Neptej se

XLIX.

Proběhne úprava

„Ne, Theo, ne!"

„Nezastavíme, dokud neskapete."

„Miluju tě."

„Běžte!"

Kvůli trhnutí při probuzení vrazím hlavou do okýnka, o které jsem se opíral. Zamručím, ale za hlavu se nechytnu. Zbytek těla pálí mnohem víc.
Jako by mě probudilo podvědomí. Sotva dokážu zaostřit, všimnu si míjené cedule vítající nás do hlavní metropole Oregonu. Teprve teď dokážu zhluboka vydechnout.
Dokázali jsme to.
I když ne všichni.
„Už jsem volal Connorovi," Roger, momentální řidič, si získá mou pozornost, „když jsi spal. Bude nás čekat u mě v bytě."
Projednou ho i rád uvidím. Jestli jsem se nezahojil během téměř dvoudenní cesty, kterou jsem z většiny prospal a která sestávala z několika dlouhých zastávek, tak mám docela obavy o své schopnosti. Nemůžu se takhle vrátit do útulku, a už vůbec se takhle nemůžu ukázat-
Sakra. Maddie.
Musí umírat strachy.
Začnu se zběsile rozhlížet dokola, no až po prohledání přihrádky se zamručením dojdu k uvědomění. „Sakra."
„Co?"
„Mobil. Nechal jsem ho... do prdele."
Jenom si povzdechne. Jako by si to sám uvědomil už dávno. „Můžeme jenom doufat, že se ti tam nějak nedostanou."
Parta zazobaných parchantů, kteří mají přístup snad ke všemu. Jasně, Rogere. Vůbec nehrozí, že by měli v kontaktech uloženého nějakého profesionálního hackera.
„Jestli je to něco urgentního, můžu ti půjčit svůj."
Bolest smíšená se zoufalstvím nebudí nic než naprostý vztek. Proto si nasupeně odfrknu. „Uhm, uhm. To by totiž vůbec nebylo podezřelé, kdybych Maddie napsal z tvého mobilu. Beztak tě má uloženého."
„A? Stejně jsi se tehdy po tom našem průseru vymluvil. Víš, co myslím?"
„Vypadám snad, že mi teď mozek jede na sto procent?"
„Když u vás byli ti... ti hajzlové od Jeremyho, bráchy Daphne. Uklízeli jsme byt, všichni čtyři, a mně vyklouzlo něco s inhalátorem, prostě bylo vidět, že se už známe."
„Jo, to jsem jí řekl, že se známe od vidění z posilky."
„A? Vždyť tvoje výmluva byla, že jedeš pomáhat známému z-"
„A Daphne snad nezná tvoje alibi, alias ‚pracovní cesta'? Víš, jak si jsou blízké, určitě... navíc, nemůžu jí dál lhát. Už bych se do toho akorát zamotával, a ona je až moc hloupá na to, aby-"
„Ne že by to nebylo úplně jedno."
Jeho pohled přímo křičí vyčerpáním. Ale můj snad ne? Jako bych se z toho nedokázal vyspat, sice se mi projednou nezdálo o Taře, ale vlastní vzpomínky z uplynulého týdne nejsou o nic lepší. „Tím chceš říct co?"
„Nedělej, Theodore. Víš moc dobře, cos mi slíbil. A nesvedeš to na ty rány a strach, že tam fakt umřeš."
Nenuť mě se vracet k tomu místu.
„Nemůžeš dál riskovat její život."

„Je jednodušší se dostat přes zlomené srdíčko, než kdyby se nemohla už dostávat přes nic a přes nikoho, protože bude mrtvá."

Tak o tohle ti jde. Zrovna jsme se vykopali z jedněch sraček a ty mě chceš hned házet do druhých? „Nic jsem ti neslíbil."
„Přestaň. Já to myslím kurva vážně. Lovci o ní ví, Theo, a čím dýl spolu jste, obzvlášť čím dýl to před ní tajíš..."
„A kdybych jí řekl pravdu?"
Ještě že zrovna stojíme na semaforu. Jinak by Roger asi vyboural, jak prudce se na mě otočil. „To nemyslíš vážně."
Ne, nemyslím. Nedokážu si to představit. „A proč jako ne? Já se jí neplánuju vzdát, Rogere, je moje..." Luna. „Je jediná, koho mám, kdo se ke mně kdy takhle choval a já nemám potřebu ji odhánět pryč. Už... jsem... si na ni až moc zvyknul."
„Takže ty sis na ni až moc zvyknul, huh? Huh?! A jak dlouho si budeš odvykat, až ji nějaký parchant zabije!"
„Nikdo ji nezabije, jasný?! Nezabije!"
No jasně. Teď dělej, že se soustředíš na řízení, teď mě ignoruj. Sráči. „Říct někomu pravdu... není jenom tak. Theo, já tě mám rád, víš, že mám. A bolí mě přiznávat, jak moc Maddie poslední dobou září, ale..."
„Ale?" naléhám. Nesnáším, do jaké pozice jsem sám sebe dostal. Nedokážu si představit Maddie skutečně říct pravdu.
„Není to jenom tak. Vem si Daph, ona... já vím, že se tak nezdá, ale je příliš křehká. Znám ji už od jejích šestnácti, bydlela s námi v domě, je naše rodina, ale má toho za sebou tolik... nejde tu jenom o ni. Jde o to, co by i ona sama ztratila, kdyby už neměla důvěru v nás."
„Ale s Maddie je to jiné."
„Přesně. Maddie je křehká i na pohled. Ona... prošla si hroznýma sračkama, Theo, takovýma, že ani po těch letech, co ji známe, nikdo nemáme ani tušení."
Další pokrytecký výrok. „Očividně máte všichni mnohem větší tušení než já."