Neptej se

XLII.

Proběhne úprava

,,Zatím to zvládá."
Říkal jsem ti to. Šéfe.
Kvůli tomu jsi nemusel hned po opuštění filmu vytahovat mobil a kontrolovat kamery.
Na kino jsem kývnul jen a pouze ze slušnosti. Film mě nijak nelákal, ovšem tohle, cesta zpět spolu s mými třemi nejblížšími... proto jsem kývnul. Ne že bych poslední dobou takový čas postrádal, ale... zalíbil se mi.
Hlavně když se konečně každou vteřinu někdo nestará o mé případné problémy s chůzí. 
I když jemnější z obou dvojic kráčí před námi, ruka v ruce, jako by tvořili pár. Přitom každému z nich patří srdce jednoho z brunetů za nimi, byť si to přizná jen děvče. 
,,Stejně si myslím, že na takhle zezačátku bychom neměli nechávat nezkušeného brigádníka samotného na celý útulek."
,,Už jsem ti říkal, že není nezkušený."
,,Jasně. Protože osmnáctiletý kluk má hrómadu zkušeností."
,,Přestaň. Ručím ti za něho." Protože Roger mě přiměl. 
,,Jo, jo. Tos říkal. A taky platíš odškodné, až mu vlk ukousne nohu."
To bychom byli vyrovnaní.
Finančně. Psychicky vyrovnaný jsem momentálně pouze já. 
Lepší se. Teda, co říkal Roger. Přede mnou už se taky neklepe a prý ho dokonce stačil představit rodině. Další oblíbenější syn než Oliver. 
,,A bydlet u nás bude chtít kdy?"
,,Huh?"
,,Za chvilku si na dveře budem moct nalepit cedulku s nápisem 'úkryt pro samotáře a sirotky'."
Wau. Nic lepšího tam nemáš? ,,Hej."
,,No co? Nebylo by to poprvé."
,,A Luke je snad sirotek?" Přestaň tak dobře číst v lidech. Tohle na mě není. 
,,A není?"
,,Jak jsi na jako to přišel?" By mě reálně zajímalo.
,,Není to poprvé, co mám hodiny na očích sirotka." Dík. ,,A navíc... když už ne sirotek, tak samotář každopádně. Vždyť na pohovoru jsi musel prakticky muvit za něho."
,,Protože je stydlivý."
,,Anebo nikoho jiného nemá."
Podívali jsme se na sebe prakticky ve stejný moment. To už nezakecám. 
,,Ale před ním ani slovo. A ani před Benjim, zatím - když budeš chtít, pobavíme se o tom. Ale bydlet kde má. K nám by se mohl nastěhovat nejdřív, co byste ty a Ben konečně začali spát spol-"
,,O. Po. Važ. Se to dopovědět, Theodore. Ať tě to ani nenapad- ČURÁKU!"
Tentokrát nadávky nemíří mým směrem, to si uvědomím, než ji vůbec vysloví. Protože já sám taky mířím jinam. Teda, pořád rovně, ale přidanou rychlostí. Za Maddie. ,,Jsi v pohodě?" začnu prohlížet její smočené tělo způsobené necitlivým kokotem v autě. Je mi jedno, jestli tu louži odignoroval nebo přehlédnul. Zasloužil by si do držky.
Rozhodně není v pohodě. Vždyť se úplně klepe, navíc, do louže se očividně přimíchalo bahno. ,,Ti... ti... uh! Debilové!" No, aby nadávala, to opravdu musí jít o něco vážného. ,,Určitě to udělali naschvál!"
,,Vidí hezkou holku a hned musí být mokrá," neodpustí si Alex, který nás dohnal krokem podobným mému. Jen se starostí o Benjiho zaostává. ,,Theodore, měl jsem za to, že to je tvoje práce.
,,Drž hubu a přidej do kroku, útulek už je za rohem. Ty, milá zlatá, jdeš okamžitě do sprchy. Mám tě vzít?"
Mohla by souhlasit. Vždyť doslova kňučí, když si prohlédne totálně promočené boty. ,,Zvládnu to, jenom... uh! Dementi, fakt!"
,,Pamatuju si jejich SPZ-ku. Neprojde jim to. Ale teď pojď, než prochladneš."
Projednou já mluvím a konám racionálně a za autem chce běžet Alex. Benji ho musí držet.   
,,A přitom to byl tak dobrý večer," zklamaně se obejme rukama, aby alespoň trochu omezila bodající vítr. 
Tak to vůbec. Netrpěl jsem ten film pro nic za nic. ,,Nenech si ho zkazit nějakýma idiotama. Nevyspělýma. Uvidíš, hodíš sprchu, budeš vonět jako ta tvoje milovaná čistota a nikdo a nic na tebe nebudeš moct."
,,Jaktože zrovna TY jsi tak v klidu?" diví se Alex. Upřímně, ptám se na to sám sebe taky. 
,,Protože už jsou moc daleko na to, abych jim rozbil hubu. A nezdržuj." To bylo Alexovi, ale hlavní teď je uzimené děvče, co mě chytlo za ruku. Fakt je úplně ledová. ,,Kdybych měl mikinu..."
,,V-v pohodě, vydržím."
,,Proto se tak klepeš." 
,,Protože zdržuješ!" nervózně okřiknu nejstaršího a přidám do kroku. Taky k tomu mm svůj důvod - bez otálení se totiž do útulku dostaneme v poměrně krátkém časovém úseku. Nejradši bych šel nahoru s Maddie, ale tak jsem si jí stačil zaneprázdnit hlavu, že až po pohledu na nového brigádníka mi do nosu udeří povinnost, k níž jsem se zavázal. Připadám si jak opatrovník. Máme ho s Rogerem ve střídavé péči. ,,Utíkej nahoru. Za chvilku jsem tam."
Pusu na líčo vnímám jako poslední spojení s příjemnou realitou. Alexovi pokynu rukou, aby situaci nechal na mně. 
Nemůže chápat, proč Luke po spatření Maddie zůstal jako opařený.
Já ano.
,,Tak, jsme zpátky. Díky za tvoji ochotu, Lukeu, můžeš už jít."
Věnoval mi vteřinový pohled. Nebýt vlkodlak, rozmýšlel bych se, zda cítí strach nebo vinu. 
Takhle vím, že obojí. 
,,Co, hm? Něco se ti nepovedlo?"
Oči skrývající jejjich pravou barvu mluví za vše. Nepovedlo. Ale ne teď.
,,To byla...?"
,,Maddie, ano. Moje přítelkyně."
Srdce mu spadlo až do kalhot. 
,,Podívej," chytnu ho za rameno a vezmu ho na krátkou procházku po pozemku, ani koště ho nenechám odložit, ,,vím moc dobře, nad čím přemýšlel. Roger mi to říkal. Ale sebevíc chceš nebo snad potřebuješ, sebevíc tě to užírá, nemůžeš se jí omluvit. Nesmíš. Rozumíme si?"
Přikývne, samozřejmě. Respekt jeho hlavu jinými směry nepustí. 
,,Máš nějaké ale."
Po mých slovech se zhrozí ještě víc.
,,Možná nejsem nejhodnější chlap v okolí, ale furt mám nějaké zásady. A jestli s námi máš bojovat, po mém boku, upusť trochu z toho strachu. Maximálně mi jím lichotíš." To mu asi moc nepomohlo.
Anebo ano, když přecejen otevře ústa. ,,Jednou... dozví se to. Jestli je tvoje Luna."
Ještě ty s tím začínej. ,,Jestli ten den přijde, tak budeš první, komu to řeknu, aby ses jí konečně mohl omluvit a v klidu v noci spal. Spokojený?"
I kdyby nebyl. Je ve slepé uličce.
,,Tak jo. Zastav se ještě za Alexem nebo za Benjim, ať máš svolení odejít od nich. A pozdravuj Rogera." Já se můžu otočit nahoru. 
Ke koupelně. 
Společná sprcha z její strany samozřejmě nepřipadá v úvahu, proto nic jiného po zaklepání ani nabízet nehodlám. Jen si musím ještě chvilku hrát na perfektního partnera. ,,Čisté oblečení máš?"
Nečekal jsem, že mi kvůli odpovědi z očí do očí otevře dveře. 
Zabalená v ručníku. 
,,Vlastně... nemám. Přinesl bys mi něco, prosím?"
Proto se ptám, odpovím přikývnutím a zmizím. Dřív, než bych se neovládnul. Sakra, Theodore, neposer si její důvěru tak snadno. Tentokrát se vrátím do minuty a půl, i s hromádkou věcí.
A ona stále dveře nezavřela.
,,Klidně bych ti je nechal přede dveřmi."
Látky převezme s úsměvem. Tím... jejím. Nechci si fandit, ale takhle se usmívá jen a pouze na mě. 
A... mlčky přešlapuje na místě. 
Nebudu ji teda dál zdržovat, nechám jí soukromí-
,,Theo?"
Přísahal bych, že už zavírala dveře. Vždyť proto se teď taky musím otočit zpátky k ní. Nečekal jsem to. ,,Hm?"
To strčení pramenu vlasů za ucho nemůže značit nic dobrého. ,,Já jenom... uhm... nechtěl bys ušetřit vodu?"
Snažím se udržet kamennou tvář. A nepřebrat si její slova, jak dokážu a můžu jen já. ,,Co tím chceš říct?"
Její hluboký nádech mě příměje pochybovat. ,,Neosprchoval by ses se mnou?"
Musel jsem slyšet špatně. ,,Myslíš to vážně?"
Přikývne hned několikrát. Dveře dokonce rozevře ještě víc. ,,Myslím. Jestli... jestli chceš."
Prý 'jestli chceš'. Ona si ze mě snad fakt střílí. ,,Něco takového neodmítnu," udělám krok k ní. Pořád jí tak dávám šanci vycouvat. 
A ona couvá. Ale do koupelny, aby mi uvolnila průchod. ,,V tom případě račte vstoupit, pane."
Nic ve zlém, sluníčko, ale... víš, že budeš muset být nahá? Přede mnou? Já s tím problém nemám, to vůbec. To ty. Víš, jak jsi reagovala naposledy.
A předtím.
A předtím taky.
Vnitřně už se radši připravuju na další selhání.
Uvažuju tak například kvůli jejímu zesílení ručníku. Mám chuť se ujišťovat. Ale takové ujištění by ji pravděpodobně jenom natolik znervóznilo, že by z toho v poslední chvíli vycouvala, proto neztrácím čas a hned si začnu sundávat triko. Nejde to však tak hladce jako vždy, mám plnou hlavu.
Mám z toho úplně jiný pocit. Takový jsem nezažil.
Maddie se zaneprázdní puštěním vody, aby ten osudový moment ještě o něco oddálila. Nechápu to - jestli to chce, tak naš ty obavy? Jako bych pod oblečením skrýval nějaké monstrum.
Prázdná hlava mě opustí, ji následuje opasek, rifle a ponožky. Teď nás oba zakrývá stejný počet látek.
Necháš to na mně? Dobře. Jak chceš. Já se nestydím. Vidím, jak se na mě díváš, i ty jsi zvědavá.  Odmítám pochyby, tvé špatné myšlenky.
 A tak jí dopřeju pohled na to, jak vypadá opravdový chlap. V klidu.
Zatím.
A snad tak taky zůstane. 
Určitě, jestli stydlivka zůstane stydlivkou.
Má iniciativa ale navzdory pochybám stydlivku konečně popožene. A já vím, že bych se neměl smát, vždyť jsem na to ani neměl náladu očekáváním zásadního momentu v našem vztahu. Ale její neskrývané vyvalení očí, když neodolá a změří si, co celé ty měsíce odmítá... dobře, možná jsem pod látkami přecejen jedno monstrum skrýval. 
Smích mě však ve vteřině přejde. 
Místo toho se snažím nezapomenout dýchat. 
Nerozmím svým myšlenkám. Nahá žena se mi předváděla tolikrát, dokonce s výtaznějšími křivkami než tahle drobná brunetka. 
A přece už nikdy žádnou jinou svlékat nechci. 
Dobře jsi mi pomotala hlavu, Lambertová. 
A... já říkám pořád, že máš kurva dobrý vršek. Horňák to musí poznat. 
Toho nadržence v sobě však musím potlačit. Ještě pořád tohle celé může vyústit v nepěkně trapnou situaci. Nejsme puberťáci, ale dva dospělí.
A tohle není nic než obyčejná sprcha.
,,Jdem?" popoženu nás oba, než nám oči vypadnou. 
,,Uhm..." chytí mě za ruku. Ani mě nemrzí, že právě za ni. 
Zvláštní. Nesmírně.
Sevřu ji zpátky, v podstatě se nechám vést. Pak už jen za námi stačí zavřít skleněné dveře a intimita dosáhne nových rozměrů. Vlastně mám pocit, že jsem ji doposud ani nezažil. 
Horké kapky vody se o ni tříští a dopadají i na mě. Div se nedotýkáme, s jak malým prostorem musíme vynaložit. Velký sprchový kout by zbytečně zíval prázdnotou. Maddi emi prsty začne procházet zápěstí, pokračuje po předloktí a paži až na rameno. Nutí mě vnímat každý její pohyb, pohled, dech a tep srdce i bez nadpřirozených schopností. 
Znervózňuje mě to. 
Příjemně. 
Ale tak neznámě, že podvědomě vzhlédnu k hlavici sprchy. Konec konců, nepřišli jsme sem jen mlčky postávat. ,,Ty se ráda vaříš? Vždyť je ta voda horká."
Její smích přerve to napětí. ,,Klidně dej trošku studenější."
,,Ne, ne. Klepala ses zimou," přiložím jí dlaň na krk, palcem hladě promrzlé líčko, ,,tak tě musíme poctivě zahřát."
Do doteku se opře. ,,Zahříváš mě víc než poctivě."
Tak to počkej, až to zahřátí pocítíš skutečně. ,,Jeden bod splněn. Teď je na řadě tě umýt od té špinavé vody z kaluže, co ty na to?"
Doteď tak smělá, najednou se však dotyky může předat. Věnuje mi jich víc než já jí, zaujaly ji mé svaly. ,,Pomůžeš mi, že?"
Ne že bych se m s tím záměrem nepřišel, ale ani sledovat tě se umývat by mi nepřekáželo.
Do prdele, co to plácám?
,,Rád." Natáhnu se po sprchovém gelu a trochu si nanesu na ruce. Na co houbička, když můžu její tělo zkoumat vlastníma rukama.
,,Děkuju, trdlo."
Přikývnutí už je samozřejmostí, to už si ale suspenzi rozetřu na obou dlaní a začnu od jejích rukou. Poctivě, jedna paže od ramene až k dlani, pak druhá. A pak... klíční kost.
A místo, kam se najednou nezdráhám podívat. Naopak. Div mi tam oči nezůstanou přikované.
Jenomže sebevíc mi touha přerůstá přes hlavu, vím, že mi její odmítnutí tolik neublíží. Nebudeme šťastní, když se bude k něčemu nutit, to už jsme si ozkoušeli. ,,To si asi chceš umýt sama, že?"
Fajn, já teď už jsem přesvědčený, že pouze prožívám nějaký přehnaný sen. 
V realitě by hlavou rozhodně nepotřásla. 
,,Klidně... můžeš pokračovat."
Nepřichází v úvahu, abych na sobě dal najevo překvapení. Místo toho... se konečně dočkám.
Každá dlaň sjede na jednu stranu. Jedno je jasné - prsa bude mít stoprocentně čisté.
Protože si dávám obzvlášť záležet.
Vždyť za celou dobu snad ani nemrknu.
Ale zdráhat se nemusím. Vím totiž přesně, kam sáhnout, a taktika se vyplácí. Hýčkáním totiž zakloní hlavu. Myslí si, že mi její sánka zabrání v pohledu na slastné otření per. 
Horňák a žena se slabinou právě v mých rukách?
Jak říkal Luke. Moje Luna. 
A ještě k jedné věci je její zakloněná hlava užitečná. Nevidí moje culení.
Kéž bych na tom místě mohl zůstat navěky... no postupně si musím přecejen kleknout a pokračovat na břicho. Samozřejmě ještě naposledy zkontroluju čistotu bradavek, to dá rozum. 
Tvrdých jak beton, podotýkám.
Od čeho vlastně je umývám, když je schovávala podprsenka a nebyly tak vůbec špinavé? Od panictví. Asi.
 U břicha však nezrychluje. Blížím se totiž níž a níž a... všimnu si podivné struktury na podbřišku. Zvláštní místo pro jizvu. A je velká, muselo to bolet. Zadívám se na ni, zatímco jí hladí palcem, dlaně drží na jejích bocích. Pohled k ní nezvedám, ani když ucítím prsty v už naprosto mokrých vlasech, ani když ucítím její potřebu vymýšlet výmluvu. Pravdu by mi určitě neřekla - netuším, co mi pořád skrývá. Ale musím se to naučit respektovat. Utiším tak svědomí její i své a i přes bublinky a pěnu jizvě ulehčím dlouhým, něžným dotekem rtů. A druhým. A třetím, čtvrtým a pátým, abych ji opravdu pokryl celou. 
Rukám nezbývá než pokračovat níž, mlčky. Nejradši bych pokračoval právě rty. Ale tomu nejcitlivějšímu místu se vyhnu úplně, přeskočím až na stehna.
S podivem i při tom doteku zamručí. 
,,Tady má někdo ztuhlé svaly. A namožené." Postupuju vskutku poctivě. Nohy projdu celé, zepředu dosáhnu i dozadu. 
,,Uhm..."
,,Kdybych si nebyl stoprocentně jistý, že mi u toho houpne, nabídl bych ti masáž." Vždyť už teď se mi dolů hrne až moc krve. Tak moc, že abych Maddie nevyvedl z podezřelého klidu, využiju jejích zavřených očí a otočím si ji zády, než vstanu. Ještě zbývají její záda. Pomůže mi k přístupu k nim odhození rýsujících se kučer dopředu. 
Klečel jsem před ní už vlastně někdy?
A kdy naposledy jsem se jí nacházel takhle blízko bez nějakého záměru? 
,,No, co ti povím... ta jedna masáž byla velice příjemná. Jsi šikovný."
Tak na to si, holka, budeš muset počkat. Málem ti vypadly oči, když jsi ho teď viděla poprvé, jenom tak.
Radši se neotáčej. Ani necouvej.
Opět sáhnu po sprchovém gelu. Mně by to bylo jedno, jeden přípravek stačí na celé tělo i vlasy, ale když už se mám snažit, tak pořádně. A když se do zad pustím... studuju. Množství jizev opět potlačí napínavější myšlenky. Jaktože jsem si toho ještě nikdy nevšimnul? ,,Tys musela mít divoké dětství."
,,Jo, uhm... když jsem měla asi šest, hráli jsme si s míčem a ten se zakutálel do keřů. Malé Maddie přišel jako skvělý nápad do nich vejít a, no... byly plné trnů. Než jsem se vydrápala ven, záda byly celé krvavé."
V pohybu na chvilku ustanu. Přesně o tomhle mluvím. 
Výmluvy. Zas. Úplně zbytečně. 
A k tomu ještě tak hloupé. 
Nehodlám to řešit. Ne teď, při tak příjemné atmosféře. Sama dobře ví, že jsem si její lži vědom. ,,Tak, a teď vlasy."
,,Tak to hodně štěstí. Asi padne celý šampon," zasměje se. No, možné to je. S tak dlouhými vlasy budu pracovat poprvé. ,,Příště si přinesu svoje produkty."
,,A to se snažím. Já na všechno používám jednu věc." Vlasy jí nejdřív opláchnu, pak se pustím do mnutí její hlavy. Krásné to pění. Asi to nebude takový problém. 
,,Bože..."
,,Ty jsi víc hotová jak ze sexu. Myslím, teda. Sakra, tobě přijít na kloub je fakt umění.
Pokračuju, dokud nepění celé vlasy a já jí je můžu umýt. Když se tak na ni koukám... ,,Jako ze škatulky." Sice, možná ti trochu bláta spadlo ještě na prsa...
Ale to už si umyj sama. 
Vlasy si projde a otočí se ke mně přímo rozzářená. Řekl bych, že jsem toho tolik neudělal a vlastně bych měl pravdu. Ale cítil jsem. 
A to se nepovedlo zatím nikomu. 
S Maddie objevuju škálu nových emocí. Doufám, že mě nepřejdou a že se zase někdy zastaví. 
,,Děkuju, zlato. A teď je řada na tobě." Podobně jako já začne se sprchovým gelem, konkrétně na krku a ramenech. Chudinka se musí dost natahovat. Ale já jsem ji o to nežádal. 
No odmítat nehodlám. 
,,Klidně se neboj přitlačit." Až na to jedno místo. Tam už skoro nic dělat nemusíš, protože stačil pohled. Stačily doteky. A já mám pocit, že ještě pár minut, a tvrdší být nemůžu. Ona si užívala moji jemnost. Já? Tlačí, masíruje, uvolňuje svaly, a i tak je její snaha snadno pominutelná. Sleduju ji. Zarytě, tak moc, že mi krev v žilách zrychluje.
Opovaž se si mého stavu dobírat.
Nedobírá. 
Zalapá po dechu.
Když je tak nízko, zkopíruju její konání a prsty se jí usadím ve vlasech. Za normálních okolností bych jí vlasy sevřel a pohyboval ke svému tělu. Ale to je určitě taky v dohlednu. Věřím tomu.
Navíc... nemám chuť. Upřímně. Vzrušení by zbytečně přerušilo ten klid. 
Ale její pohled zespoda a následné roztírání gelu na stehnech mě napíná. Moc dobře ví, co dělá.
,,Zvláštní. Nemáš tu ani jizvu."
Ale očividně je jediná z nás dvou. 
,,Jak dávno tě ten vlk pokousal? To není možné..."
Aspoň projednou nemusím tak úplně kecat. Říkal jsem vám, že nemocnice je zbytečná. Znám svoje tělo, bojím se poměrně rychle a dobře." 
 ,,Ale takhle rychle? Ten kousanec byl hluboký."
Pokrčím rameny. Co jiného mi v téhle situaci zbývá. ,,Takové věci jsou hrozně individuální." Chytnu ji za boky. Nejradši bych přistoupil, ale nechci se jí dotýkat.
Což jsemčividně klidně mohl, protože její reakcí jsou ruce okolo mého krku. A masáž všude, kam dosáhne. ,,Hm... nebo jsi prostě... wendigo.
Ty jsi neuvěřitelná.
Já se fakt urazím. No, lepší než upír. To bych asi odešel.
Nadzvednu obočí, na tváři úsměv. Pořád... je to nějaké spojení s nadpřirozenem. Působím na ni. ,,Wendigo, jo?"
,,Uhm," ušklíbne se široce, ,,wendigo."
,,Proč zrovna Wendigo?"
Převezme můj zlozvyk s pokrčenými rameny. ,,Já nevím. Asi proto, že..." odmlčí se. Napíná mě, statečně. ,,Se na mě občas díváš, jako bys mě chtěl sníst."
Takže ty až takhle, jo?
Culím se, protože já své oběti nejím. zas takový necita nejsem. Ale... přecejen se nakloním blíž. ,,Možná chci." Na to si však bude ještě muset počkat. 
Postaví se na špičky, dokonce nehty mírně zaryje do mých zad. Jsi tak kurevsky blízko... ,,Jenom možná?" levá dlaň mi překryje srdce.
,,Nebudu tě přece dopředu strašit. To bys pak čekala." Nebo vzrušovat. To si přeber po svém.
Lehké otření per o ty mé si přeberu po svém já. ,,A kdybych... si přála, ať zasytíš hlad?"
Ty absolutně nevíš, o co mě žádaš. ,,Byl bych Vám k službám, madam." A skloním se k ní úplně, abych ten hlad aspoň zahnal.
Nikdy neustane. Na to jsem si už zvyknul. 
Díky jejím dlaním je mi teplo na zátylek, no ona se o ten komfort ochudí, když se zády opře o sklo. Úplně tak unikáme dúvodu tohoto koutu. 
V tuhke chvíli však neexistuje nic, co by tenhle kouzelný moment přerušilo. 
Má nahrnutá krev se netváří, jako by se v nejbližší době hodlala vrátit ke zbytku krevního o běhu a byla účinná někde jinde, ne. Naopak. Stejně jako po prvních vyslovení těch dvou začarovaných slov mám pocit, že kdybych si ji teď odnesl do postele, podlehla by. Ale zapřísáhnul jsem se, je to jen na ní. Nehodlám ani teď nic zkoušet, vrátit se rukama na její prsa. Teoreticky bych si k ní mohl kleknout a vrhnout se na ni ústy, abych ji opravdu dle jejích slov začal jíst, ale... tenhle moment je o úplně jiné intimitě.
Vím, že by podlehla. 
A právě proto se žádnými podobnými myšlenkami unést nenechám. 
,,Mhm... musím tě dokončit."
Ani nevíš, jak bych si to... vlastně ani nepřál.
Přeju si, aby tenhle moment nikdy neskončil. 
Anebo možná chci. Protože mám pocit, že se co nevidět rozpláču jako malý kluk. 
,,Teda - myslím umývání. Vlasy a záda."
Jako obranný mechanismus tentokrát volím semknuté rty. Nevím, upřímně netuším, jak jinak bych teď měl adekvátně reagovat. To bych se o všechno v jeden moment úplně zbytečně připravil. ,,Když chceš."
Očividně opravdu chce, ani přemlouvat ji nemusím. Věčná škoda. ,,Sakra... já nedosáhnu."
,,Klidně si to udělám sám."
Theodore. Dost.
,,Ne, chci to udělat já. Vadilo by ti, kdyby ses trošku skrčil? Prosím?"
Trošku.
Trošku se skrčím tak, že si úplně kleknu. Úmyslný dvojsmysl to sece nebyl, ale... něco se sebou dělat musím. Takhle nemůžu jít před kluky.
A kdo by to byl řekl, že se div nebudu topit při obyčejném úmývání vlasů? Naposledy jsem na to nebyl sám snad...
Když mi vlásky teprv růst začaly. 
Možná proto se s Maddie cítím tak jinak. Jenom s ní se vracím do doby, kdy jsem žít teprv začínal.
Kdy jsem ještě cítil.
Připomíná a nahrazuje mi věci, které jsem cítit měl. 
,,Mmm..." to je příjemné. 
,,Tak to bych to měla praktikovat častěji." 
Ani nechci, aby to už ze mě smývala. 
Abych se vyhnul štípání v očích, tak je zavřu, ale jako by se ani nestalo. Ta nepříjemná tma se neprohlubuje. Obrysy se mění v brunetku, ano. 
Ale tahle se usmívá. 
Nemusím se sám sebe ptát, proč jsem tohle nepraktikoval dřív. S nějakou jinou. Žádná jiná by totiž mé srdce nechtěla jen rozbušit, ale primárně zklidnit.
,,Čistý."
,,Tohle praktikujeme častěji, je ti to, doufám, jasné," opět si k ní stoupnu.
Ďobnutí po nose bohatě stačí, neverbální ujištění mě však nemine. ,,Budu víc než ráda." Je to tak lepší. Ta jistota, když se neorientuju jen podle náznaků, ale i tepu srdce při i těch nejobyčejnějších slovech... 
Časem se to naučím i bez pomoci. Určitě. 
Skloním se k ní, s dlaní na jejím líčku. A ještě trochou šamponu na mých rtech, ale to teď snad nepřekáží. Protože nikdo jiný než my dva neexistuje.