„Počkej, a co teda?" zasmál se Taehyung a zamířil za svým kamarádem.
„Vzal sis pivo?"
„No, samozřejmě, že vzal," protočil očima Taehyung.
„Já tady budu mít zítra žádost o ruku, tak si tady jdu připravit věci a musím ještě nazdobit salonek," vysvětlil a pokynul Taemu, aby se posadil.
Z krabice vytáhl nějaké balonky, světýlka a začal postupně rozmotávat. Taehyung se neptal a pomohl mu nafukovat balonky.
„Bude to velký, co?"
„Hele bude. Borec poslal přesný návrh, jak chce salonek nazdobit, dokonce i platil předem a poslal cenový limit, že jsem čuměl. Reálně jsem se nechal lehce přeplatit," zasmál se. „Ale bude to šílený, fakt to má krásně naplánovaný a přesně na čas. Do toho tady je zítra oslava narozenin."
„Hele tak chceš přijít pomoct? V kuchyni toho moc nezmůžu, ale můžu čepovat nebo obsluhovat. Slušný vychování mám a nějaký černý kalhoty a bílou košili taky seženu," pousmál se Taehyung.
„To po tobě nemůžu chtít," zadíval se na Taehyunga Seungjo.
„Ale prd, zítra od 9 ráno, ju?"
„Stačí, když přijdeš až na čtvrtou odpoledne. V pět mají dorazit ti na tu oslavu a v sedm ta žádost. Seš strašně zlatej," vděčně se na něj pousmál.
Taehyung jen zakroutil hlavou a společně dokončili přípravu obou salonků. Tohle mu chybělo. Když byli děti, se Seungjoem byli pořád spolu. Mrzelo ho, že na sebe neměli víc času, ale zároveň byl rád, protože se na sebe o to víc těšili.
„Tak se uvidíme zítra," rozloučili se.
Seungjo zamířil rovnou domů, byl utahaný. Taehyung, který si užíval ticha, které kolem panovalo, využil situace, kdy pláž, jindy plná lidí, lehátek a slunečníků, byla nyní tichá a prázdná. Nikde nebylo ani človíčka. Procházel se po pláži a nechal vlnky, aby mu sem tam omyly nohy. Vylezl kousek dál, kde se posadil do písku a sledoval moře, na kterém se vlnil odraz měsíce a hvězd. Bylo to jako z pohádky.
Musel uznat, že tohle mu chybělo. Měl to sem sice pět hodin jízdy, ale stálo to za to. V hlavě si udělal poznámku, že musí jezdit častěji. Sice s rodiči nestrávil tolik času – a vlastně ani nestráví, protože mu trenér psal, že další tři týdny budou formou náročných tréninků, kdy budou začínat brzy ráno a končit pozdě večer.
Byla to jeho práce. Tohle bylo vždy náročné období a pak následovalo takové mírnější. Byla to výhoda, že si neustále udržoval kondici. Neměl tušení, jak dlouho tam seděl, ale s myšlenkou na to, jak náročný den ho zítra čeká – a že musí najít černé džíny a bílou košili, se vydal zpět domů.
Přemýšlel, že by si mohl jít ráno zaběhat. Tady dlouho neběhal a docela mu to chybělo.
Jeho pozornost upoutal zvuk sportovního auta. Vypadalo jako to Hoseokovo, jen si nebyl jistý poznávací značkou.
„Co ten by tady sakra dělal," zakroutil hlavou. „Já už fakt blouzním. Mám ho všude, to je šílený. A hlavně je skoro půlnoc."
Protočil sám nad sebou očima. Už blouznil, jak byl unavený.
„Tady tohle sem a vše na stůl číslo čtyři," ukázal Taehyungovi Seungjo a dal mu na tác několik skleniček s pitím.
„Jasný, šéfe," zašklebil se na něj Taehyung a s předstíranou elegancí se vydal ke stolu místních štamgastů.
„No, pánové, kdy se nám to zase stane, že nám pivo donese naděje našeho národa," sprásknul ruce jeden z nich a další pomohl připravit pod tácky.
„Není to jen o mně," mrkl na ně Taehyung a rozdal jim pivo.
„No, teď jste tam dva, co? S Jung Hoseokem, jde to? Nebo se pořád řežete?"
„Snažíme se neřezat," zazubil se Taehyung.
„Aby z toho nakonec nebyla ještě ostuda," smál se jeden ze staříků.
„Beru Vás za slovo!" mrkl Taehyung a dal se na odchod, protože zrovna přišli hosté na narozeninovou oslavu.
„Dobrý den, předpokládám, že máte rezervaci salonku," usmál se na ně a rukou je nasměroval, kam se mají vydat.
„Hele, není to Kim Taehyung?" zašeptala jedna z dívek.
„Je ještě víc sexy než v televizi," zírala na něj druhá.
„Následujte mě, prosím," nervózně se podrbal na zátylku a vyrazil jako první, aby je uvedl.
Bylo to šílený, nikdy nevěděl, jak na tyhle komentáře reagovat. Ne, že by to s ním něco dělalo, ale na jednu stranu mu stouplo ego, ale na druhou stranu mu to zas bylo takové nepříjemné a cítil se trapně.
„Jste Kim Taehyung?" zeptala se ho starší paní, také účastnice oslavy.
„Osobně," usmál se na ní Taehyung a pomohl ji s kabátem.
„A jaký jste gentleman! Podepíšete se vnučkám?" ukázala na dvě slečny, které si o něm předtím špitaly.
„Samozřejmě," vzal propisku a nechal si říct jména dívek, kterým se následně podepsal na lístek, na který si následně zapsal i jejich objednávky.
„Hele, nemůžeš za mě vzít tu oslavu? Půjdu na chvíli čepovat. Pořád nade mnou slintají a už mě to docela stresuje. Ta jedna paní mi už dvakrát sáhla na zadek se slovy „juj, pevný jako kámen" a já nevím, jestli to zvládnu víckrát," zaúpěl a opřel se bokem o bar.
Seulgi – servírka – se rozesmála a přikývla.
„Babi se nezdá, co?"
„Je šílená," promnul si obličej Taehyung a zaplul do kuchyně vyzvednout jídlo, které bylo pro další hosty.
„Je tady už ten pár na žádost o ruku," drcla do něj po chvíli Seulgi, „dojdi nabídnout něco k pití a dát jim jídelní lístek, ten spešl, tenhle," podala mu ho. „Já za tebe jdu do salonku, kde jsou narozky."
„Jasný, díkec," vřele se na ni usmál, a i se speciálním jídelním lístkem, který měli jako Valentýnskou nabídku, se vydal do salonku.
„Dobrý večer, tady je jídelní lístek a zeptám se, dáme něco na pití nebo ještě dáme chvilku na rozmyšlenou?" usmál se a úsměv mu ztuhl na tváři, když se zaměřil na pár, který před ním seděl.
„Dobrý večer, já si dám určitě bílé suché víno a ty, lásko? Asi nealko, když řídíš, co?" řekla dívka, zatímco její partner seděl jako opařený.
A/n: Hello!
Píšu jak drak. :D Snad vám to čekání teď trochu vynahradím. Za chvíli běžím vařit, ale něco snad ještě stihnu rozepsat. Do práce jedu až na 13h, jsem ještě jakoby u doktora :DDD
Bye!
