Mladíci, kteří právě povstali, v údivu přihlíželi králi, jenž sám poklekl. "Nebýt vás a vaší statečnosti a oddanosti, byli bychom nyní nejspíše po smrti. Navždy vám za to budu vděčný."