„Zakázané uvolnění," zapískal rozhodčí a přerušil hru.
Hoseok se otočil a pro sebe si zabručel. Spolu se zbytkem týmu se vrátili na svou půlku hřiště a byli připraveni znovu rozehrát. Běžel jim čas, skóre bylo vyrovnané a šlo jim o všechno. Potřebovali tento zápas vyhrát, aby mohli druhý tým vyřadit a posunout se dál v žebříčku. Měli neúspěšný začátek sezóny a tenhle zápas pro ně byl klíčovým.
Letos museli vyhrát. Musel mu ukázat, že ještě pořád patřil mezi top hráče. Už to bylo dlouho, co pořádně hrál a chtěl, opravdu moc chtěl, se dostat do národního týmu na mistrovství světa. Kvůli zranění, které ho dlouho trápilo, celou loňskou sezónu nehrál, a tudíž se nemohl zúčastnit.
Kim Taehyung patřil mezi světovou jedničku, dříve hráli proti sobě a nikdy se nesetkali v týmu. Ani na mistrovství světa. Za což byl Hoseok vcelku rád, protože mladšího hráče nemohl vystát. On mohl za jeho zranění, to mu nikdy neodpustil. Nemohl za to tak docela, byla to shoda náhod, ale on tam u toho byl a celkově tomu napomohl. A Hoseok mu to nikdy nepřestane vyčítat.
Rivalita mezi těmi dvěma byla již od samého začátku. Hráli proti sobě na středních školách – každý za tu svoji. Následně to pokračovalo i na vysoké. Hoseok i Taehyung si dávali moc dobrý pozor, na kterou školu druhý chlapec šel, aby náhodou nebyli na té stejné. Ani jeden z nich si nedokázali představit, že by hráli ve stejném týmu.
Taehyung svou zemi reprezentoval minulý rok a letos byla řada na Hoseokovi – alespoň podle Hoseoka.
Musel hrát, jak nejlépe dovedl, aby Taehyung neměl sebemenší šanci se na dnešní mistrovství dostat.
A/N: Hello!
Něco končí a něco začíná.
Vítám vás všechny u nového Vhope příběhu, který vznikl tak nějak omylem... :D
Snad vás bude bavit ji číst, jako mě baví ji psát! Bude to komedie, odpočinková. Možná nějaké menší drama. Znáte mě :D
Upozornění bude lehce ostřejší jazyk, protože ty jejich dohady nebudou jen tak.
Mějte pěkný zbytek dne!
Bye!
