Ohněm proti ohni

† jednání †

Rázné zaklepání na dveře.

Chan zvedl hlavu od papírů. Zrovna pracoval na nákresu sídliště jeho klanu. Potřebovali udělat pár úprav, přistavit nějaké budovy a k tomu museli vědět, kolik místa si vlastně mohou dovolit. To však mohlo počkat, stejně na tom pracoval již několik dní a nyní to dělal spíše se záměrem rozptýlení, než že by to bylo akutně nutné. Z oslavy odešel již před hodinou - stejně to tam začínalo umírat a nikdo jej tam již déle nepotřeboval. Odložil uhel stranou a vyzval kohokoliv, kdo se nacházel na chodbě, ke vstupu.

"Veliteli- Tedy," mladík, který nakoukl dovnitř, zběsile zavrtěl hlavou a omluvně se usmál, "Chane, je tu Changbin, ten korunní princ."

"Ah, ano, samozřejmě, jen ať jde dál."

Obrovské dveře se naplno otevřely a vstoupil Changbin s Felixem těsně v závěsu. Vrah věnoval mladému dragínovi opovržlivý pohled. Ten korunní princ, odfrkl si v hlavě opovržlivě, kdybys jen věděl, jak úžasný člověk to je, volil bys slova moudřeji.

Chan se usmál. "Potřebujete něco?" Snažil se dát svému bratrovi prostor, který momentálně očividně potřeboval, proto své oči ponechal zavěšené na princově drobné, křehce vypadající postavě. Upřímně se divil, že jej na moři neodfoukl vítr přes palubu.

"Ano, chtěl jsem si promluvit o důvodu našeho příjezdu. Podle mě je lepší sdělit informace hned než čekat."

Velitel přikývl. Pokynul dvojici, aby usedla ke stolu. "Klidně mi tykej," oznámil znovu, jelikož si všiml, jak se Changbin i přes předchozí oznámení snaží vyhýbat oslovení. "Nemám rád, když mi někdo vyká." Na oko ztrápeně si povzdechl: "Neustále tu všem musím připomínat, aby mě oslovovali jménem a ne veliteli."

Nejstarší se zasmáli.

"Když teď tak nad tím přemýšlím... Pravdou je, že já bych měl už dávno po problémech," uvědomil si zpětně princ. "Mně nikdo nevyká a už vůbec se ke mně nechovají jako ke korunnímu princi."

"Možná je to tím, že se v tvé blízkosti cítí dobře. Vypadáš jako upřímný člověk a dobrý vůdce, vůbec se jim nedivím."

Changbin uhnul pohledem. "Děkuji," zamumlal nejistě.

"Každopádně," zavelel Chan, když to na chvíli vypadalo, že uvízli v komunikačních mělčinách, "pojďme k důvodu vašeho příchodu. Co vás sem přivádí?"

Changbin zaujal více diplomatický postoj. Napřímil se, ruce složil před sebou na stole, prsty propletené, výraz vážný. "Chtěl bych váš klan požádat o pomoc."

"Proč bys potřeboval pomoc? Chceš snad svrhnout svého otce z trůnu?" Chan se pokusil zažertovat, princ však zavrtěl hlavou, obličej ještě více seriózní.

"Právě že toho se snažím na ten trůn dostat zpátky."

Velitel zaujatě stáhl obočí k sobě. Původně si myslel, že k nim princ pouze dojel udobřit vztahy, ale tohle... Též se narovnal, naklonil trup přes dlouhý stůl lehce blíže, pokynul princi rukavicí krytou rukou. "To zní zajímavě... Poslouchám."

†††

Changbin i Felix byli jako na trní.

Jejich vyprávění sice skončilo teprve pár minut zpátky, i tak již však prahli po odpovědi.

Chan se zamyšleně díval do temného, protějšího rohu té velké místnosti, oči přimhouřené, pusu zakrytou rukou, jejímž ukazováčkem si poklepával na špičku nosu. Něco si tiše mumlal sám pro sebe.