Neptej se

V.

Nevím, proč jsem si myslel, že noční šichta bude dobrý nápad.
Když mi zazvoní budík, nemám jako jindy na výběr. Teď prostě musím vstát, hodím na sebe první oblečení, co mi přijde pod ruku, ani se na sebe nepodívám do zrcadla; stále bos opustím teplo svého pokoje, abych se ubránil mrazu způsobenému nedbalostí nedovřenými dveřmi, přehodím si přes hlavu kapuci a už automaticky přejdu ke kuchyňské lince, kde na mě čeká kafe. Ať už je hořké, jako každý den doposud už týden, což by značilo původ výroby u Alexe, nebo snad příjemné, povzbudivé, jaké mi dopřává Benjamin, je mi to jedno. Kofein potřebuju víc než cokoliv, mám-li přežít a neusnout už po pár minutách.
Měním názor. Tohle se fakt nedá pít.
Bez sebemenší nadbytečné fyzické námahy skočím do svých odrbaných, špinavých tenisek, jež narozdíl od zbytku mého oděvu nesmrdí potem, a pomalými kroky, třesouc se zimou, sejdu schody až do přízemí, otevřené kanceláře, odkud člověk nejlépe dohlédne na zvěř z pohodlí křesla. Za normálních okolností bych se zasmál, pobídnul je k obsazení jedné z ložnic, teď jsem však rád, že ustojím na nohách.
,,A hele. Šípková Růženka se nám vzbudila."
,,Drž hubu," odbyju Alexe a pomalu přejdu ke stolu, kde jsem si nechal telefon i notebook.
,,Hej, Theo," pobídne mě Benji.
Nemám sílu odvětit, pouze se po něm otráveně ohlédnu.
,,Tam máš kafe," kývne ke skříňce s dokumenty. Opravdu. Na jejím vrcholu stojí hrnek, ještě se z něj kouří. Promnu si oči, než nádobku ochopím a odpiju z ní. Nesnáším kafe, bohužel za ty roky se mi povedlo mé tělo zmást a navyknout na vyčerpanost a sílu kofeinu. Ale aspoň je to sladké a nemám chuť hrnek rozbít Alexovi o hlavu.
,,A co takhle poděkovat?"
,,Ty," ukážu na Alexe prstem, v druhé ruce můj jediný zdroj energie, ,,se na mě ani nedívej."
,,Copak, copak? Kafíčko nechutnalo?"
Obrátím oči v sloup a stoupnu si před sedící chlapce, abych měl lepší výhled na vlky za plotem. Žádného nevidím, obrátím proto pohled k obrovskému monitoru na stěně promítajícímu živé obrazy snímány kamerami rozmístěnými po areálu. Raz, dva, čtyři... jo, jsou tam všichni. Všichni už spokojeně podřimují v ohřívaném pelechu.
,,Alexi, nech ho. No tak nám donesl hořké kafe, už by ses přes to mohl přenést."
,,Ach, Benji, ty jsi tak naivní..."
,,Nemluv se mnou jako s děckem. Souhlasím s Theem, měl situaci pod kontrolou. Kdybys těm lovcům nepovolil střelbu-"
,,Ten vlk byl nebezpečný, naší prací je chránit lidi."
,,Ne," odmítnu razantně, otáčejíc se k dvojici spolupracovníků ve při, ,,naší prací je zachraňovat vlky."
,,A je to tu zas," Alex ke mně vyčerpaně vstane, postaví se mi tváří v tvář, ,,sebevíc je budeš bránit, Raekene, víš moc dobře stejně jako já, že jsou nebezpeční."
,,Nejsou o nic nebezpečnější než lidi."
,,Aha, jo, takže proto se tu každý den stavujou poldové, aby zkontrolovali, že žádný neutekl? Proto musí minimálně jeden z nás zůstávat i na noční směnu, aby dával pozor, že žádný neuteče?"
,,Noční šichtu jsem si vzal já, ty si nemáš na co stěžovat."
,,Že nemám? Tvoje ruce tu ve dne chybí, ne že ne, a ty to moc dobře víš. A proč? Protože se po ulicích toulá vlk."
,,Nezabil ho vlk a ty to víš."
,,A co teda, hmm? Kdo teda? Poldové jasně řekli, že našli na zemi tělo cizince, který měl rozdrásané hrdlo, podle odborné analýzy to bylo drápy. To se na něho snad snesl orel?"
,,Nikdo neviděl, že by to byl vlk. Vždyť to ani není fyzicky možné! Četl jsem posudek stejně dobře jako ty, psalo se tam, že podle všeho něco na toho chlapa zaútočilo a on potom spadnul, co to znamená? Že ho někdo zabil, když stál, a neser mě, ale který vlk by to dokázal?"
,,Nevím a je mi to jedno. Tohle není moje práce, zjišťovat co se stalo, moje - naše práce je se postarat, aby tu vlci nikomu neubližovali."
,,Nezabil ho vlk!"
,,Svědci slyšeli vytí, vole, co to asi bylo?! Vlkodlak?!"
Ano, byl to vlkodlak, tak rád bych mu vestřel do ksichtu. A ten chlap byl lovec, přišel sem z Beacon Hills. Byl od Monroeové. Než bych však vyzradil tajemství, jen pevně sevřu pěsti, drže se od násilného útoku.
,,Alexi, pojď," Benjamin ho chytne za ramena a táhne ho pryč.
Uklidni se, Theo. Je vyčerpaný, ty taky, hlavně se s ním nedostávej do zbytečně velkého křížku.
,,Máme jediné štěstí, že s tím poldové nechtějí jít na veřejnost," promluví ke mně Alex klidněji, v hlase ho tíží starost, ,,to by s tímhle místem taky mohl být konec. Já vím, že je chceš chránit, Theo, to my taky... jenomže pokud je neochráníme před zákonem, mohli by o nás přijít. A ty víš, kolik vlků by radši umřelo hlady, než aby o tebe přišli. Ty je chraň před lidma... nech nás chránit lidi před nimi."
Jazykem si přejedu po rtech, připraven na boj, Benjiho pohled mě však přesvědčí, abych nepodlehnul pokušení, a doprovodí vysíleného Alexe nahoru, dokonce slyším zavřít dveře. ,,Hlavně nevzbuďte vlky, nadrženci," vyfouknu si pod nos a s hlubokým výdechem padnu do točící židle, nebýt mých prstů, hlava by mi spadla a čelem bych narazil do desky stolu. Neochotně si promnu oči a otevřu notebook, než se obrazovka načte, zvednu se a vydám se k Alphovi, mé kroky však vzápětí zastaví můj lidský nepodmíněný reflex a já jsem tak nucen zastavit a zívnout si.
To abych to kafe od Benjiho vypil celé. Co nejdřív.
Po krátkém rozmýšlení se vrátím ke stolu a naleju do sebe dobrou třetinu sladké tekutiny, stačím si povšimnout, že notebook už mě vyzývá k zadání hesla. Nemusí mě prosit dvakrát, znovu zaujmu místo na kolečkovém křesle, do pár vteřin přihlášení vystřídá načítání a záhy mám tu možnost hledět na svou plochu. Sotva stačím dvakrát kliknout na ikonu prohlížeče, dalším zívnutím k sobě přitisnu víčka a zakloním se dozadu. Měl bych aspoň přes den spát, když v noci tu možnost nemám.
Než mi internet dovolí vyhledávat, letmo zkontroluju kamery. Všichni vlci spí, jak v pelechu, tak samotář v kleci. Ničí mě pořád tam Alphu držet, jenže se neodvážím pustit ho k ostatním. Chvilku to ještě potrvá.
Ale to není jeho vina. Neměli ho uspávat.
Super. Vyhledávač pouze čeká na můj dotaz. Hmm... Unaveně se poškrábu na čele. Tak třeba..