Neptej se

XXXI.

Upozornění: konec poměrně explicitní

Proběhne úprava

Dodnes si vzpomínám na období, kdy jsem se živil skoro z popelnice. Peněz na účtě mi před úspěšným prodejem rodinného domu a druhého auta úplně nepřebývalo, i tak šlo víceméně o úspory rodičů. I tak mi trhalo žíly kupovat jednou za měsíc benzín, který jsem spotřeboval pouze ve chvíli, kdy pokojný spánek přerušili policajti. Vzpomínám na pár dnů, kdy jsem se skutečně dobře najedl v nějakém lokále, často jsem si zasytil žaludek ráno u jednorázovky po vyčerpávající fyzické aktivitě. Ne, vážně, bylo to náročné. Svaly jsem sice neztrácel, protože na trénink jsem měl nadmíru volného času, vlastně jsem nedělal nic jiného, ale nedostatečný příjem zapříčinil snadné zadýchání. Pak přišla na řadu solidarita od portlandského útulku a já už jsem čekal, že budu žít z donášek, obzvlášť když se mi díky pevnému zázemí podařilo rozjednat prodej dědictví ze zákona, ovšem omylu této domněnky mě již první strávenou noc přesvědčil ochotný blonďák. Jeho kulinářské schopnosti jsou obdivuhodné, dokonce natolik, že jsem v koutku mysli upustil od přesvědčení, že za plotnu patří ženy a Gordon Ramsay.
Jenomže potom mi do života vstoupila brunetka s rukami jako anděl a místo stehna mi pohladila chuťové buňky, až jsem byl nakonec možná i radši. Pár týdnů nato jsem stál v kuchyni prozměnu já a činil jsem se, pizza se mi dokonce chuťově vydařila.
No a teď stojím u pultu, prakticky celý od mouky a místy i od čokolády, protože jsem si nevzal k srdci Benjiho radu.
Jako by nestačilo, že bez jeho předchozí rady bych teď rozhodně vytahoval vlastnoručně tvořené muffiny z trouby jako poslední.

,,Ty, Bene? Můžeš na chvilku?"
,,Určitě. O co jde?"
,,Podívej, potřebuju pomoct. Ale jestli o tom jenom cekneš Alexovi, podám si tě."
,,No tak... s kým ses zase popral?"
,,Já jsem- hej? Ne, nic takového."
,,Tak?"
,,Jde o tohle. Maddie má příští týden narozeniny a já nevím, co-"
,,Aww..."
,,Hej!"

,,Nehýbej se, dám tam další," obejde mě natěšený blonďák.
Nemuší říkat dvakrát, mnou vytažená forma rozezvučí rošt a spolu s výdechem odhodím utěrky a zapřu se o linku, s pohledem na už chládnoucí první várku vyskládanou do věže. Crawfordovi si hold potrpí na estetiku. ,,Tohle bude poslední, že?"
,,Na víc už to nevyjde," přisvědčí, jen co trouba zůstane opět zavřená, a otočí se ke mně s úsměvem. Celou dobu jenom čekám, až si mě začne dobírat. ,,Posledních šest. Bude to stačit? Jestli ne, klidně můžeme přidělat," hrnkem v ruce mi dá najevo, že už by se nejradši pustil do úklidu.
,,Já myslím, že osmnáct bude víc než dost. Stejně asi část nechám tady, budeme tam čtyři. Teda, nechám... platí, na čem jsme se domluvili?"
,,Že krabičku s tímhle naším veledílem k Maddie do bytu hodím, zatímco ty s ní budeš mít svoje starosti. Neboj, platí to. Víš, že mám zrovna ve městě dost k zařizování, je to maličkost."
Paže možná založím, ale ne kvůli vnucování respektu. ,,Díky, Benji. Vážně."
,,Nemusíš. Aspoň i já Maddie něco dám. Měl bys ji sem vodit častěji."
,,Abych pak poslouchal vaše narážky a sledoval vaše pohledy? Ne, to nehrozí."
,,Tohle mi neber... víš, jak je to hezké?"
,,Jako co?" zamračím se.
,,No ten tvůj zamilovaný úsměv vždycky, když-"
,,Já věděl, že něco cítím!" do konverzace nám doslova skočí vedoucí, přižene se zespodu. Kvůli němu se ani nestačím podivit nad Benjiho výběrem slov. ,,Co to tady... Theo? Ses něčím praštil do hlavy?" se smíchem se podíví mému oblečení jasně značící vykonávanou aktivitu.
,,Máš problém?"
,,Že jsem vůbec čekal jinou odpověď..." natáhne se po jednom z vyskládanýcm muffinů, jako by na ně snad měl právo. Ani se na nich nepodílel.
,,NE!" Benji v tomhle stojí při mně, Alexe po ruce pleskne tak silně, až mi vyskočí husí kůže. ,,To je pro Maddie."
A Alex chápe čím dál míň. ,,Pro Maddie? Jakože pro Theovu Maddie?"
,,Uhm. Zítra má třiadvacet."
,,Aww..." Alex mi věnuje úplně stejný pohled, jako tehdy Benji, možná jen trochu víc podrývačný.
,,Tak a dost. Tohle už přestává být únosné, teplí bratři. Benji, ty máš zamilovaný pohled. Jeho směrem a naopak. Já něčeho takového-"
,,Jak jsi ho k tomu dokopal?" Alex mou přímou urážku ignoruje, zato se s širokým úsměvem věnuje Benjimu.
,,Nijak. Sám za mnou přišel, že jestli bych mu neporadil s dárkem pro Maddie k narozeninám."
,,A tebe napadly... muffiny?"
,,No ne přímo muffiny, ale řekl jsem, že podle toho, jak jsem ji zatím stačil poznat, tak ona si víc než drahých věcí-"
,,Já jsem tady, jestli vám to nevadí. Doslova tu stojím."
,,-ocení něco od srdce, aby ukázal, jak mu na ní záleží. Že to ani nemusí být nic materiálního nebo tak."
,,Takže... muffiny?"
,,Maddie strašně ráda vaří. A dobře, prý mu o tom vyprávěla příběh, proč má k vaření blízko, ale ten mi Theo nechtěl říct, protože je to prý mezi nima."
,,A tohle mělo být taky, ty zrádče," opřu se do něj.
,,Ale, ššš! No a víš co ještě?" Aby mi dodal lepší pocit, k Alexovi se nahne a můj plán mu pošeptá.
Jako bych nevěděl, co mu právě říká.
,,Awww..." Alex se rozplyne ještě víc.
,,Tak a dost, tohle fakt nemám zapotřebí."
,,Ale co se hned kaboníš? Víš, jaká radost to je? Vidět tě se o někoho takhle starat? Vždyť je to hezké."
,,Láska není sprosté slovo, Theo."
Mně k odchodu vážně schází kousek.
,,Normálně ses zamiloval. Já ti to neberu, já jsem rád. Ještě když Maddie je... no, Maddie," podpoří mě šéf se smíchem.
,,Přestaň."
,,Ty to přestaň popírat. To není žádná ostuda, kdy to konečně pochopíš? Záleží ti na ní, miluješ ji, tak jí chceš prostě-"
,,Už ale překračuješ. Já ji... tak daleko ještě nejsme."
No vida. Překvapení očividně není nikdy dost. ,,Jak jako 'tak daleko ještě nejsme'? Co to je za sračku? Kdybys ji nemiloval, neděláš pro ni takovéhle věci."
Jak ti mám rozumně vysvětlit, že já milovat ani nemůžu? Nikdy se nepřiblížím k tomu pocitu, jaký vůči mně Maddie cítí už teď. A mrzí mě to. Rád bych s tím něco dělal.
Respektive vím, že by mě to mělo mrzet.
Ale svěřit se Maddie s tímto zásadním nedostatkem? S psychickou poruchou? Zbytečně bych jí ublížil.
,,Záleží mi na ní."
,,A to ti jako stačí k tomu, abys s ní chodil? Spal, dobře, ale chodil? Vždyť to přece-"
,,Alexi, jestli jsi mě přišel jenom štvát, tak můžeš zase-"
,,Theo, ale v jednom má Alex pravdu. Nemusíš se stydět za to, že si tě odchytla holka, že ses... žes změnil priority." Že jsem vyměknul, jsi chtěl říct. ,,Jestli jsme tě někdy v něčem podporovali, tak v Maddie."
Takže žádný tlak na to si ji udržet. Díky, pánové.
Kdybyste si radši vyhonili místo toho, abyste se starali o to, jestli Maddie honí mně.