Neptej se

XIV.

Proběhne úprava

V životě jsem se vždy snažil vyhnout větším očekáváním.
Naposledy mě tato chyba neminula, když jsem během jediného dne rozházel celou smečku slavné pravé Alfy.

Co takhle zítra v šest?

Maddie
Klidně, to úplně vyhovuje

V šest mě tam máš

S úsměvem odložím telefon zpět na umyvadlo, jen znovu zkontroluju, zda čas odpovídá mému rozvržení. Stíhám. Kdyžtak chvilku počkám, no. To je toho. Bude to stát za to.
Nebo jen na mě bývalá spolužačka už stačila přenést ten neduh naivity?
,,Já ti dám, že mi to trvalo! Ty můžeš být rád, že se na vás nevykašlu."
Potlačím silnější smích, sic by jej spolubydlící a návštěva přes zdi dělicí koupelnu od chodby neslyšeli, přesto však pobavení jen setřesu hlavou, jak si s úsměvem na hrudi rozetřu bílou pěnu a popadnu žiletku. Jestli se zas říznu do znaménka, asi mě klepne. Chtěl jsem sice vypadnout, než nás tu přibyde, ale spěchat nehodlám. Pořád tady bydlím.
,,A ty místo toho, aby sis to uvědomil, tak- k sakru, Theodore!"
Namáhaje si krk, otočím hlavu od zrcadla ke zbrkle otevřeným dveřím, jen co mi ženský hlas leknutím naznačí nevědomost mé přítomnosti. ,,Hezké odpoledne i tobě, Pam," usměju se vřele, odvraceje zrak zpět ke svému odrazu v zrcadle. Než se stačím pohladit ostřím, koutkem oka mrknu na společnost, nad její snahou vyhnout se pohedu na mě pobaveně zakroutím hlavou. ,,Kolikrát ti ještě budu muset říct," radši od ní skloním pohled, přece jen, nemám času nazbyt, ,,že vidět chlapa bez trička není podvádění?"
,,A kolikrát ti já budu ještě muset říct," tmavovláska zcela ignoruje můj úšklebek, neodváží se mi pohlédnout ani na záda, ,,že je mi to prostě nepříjemné?"
,,Ále, ty naděláš."
,,Theo," sežehne mě pohledem už s našimi ručníky v rukách; její odhodlání hledět mi výhradně do očí, i když ne napřímo, ale skrz prostředníka, jímž je v našem případě zrcadlo přede mnou, mě baví ještě víc, ,,se vší úctou, klukovi, jako jsi ty, to fakt nehodlám znovu vysvětlovat. Stejně nad tím vždycky jenom mávneš rukou."
,,Cože? Klukovi? Jakože protože jsem o pár let mladší, tak jsem u tebe kluk?"
,,Takže zaprvé, jsi o deset let mladší, to, si myslím, už něco znamená, a za-"
,,O devět."
,,Dvaadvacet ti je, ne?" zamračí se.
,,Tři už."
,,Dvacet tři... kdys měl narozeniny? No, to je jedno, neodbíhej - schválně, ke které jdeš?" kývne k pěně na mé holé horní polovině těla.
,,Tu neznáš," odvětím stroze. Moc dobře znám její názor na moje úlety, neliší se od mých spolubydlících.
,,No, jasně. Jako bych čekala něco jiného. Mohl bys už konečně vyrůst. Najdi si někoho, notak, vždyť tohle už tě ani nemůže bavit."
,,Hele, nechceš si radši rýt do svého bratra?" Tyhle řeči mě dokážou rozpálit jako nic. Nic jim do toho není. Navíc, teď si ani pro sex nejdu, přijdu si na chuť něčím jiným, ale věřila by mi to snad? Ani se nemusím snažit ji přesvědčovat, odpověď stejně znám moc dobře i bez toho. Zas tak mě ta naivita ještě nepohltila.
,,Dej mi pohov, navíc je tam s ním Benji, toho mám ráda."
,,No vždyť právě. Nechceš už konečně mít švagra?"
,,Hmm. Že bychom konečně my dva dali dohromady nějakou tu akci, nebo teda plán, jak je nenápadně..."
,,Hej! My vás slyšíme!"
,,Ale my vás ne!" vykloní se z místnosti, jak křičí po bratrovi a blonďákovi, ,,a jestli jediné, co potřebujete, tak soukromí, tak Theo a já klidně vypadnem! Hned!"
,,Nesnáším tě!"
Koupelnou se najednou rozléhá náš smích, jako by Pam úplně zapomněla, jak jí vlastně strašně vadí, že se holím. Vždycky ji přetáhnu na svoji stranu. Jako všechny. Možná u mě není slabá v kolenou, na druhou stranu charakterem přímo září. ,,Ách jo," vyhodí ručníky na chodbu a zpoza rožku vytáhne čisté, co nám tak ochotně přinesla. Ne že bychom si neuměli uklízet sami, ale na takovéhle prkotiny nemáme pomyšlení. Nebýt Alexovy ochotné starší sestry, celý rok bychom se pravděpodobně sušili tím samým. Bez výčitek.
Odpouštím jí toho kluka. Ale to nic nemění na tom, že můj život je můj život, a jak si ho vedu, to je čistě moje záležitost.
,,Jsem si myslela, že jsem v klidu," se založenýma rukama se zapře o dveře. Co ten úšklebek? ,,I Patrick už přestal mít strach mě sem kvůli tobě pouštět... a já se dozvím, že ty fakt... zkrátka, jsem nečekala, že tě blondýnky někdy pustí."
Zbrklost mého otočení jí na pobavení jen přidává. Je úplně jako Alex v ženské podobě. Mám ji rád, dá se s ní rozumně povídat, smát... ale někdy bych ji nejradši zabil. Kde tohle zas vzala? ,,Poslední bruneta, na kterou jsem něco zkoušel, jsi byla ty. A i to byla nadsázka, protože..." pohled mi sjede k jejímu prstýnku, ,,no, z mé strany nezájem nebyl." Alex by mě asi zabil. Tohle byl vždy jen nezávazný flirt a ona to chápe. To jenom ten její mě nemůže vystát.
A já se mu nedivím.
A navíc... přece jen se tmavovláskám kvůli jistým důvodům spíš vyhýbám.
,,Takže..." No dávej. ,,Maddie, hmm?"
Nechybí málo a svými slovy by si díky nástroji u mého těla zajistila ukázku z hodiny anatomie.
Kde to k čertu vzala?
,,No snad sis nemyslel, že by to přede mnou kluci udrželi. Víš, jakou mají z tebe radost?" odpoví na mou ještě nevyslovenou otázku, vyčte ji sama z výrazu v mé tváři.
,,Počkej, tím chceš jakože říct co?" otočím se k ní naplno, až trocha pěny z žiletky prskne na zem.
Ledabyle pokrčí rameny, úsměvem se dostatečně přibližuje k Alexovi a i Benjimu, kdykoliv na studentku psychologie přijde řeč nebo když je u nás.