Neptej se

XLV.

Proběhne úprava

Od přírody jsem bytost, která ke štěstí nepotřebuje mnoho.
Nebo za to snad může osudný experiment?
Tak či onak, k úsměvu na tváři nepotřebuju hory doly. To vím, už roky. Co mě spíš zaráží... jaké věci mi ten prazvláštní pocit skutečně způsobují. A teď se konkrétně zamýšlím v sexuálním kontextu, protože - sakra, vrcholem potěšení přece byl a má být orgasmus. Tak co, jaký zkurvený hormon, způsobuje příjemné teplo po dokonání aktu, kdy dvě nahá těla pouze leží vedle sebe, v nenuceném tichu, se zavřenými víčky?
A co teprve to nejčistší probuzení, kdy jsme usnuli s těly zakrytými jen a pouze dekou?
Dneska mám to štěstí k prvotnímu procitnutí já. Můžu plně využít volna a zaposlouchat se do jemného dechu, zadívat se na vlivem slunce zlatavé vlnky a pročísnout je prsty, s druhou paží za hlavou. Voní mi pod nosem, čichové buňky jsou šťastnější než na čerstvém vzduchu. Tancují. Nechávají se unést klidem, který by nikdy ani nemusel skončit.
Věčně však taky trvat nemůže. Protože když se brunetka probere a promne si oko, koutky mi míří ještě výš. ,,Dobré ránko," pokračuju v něžnosti, a to i slovy. Nikdo by mě nesměl slyšet to říct nahlas. Tohle patří jenom Maddie.
,,Dobré ránko," vrátí mi jak slova, sic šeptem, tak úsměv. Sotva rozlepí víčka, připomene si mou tvář, dokonce si kvůli tomu odhrne vlásky z čela.
,,Tady se někdo krásně vyspal." Prozrazuje to otlačené líčko.
,,Uhm..." zamručí, posune se o něco výš. Čímž omylem narazí o mou část těla, která... vstala spolu se mnou. No vážně se nejdu omlouvat. To bych byl blázen. ,,Ještě zavři očka. Nic nás nikam nežene."
,,Když mně se nechce..." položí se na mou hruď, na druhé půlce mi krouží okolo bradavky. ,,Jsem čilá a plná energie."
,,Až tak, hm?" Vidím to na ní. To společné teplo v noci dodává spánku grády.
Vážně se probrala nějak rychle. Jinak by se líbezný úsměv nevyvinul v úšklebek. Sotva ho však zastihnu, než mi začne zasypávat nahou kůži polibky, dokonce ani jazyk neskrývá. Stačilo tak málo a naučila se tak mnoho. ,,Mhm..."
Tahle brunetka nevinně vážně pouze vypadá. Pěkně jsem ji rozproudil. A nikdo tu není, nikdo neuvidí mou mírnou submisivitu, když zavřu oči, dlaní si ji přivinu blíž a můj přetrvávající chraplák zapříčiní slastné zamručení. Má jediné štěstí, že já ještě energii na rozdávání nemám, jinak by už ležela pode mnou.
Ale snad si nebudu odpírat rty postupující jedním směrem a ruku tím druhým. Pod dekou loví úspěšně. Ne že bych netušil, co zamýšlí, spíš jsem tak nějak vypnul přemýšlení úplně.
Je mi jasná jediná věc.
Neodejdeme z téhle místnosti, dokud ho do ní nestrčím.
Pohyb její ruky ve mně vyvolá hlasitější dech, oči neotvírám. Mám pocit, že ji mám pořád příšerně daleko, proto si ji dál tisknu k sobě. Cítím tlukot jejího srdce, tak moc u sebe potřebuju moji nejoblíbenější část jejího těla.
,,Líbí se ti to?"
Čekal jsem jakákoliv slova z její strany? Ne. Je to... zvláštní. Ona je ta poslední, kdo by během těchhle chvíli něco říkal, na to už jsem přišel. Kromě vzdychání mého jména a odvolávání se Bohu. ,,A jak..." Už si můžeme vyměnit pozice?
Asi ne tak brzo, protože mi zatahá za spodní ret, to odkoukala ode mě. Narozdíl od jejích slov, která mě až zarazí. ,,Mohla bych... mohla bych jít nahoru?"
Ale jedině v dobrém. Otevřu oči, přestanu se tak moc oddávat tomu momentu. Místo toho se ponořím do jejích očí. A možná nadzvednu obočí, ale s úšklebkem. Nepřestává mě překvapovat. ,,Předveď se." Ani se jí nemusím ptát, jestli je dost mokrá. Ona je snad pořád.
Přikývne a ještě si ukradne jednu pusu, jako by snad skutečně z části čekala zápornou odpověď, no takhle se na mě skutečně převalí. Je zvláštní nedělat vůbec nic. Ale počítám s tím, že jí budu muset trochu pomoct. Možná nejsem její první, ale náš první sex u ní připomínal ztrátu panenství. Znovu mě chytne, aby se trefila, když se zapře o kolena a nadzvedne. Ztěžuje si to neustálým pohledem do mých očí, no nemine, skutečně najednou na špičce ucítím to známé, příjemné, vlhké teplo. Chytnu ji za obě stehna, oči div ne až v její duši. Je nádherná vždy a všude, ale v téhle pozici... do prdele. Její prsa vypadají ještě větší.
Nedrží se zpátky jako poprvé, nechce postupně zkoušet délku, ale vezme si ji celou hned první, i když pomalý zásun. Čím níž klesá její pánev, sánka ji následuje, jen duhovky utíkají na druhou stranu. Vzdechy nezadrží už teď.
To je moje holka.
,,Líbí?" stehna pohladím, než je sevřu. Možná je nahoře ona, ale pořád jsem ten dominantní já. I tak nad ní div neslintám. Tenhle obraz budu mít dozajista před očima před pádem do říše snů.
Její hlava zase padne dozadu. Mám pocit, že mokrost se násobí, a to se zatím ani nijak zvlášť nehýbe. Nikdy jsem nebyl úplně fanouškem téhle polohy, no s Maddie to je jiné, u ní nejde jen o jednorázovou rozkoš. Každopádně nejsem dole poprvé. bývalá na tomhle způsobu trvala, takže vzhledem k nezkušenosti své současné očekávám, že pokud po nocích nesledovala mechaniku pohybu v určitých videích, opět se na chvilku stanu jejím lektorem. V tomto ohledu víc než rád. Obě ruce na stehnech mi najednou připadají zbytečné, jednu posunu výš, na její hruď. Jsem zvědavý, jestli se dostaneme do bodu, kdy budou skákat. Rozhodně bych si nestěžoval.
Pomalé vlnění boky, tak čistá duše začne svůj výkon. Není smyslů zbavená, proto rukou zvládne přejet po té mé, od ramene až po spokojenou dlaň. Čekám, že si ji přitiskne ještě blíž, že bude chtít pomoc se stabilitou...
Ale ona je obě jediným prudkým pohybem přišpendlí k polštáři.
,,Uh-uh... to jsem ti... nedovolila."
Cože?
Pohledme musím připomínat zmatené štěně. Jsi to vůbec ty? ,,Ale-"
,,Ne. Takové privilegium... si musíš zasloužit," doslova přikáže, dokonce zastaví, abych ta slova skutečně vnímal. Jako na výsměch se nade mnou sklání, blízko a přesto daleko.
Ne že bych to nedokázal změnit lusknutím prstu, ale... ego uvnitř drží přiznání, že mě to vzrušilo ještě víc. Udělat to jakákoliv jiná, mohla by na cokoliv dalšího zapomenout. Ale na Maddie... se ušklíbnu. ,,A jak si ho můžu vysloužit?"
Odtáhne se, až když napětí zvýší další, krátkou a dravou pusou. Narovná se a dodá mi tak volnost, ale j jí nezneužívám, užívám si pohledu. Ať si taky jednou dodá sebevědomí. Potřebuje to jak sůl. V rukách drží veškerou kontrolu, nezasahuju do ní, proto taky přehodí vlasy dozadu, projde mi svaly bez potřeby držet se zpátky. A pak si konečně nechá sebevědomí stoupnout do hlavy a mé tělo vymění za své, prochází křivky, jako bych si jich snad už tak nevšímal dost. Boky, zadek, pas... prsa... ví moc dobře, na co se zaměřit, jak mé slinné žlázy ještě popohnat. ,,Neřeknu."
Mám sto chutí porušit její přání, ale... je tak roztomilá, když je drsná. A hlavně tak kurevsky sexy. Kdyby na sobě něco měla, doslova bych to z ní serval. A když si začne hrát s tím, co je mé? Upřímně závidím. Ale tohohle pohledu bych se v žádném případě nevzdal. Zbožňuju tu dračici, co jsem v ní probudil.
Dlouho se však sama sobě nevěnuje, přichází totiž její vlastní finále. Aby ho skutečně dosáhla, zapře se o mě, objevuje skrytá tajemství této polohy. Držím ji aspoň za stehna, aby nepřepadla, tak moc se oddává vlastní vášni. Vyplňuju ji úplně, cítím každý milimetr, a je to tak kurevsky příjemné. Zasahuju ji úplně jinde, a to se ani nesnažím. ,,Prosím, udělej se na mě," šeptnu, no s temným podtónem, abych popohnal její stahy. Vidím, jak pomalu ztrácí smysly,myšlenky jen a pouze u ní, v ní, jak dokonale v ní kloužu. Hruď mě od ní bude pálit, a já to budu zbožňovat, zbožňuju to už teď. Jednu ruku jí ale překryju svou.
Nečekal jsem, že se jí ještě podaří mě překvapit, ale uspěje, když ze mě v tom nejlepším zesedne. Tentokrát už mám opravdu chuť namítat, ale nic takového se neděje, protože mě jen zatahá za paži a posadí na okraj postele. Vrátí se ke své pozici, jen s hrudí natisknutou k té mé, což mě jedině těší. Chytne mě za zátylek a objeví to maximum, které tato poloha nabízí. Divím se, kde na skákání bere tolik energie. Pomáhám jí, nemůžu jinak. Držím ji tentokrát dole, vzadu, a pomáhám nohama, abych do ní skutečně přirážel. Pomáhám nejen jí, ale i sobě.
,,Theo, Theo, Theo!" Křičí. Už neskučí, ale snaží se zbourat útulek, až do základů. ,,Kurva!"
Prsty jí do zádě tlačím, hýbu s ní na sobě. Ukradnul by si její rty, ale s tím, jak skáče, je to zaprvé nemožné, a zadruhé zbožňuju její vzdechy. Div právě ony neničí stěny místo postele. Půl roku jsem na tohle čekal a nemohl bych si to užívat víc.
Blíží se to.
Pro nás pro oba.
Ale pro Maddie... jsem ani nedokončil myšlenku a předběhla ji činy. Div mi z ní nepraskly ušní bubínky. Ale jinak to ani nepřijímám. Naopak, než ji sevřu ještě víc, tak se ke vzdechům přidá hlasité plácnutí o kůži, což vyvolá další zamručení. Je jediné, co mám v zorném poli. Doslova, když mou tvář skryje v tom největším blahu na světě. Ví jak na mě. Jsem úplně jasný. Jedna jeho dlaň jí skončí na zádech, abych ji měl ještě blíž, protože pořád tak nějak nemám dost. Kéž bych se jí mohl oddávat dýl, kéž bych necítil, že už... že už...
Sakra. Maddie byla tak hrr, že jsme úplně zapomněli. ,,Madd, dolů, dolů," začnu ji od sebe okamžitě tlačit. Věčná škoda. Není lepší pocit, než...
My s překvapeními nekončíme?
Očividně ne, když v rychlosti padne na kolena a o případný nepořádek se postará sama. Jako správná ženská.
Ta moje.
Nečekal jsem to. Nečekal, ale v koutku duše doufal, i když na to myšlenky nepřišly. Jednou rukou se zapřu o matraci, druhou jí vpletu do vlasů a trochu dopomůžu, abych, když jí tentokrát vyplním ústa místo nechutného latexu, vlnky sevřel ještě víc. Hlavu zakloním a vydechnu, zamručím, vlastně vzdechnu. Kurva. Kurva. „Kurva..."
Jako zkušená ještě pokračuje, když už povolím v dušení, proti vlastní vůli. A když ke mně vzhlédne... veškerá její předstíraná dominance je ta tam.
Hlavně, když po tom, co ke mně vzhlédne... polkne. Nepředstírm, že mě překvapí ještě jednou. Snad už skutečně naposledy. ,,Tys to nevyplivla?" projednou údiv neskrývám, vždyť dokonce nakloním hlavu na stranu.
,,Proč? Měla jsem?"
Ty jsi... tak nevinná, pomyslím si, no na povrch vypline pouhé uchechtnutí. Na oplátku jí nastavím ruku, již přijme. ,,Jsi první, co to udělala."
,,Vážně?" nadzvedne obočí.
Opravdu jí pomůžu vstát. ,,Vážně."
,,To dokazuje, že jsi jenom můj právem."
,,Uhm,"posadím si ji na sebe, ale jenom tak, pro radost. Dneska její nahé tělo stoprocentně nedržím naposledy. ,,Říká se, že kdo kouří z lásky, polkne. To mě asi miluješ."
,,Hm..." s milým smíškem mi převěsí paže okolo krku, ,,asi. Možná."¨
Tentokrát ji chytnu okolo pasu, mírně se s ní houpu. ,,A..."
,,A..." nakloní hlavu na stranu.
Povzdechnu si, no s úsměvem. To se fakt teď chovám jako malé děcko? Co, děcko - jako ona? ,,Jak chutnám?"
Skousnutí spodního rtu předvídá kladnou odpověď. Jinou jsem upřímně ani nečekal. ,,Jako moje spása a zatracení zároveň."
U tebe to naprosto sedí. I když jsem zrovna takovou odpověď vážně nečekal. ,,Snažíš se být poetická?"
Opět pokrčí rameny. ,,Možná."
Já ti dám takové možná. Ale dobře. Chápu, po takovém výkonu... sebelepší olympionici by padli vyčerpáním. Taky ji po zásluze odměním dlouhou pusou na čelo. ,,Chceš si ještě lehnout?"
Potřese hlavou. ,,Dala bych si snídani."
No dobře, ale takhle jsem tě vážně zkazit nemohl. ,,Ty ještě můžeš?"
Smíchem nás ujistí oba. ,,Skutečnou snídani, samouřejmě."
,,Musíš specifikovat. U tebe člověk nikdy neví," vstanu a s pusou na jejím čele se rozejdu pro nějaké čisté spodky. Maddie po mně opakuje, a to se svým spodkem, ale vršek si přivlastní můj. Mně osobně by nedělalo problém vyjít před ostatní takhle.
A že jich tam je, co tak poslouchám.
Ale... co bych poslouchal, když se mi naskýtá tak úžasný pohled. Takovýhle spodek jsem na ní snad nikdy neviděl. Tak... vyzývavý. Abych její zkázu prohloubil, dostatečně hvízdnu. Ani se mi nemusí otáčet, abych si představil její červená líčka, dokonale tu vizi podtrhne zastrčením vlasů za ucho. Avšak tady to nekončí. Pomalu se mi otáčí, abych si ten pohled užil ze všech stran. Konečně pochopila, jak přitažlivá je, a to ji dělá ještě přitažlivější. Prakticky z ní nespouštím zrak, když si natáhnu tepláky, o ten pohled mě obere až potřeba natáhnout si triko. ,,Až se najíme," po cestě ven z vydýchané místnosti jí zpátky sevřu nabídnutou dlaň, vidím to na sprchu."
,,Uhm, souhlasím. Pěkně dlouhou."
,,Uhm..." ještě než bychom zašli do kuchyně, za rohem ji přitisknu ke stěně, dlaň na jejím pasu. A rty u jejího ucha. ,,Už to z tebe chci všechno shodit." Máš toho na sobě zbytečně moc.
,,Pane Rakene," kouká na mě zespodu, jako to největší neviňátko, na jaké si hraje před okolním světem, ,,víte o tom, že jste věčně nadržený, hm?"
To říkáš ty? Ta, co mě hladí přes tepláky. O to víc se na ni natisknu. Za stěnou jsou spolubydlící a ona mi div nestrká ruku pod trenky. To je moje holka. ,,To říká ta pravá," rukou se zapřu o stěnu vedle její hlavy.
No jen, co k nám dolehne trojitý smích, vím, že naše bublina krásných chvilek co nevidět praskne.
To mi vlastně sama potvrdí i Maddie, když se tak prudce odtáhne. Pohledem se dožaduje vysvětlení, dokonce ztěžka polkne.
Mě však nezaskočí nic. ,,V klidu. To je jenom Alexova ségra."
Její vyvalené oči prozrazují, že tento názor očividně nesdílíme. ,,Jenom Alexova sestra? Ne, já tam nejdu."
,,A to jako proč?" volnou rukou se rozpřáhnu. ,,Uděláme si jídlo a jdem, klidně ignoruj, že tam jsou."
Aspoň nestojí jak přimražená. Místo toho zběsile kroutí hlavou. ,,Ne, ne, ty jdeš pro jídlo, já zalezu do pokoje. Přece se jí nepředstavím... takle," ukáže na sebe.
,,Hm... asi máš pravdu. Protože ty rozcuchané vlasy," projdu jí je, ,,moje tričko a ty tanga, co ti dělají kurva dobrou prdel? Ještě se mi tě pokusí zbalit."
,,Ale no..."
Ne, vážně z toho děláš zbytečně velkou vědu. Pochopil bych, kdyby... to byla moje sestra. ..Ale jak chceš," pokrčím rameny, ,,tobě nebude vyčítáno, že to zas oddaluju a že je na tebe čím dál víc zvědavá. Řekni, co chceš, donesu ti to.
Přecejen ještě vím, jakými slovy u tebě vyvolat povzdech roven smíření. S každým dnem na tebe vyzrávám čím dál líp. ,,Tak pojďme."
Na podporu jí dá pusu na líčko a chytne ji za ruku, pak už ale vedu cestu.
Upřímně, Maddie? To já mám z nás dvou větší obavy.
,,...přesně, jak jsem říkala! Ale ne, mně samozřejmě nikdo nevěří, dokud nezjistí, že mám vždycky..." brunetka zvedne pohled ke krokům, kluci se musí otočit. A okamžitě zkoumá. S úšklebkem. Jak jinak.
,,Jsem si říkal, že je nějaké ticho," neodpustí si její bratr. Kdyby aspoň nezáviděl tak okatě.
,,Dobré ráno," ozve se momentální centrum pozornosti. Taky se podle toho její charakter dere na povrch - v podstatě se za mnou schovává.
,,Dobré ráno," usmívá se Benji nevinně. Jinak to ani neumí.
Ale momentálně hlavní iniciátor všeho se nehodlá dál držet zpátky. ,,No to je dost, vy dva."
,,Ále. Snad nám Pam nezávidí."
,,Ah, a já už jsem šla říct, že mám potvrzení, žes to se mnou konečně vzdal. Ale to bych po tobě chtěla moc, že?" Zadívá se na Maddie. Opovaž se nějak byť jenom naznačit cokoliv, co jsem ti o ní říkal. S čím jsi mi radila. ,,Tebe jsem ještě neviděla." Nedělej. Tohle si nemáš právo takhle užívat.
Nevěřím, že zrovna tohle jsou ta slova, jaká stydlivé myšce dodají odvahu a pustí se mě, předstoupí, dlaň otře do trika. Anebo to akorát chce mít co nejdřív za sebou. ,,Um... ani já tebe. Promiň, nevěděli jsme, že tu jsi. Madelyn Lambertová, Theova přítelkyně, ale stačí Maddie. Těší mě."
,,Chápu. Neměli jste nás asi jak slyšet," culí se na ni. Uvědom si, že mluvíš s ženskou verzí našeho milovaného blonďáčka. Ale poprvé, sakra. ,,Pam, Alexova starší sestra. A vím, že je neslušné odmítat ruku během seznámení, ale, asi chápeš, tak nějak tuším, kdes ji měla předtím."
Odkašlu si, radši přejdu k lince. Mm takové tušení, že následující minuty koncerzace se mě absolutně nebudou týkat.
,,Um... r-rozumím..." jedna z volných židlí zavrže.
,,Takže... Theova holka, hm? Jak dlouho jste spolu?" Jako bys to nevěděla, Pam.
,,Bude to sedm měsíců, co nevidět." Maddie... ona je fakt ta poslední, které by ses měla z jakéhokoliv důvodu bát.
,,To už je pěkná doba. A na to, jak často sem chodím, je víc než podezřelé, že jsem tě ještě neviděla. To jsou mi způsoby, Theodore. Máš u sestřičky vroubek. "
,,Oh ne... snad to nějak přežiju," řeknu přehnaně afektovaně. Normálně jsem se vyspal tak dobře, že si snad ani ten energeťák nedám. Dělš divy, Lambertová. ,,Vyšel Patrickovi ten pohovor?"
,,Uhm. Má to. Bude nosit domů trošku víc peněz, ale tak, my jsme si bohatě vystačili i bez toho. Spíš doufám, že si odpočine. Bylo toho na něho strašně moc. Každopádně," tím slovem jako by opět oživla, ,,ty nemáš co vyzvídat, od toho jsem tu dneska já. Tak, Maddie, dávám ti malý náskok na to se aspoň nadechnout."
,,Dáš si jogurt? Vajíčka?" připomene se blonďák, jako by snad nějak zvlášť stál o to být součístí téhle konverzace. Zrovna on.
,,Hm... kávu a... udělal bys mi ten jogurt s müsli? A medem a oříšky? Ty to umíš nejlíp."
Tohle bylo mířeno mým směrem, hádám. ,,Moje návštěva," dlaním zastavím Benjiho a ujmu se jak snídaně pro Maddie, tak kávy. Po ohřívání vody v konvici následuje jogurt.
,,Za chvilku už to návštěva ani nebude," Alex si odpije, opřený o linku.
Tentokrát však Pam bratr absolutně nezajímá. Místo toho nechápavě sleduje mě. ,,Jak jste se vy dva, sakra, dali dohromady..."
,,No," Maddie se zasměje, ,,nebyla to jednoduchá cesta. Při úplně prvním setkání jsme se pohádali."
Načež se Pam uchechtne. ,,Už to začíná dávat smysl. Ale to se divím, že jste to teda nenechali být."
,,Přišel se mi omluvit. A potom už jsem nedokázala odolat."
A teď je to pro tebe ještě těžší. ,,Tos nemohla už, když nám bylo osm," odpovím i zády k nim.
Vysvětlení se ujme ženská polovička vztahu. ,,Jsme vlastně bývalí spolužáci ze základky, kteří se úplnou náhodou potkali. Ale ty to ani emůžeš komentovat. Vůbec si mě nepamatuješ.A ztratil jsi moji tužku s princeznami." Vážně jsem se k ní otočil jenom proto, aby na mě vyplázla jazyk?
,,Počkej - co?" Pam svůj údiv vyjádří slovy, no jejímu potřeštěnému bratrovi to podle smícu připadá neskutečně vtipné. ,,Ty jsi taky z Nevady? To mi absolutně neříkej, takovým náhodám nevěřím."
Trošku mě ztrne, ale věřím, že i v tomhle případě si Maddie pamatuje má slova. Jednou jim to řeknu. Ale pořád nepřišel správný čas.
,,Pravděpodobně to byl osud."
Děkuju. Tak, teď už můj pohled snad ani potřeba není.
,,Usud, hm? Nevěříš na náhody?"
A vlastně asi ani slova ani myšlenky. Podaří se mi v hlavě izolovat i Alexův hlasitý smích, který ve mně vzbudí vážné podezření, že do sebe už stačil nalít několik panáků. Tak jako...
Je to stav, který pozoruju už roky. Přílišné štěstí v bdělosti je mi kompenzováno žalem ve snech. Občas mi připadá, že právě v nich cítím emoce, jež postrádám v realitě. A na noční můry v doprovodu sestry už jsem si na ty roky stačil, řekněme, zvyknout, respektive jsem se je naučil očekávat a pracovat s nimi. Vystrašit mě k smrti už nestačí.
Myslel jsem si, že jsem jejich tváře už zapomněl.
,,... doposud neviděla ani dělat snídani pro sebe. Nepsali jsme ti náhodou návod, jak se dělá čaj?"
Těžko říct, jestli mě ze zamyšlení probere Alexův opětovný smích nebo rýpání jeho sestry. ,,Budeš rýpat?"
Její koutky jdou nahoru ve lstivém úšklebku. ,,Uhm. Ani nevíš, jak moc si to užívám."
A Maddie se mi ještě bude culit? No to víš že jo. Tohle jen tak neschováš. ,,Od toho čaje už jsme poustoupili výš. Na kakao." Děláš si srandu?
,,Nevím, co mě překvapuje víc. Že Theo dokáže udělat kakao, nebo že ho pije." Aby ti sánka nespadla na zem, Pamelo.
,,To ani nikdo netvrdí," podám Maddie kávu a pak po puse do vlasů vyndám ze skříňky oříšky. To jediné chybí.
,,Ššš, Raekene, ty si tam míchej ten svůj bílý poděs. Víš, co mě překvapuje? Že sem normálně chodíš. Nebojíš se vlků?"
,,Ne, nebojím. Naopak, zbožňuju je, hlavně Alfu. Ten si mě přivlastnil, chudák Divuška strašně žárlí."
,,Kdyby jenom Diva," odfrknu si pod nos.
,,Takže na tobě Ipí hned tři majetničtí, žárliví vlci. Holka, ty sis to fakt nevybrala jednoduché," převezme po bratrovi štefetu ve smíchu.
Ten totiž začne nechpavě počítat na prstech. ,,Počkej, tři?"
,,No," Pam na něho nečeká, ,,slyšela jsem, že jsi studovala psychologii."
,,Přesně. Takže toho na ni moc nezkoušej," ke kávě Maddie doplním i plnou misku, dlaní jí zahřeju rameno.
Chytne mě za ruku a dá mi na ni pusu, klouby pohladí. ,,Děkuju, trdlo."
,,A nechci vidět, že tam něco zůstane."
Stará fráze. Npoužívaná a neslyšená už mnoho let. Prakticky vzato jsem teprv vstal a už přemýšlím nad spánkem - nad slovy, které budu slýchat v hlavě. S myšlenkami na něž se zítra ráno zase probudím a...
,,...když tu nejsi, musím drhnout podlahy na kolenou a dělat mu služku."
Huh?
,,Sakra, všimnul si nás," přestane se naklánět k Pam a její spadnuté sánce a začne jíst, jako bych je snad neviděl. A Pam se po ní opičí? To tak. Dobře si mě dobíráte, vy dvě, jen co je pravda.
,,Prosím?" přistoupím úplně ke stolu. Periferně vidím, jak Alex zakrýv Benjimu pousu, aby nepokazil show. Ten teď musí být v sedmém nebi.
,,Hm?" prsty ukáže na sebe. Nakonec nejsi tak nevinná, jak hraješ. ,,My si povídáme o tom, jaký měla Pam těžký den včera v práci. Netuším, cos slyšel. Že?"
,,Uhm..." stihu se vyjádřit dřív než Pam, a to zapřený jednou rukou o opěradlo židle, na níž sedí Maddie, a druhou o stůl. Po náklonu mám její čokoládová kukadla nadosah. ,,A kde teda Pam pracuje? Hm?" Ještě úšklebek a cítil bych se jako nad lovcem.
,,Um..." odkašle si, dokonce uteče očima ke kolegyni naproti. Ta ti teď moc nepomůže. ,,V... v kanceláři. A má strašně moc papírů, šéf jí toho dává dost."
Přivřu oči. Dobrý tip, i když ne moc těžký. ,,Fajn, tohle ti vyšlo. Ale nemysli si," povyhrožuju jí ukazováčkem, ,,že tímhle tahle debata skončila." Nakloním se k ní, dokonce jí dlaň položím na zátylek, kvůli šepotu přímo do jejího ucha: ,,Podlahu sice drhnout nebudeš, ale kolena si připrav." A s tím se s dlouhým, pronikavým pohledem odtáhne a vrátím k hrnci. Maddie už dneska párek měla, je čas na mně.
,,To bylo o fous," šeptne Pam za mými zády, no tento šepot museli slyšet i kluci bez nadpřirozeného sluchu.
,,To teda. Takže... pracuješ v kanclu. Někde v centru?"
,,Uhm. Nic lukrativního, ale ve městě jako Portland si nemůžu stěžovat. Dokud to stačí na nájem... Theo, ale ty se nemáš moc co urážet, očividně se moc nestaráš. Čaj má kde? Hlavně že děláš jídlo sobě, ale skutek utek."
,,On se o ni stará jinak." Alexi, nezáviď. A ten hrnek, cos teď dal do dřezu, mi tak akorát zavazí. ,,Madd, jako vždycky?" pokusím se udržet nervy na uzdě.
,,Ano, jak ovždycky. Ale klidně si nejdřív dodělej ty párky. Mám ještě tu kávu."