„Co děláš dneska?" drcnul Hoseok do Jimina, když seděli v šatně a čekali spolu s ostatními na trenéra.
„Asi nic, chceš na pivo?"
„Hej, ne. Z toho minulého si nic nepamatuju," zasmál se Hoseok.
„Však jsi ani nic nedělal, zalomil jsi to hned po čtvrtým kole panáků," zašklebil se na něj jeho mladší kamarád.
„Ještě že tak," zakroutil hlavou Hoseok a vážně se na mladšího podíval. „Hele, chci požádat Soonmin o ruku."
Taehyung, který sice nechtěl poslouchat, ale neodolal a nějakým omylem rozhovor zaslechl, se začal dusit vodou, kterou právě pil. Hoseok s Jiminem se na něj podívali, ale chlapec se rozhodl dělat, že je vůbec neslyšel a že dělal něco na telefonu. Do toho všeho měl plné ruce (plíce) práce s tím, aby se vůbec mohl nadechnout. Trhaně zalapal po dechu a hlavou se opřel o chladnou zeď. Tohle bylo o fous.
„Škoda, už to mohlo bejt," zašklebil se Hoseok a zadíval se na Taehyunga.
Taehyung mu na to nijak neodpověděl, jen ho probodl vražedným pohledem.
„Počkej Hoseoku, jako se chceš ženit? Seš si jistej? Víš, že to je na celej život?" ujišťoval se překvapeně Jimin. „Nemáš teplotu?"
„Jsem v pohodě," smál se Hoseok. „Ale už nad tím přemýšlím fakt dlouho. Máme se rádi, jsme spolu už pár let a všechno klape, jak má."
„Tohle nechám na tobě. Ty víš nejlíp, ale vždycky to vypadalo, že ty budeš z nás všech poslední, kdo se pustí do chomoutu," kroutil hlavou Jimin. „Ale samozřejmě, mám z tebe šílenou radost, bude nadšená a doufám, že budu moct být svědek a ta rozlučka se svobodou!"
Jimin natěšeně tleskl rukama, sám ponořený v myšlenkách a plánech na rozlučku se svobodou. Taehyung oba chlapce sledoval, Hoseok se spokojeně usmíval, Jimin měl hlavu někde v oblacích a Taehyung? Taehyung nevěděl, co má dělat.
Jako takhle, on neměl dělat nic. Nebyla to jeho starost a bylo mu jasné, že by mu Hoseok stejně nevěřil. Jenže proč měl takový divný pocit?
Třeba to vůbec nevěra nebyla, jen to byl její bratr? Svlečený do spodního prádla? Zajímavé, zvláštní, ale dejme tomu, že to má každý jinak.
Proč Taehyungovi teď přišlo, že přemýšlí jako ženská? Neměl by tak vůbec přemýšlet. To, co tam viděl, nebyla jeho věc a nikdy nebude. O Hoseoka se nezajímal, nechtěl se zajímat. Ale proč na něj musel myslet poslední dobou pořád? Večer, když usínal, měl plnou hlavu Hoseoka. A když se na něj snažil nemyslet, tak cítil nějaké zranění, které nebylo od nikoho jiného než od Hoseoka.
Už se mu i párkrát stalo, že se probudil uprostřed noci, úplně zpocený a vyřízený po „divokém" snu s Hoseokem. Ten polibek tenkrát mu udělal takový fičák v hlavě, že myslel, že se zblázní. Hoseok byl stále nepřítel číslo jedna. Byl vytočený a otrávený jen ho viděl. Nechtěl s ním mít nic společného, nechtěl na něj myslet a nevěděl, jak to všechno zastavit. Jak přestat s těmi myšlenkami. Bylo to pro něj šílené utrpení, ze kterého neznal východisko.
Odvrátil od obou chlapců svůj pohled a začal se soustředit na telefon. Měli mít volný týden, pojede k rodičům, trochu upustí páru a vyklidní se.
„Kdy ji chceš požádat?" zajímal se Jimin.
A Taehyung opět nechtěl poslouchat, ale pomyslný čertík na jeho rameni měl nastražená ouška a hltal každé slovo.
„Přemýšlel jsem, že možná v neděli. Máme mít výročí a neměl by být trénink. Chtěl jsem ji vzít někam na piknik. Přemýšlel jsem, že bych ji vzal tam, kde jsme měli naše první rande. Nebo naše první dovolená?"
„Už takhle brzy? A seženeš fotografa? Nebo jak to máš v plánu?"
„Moje sestra hodně fotí, chce rozjet i svůj ateliér, ale zatím nemá takovou klientelu, tak jsem si říkal, že by mohla mít čas," začal Hoseok.
„Už dostudovala?" zajímal se Jimin.
„Ještě ji chybí jeden rok na bakaláři a pak říkala, že chce ještě pokračovat, protože kdyby měla málo lidí, aby mohla alespoň vyučovat. Je v tom fakt dobrá. I animace dělá úžasný," pochválil ji Hoseok a Jimin uznale pokýval hlavou.
Hoseokova sestra měla život pěkně promyšlený a vždy měla nějaká zadní vrátka, kdyby něco nevyšlo. Hoseok byl přesný opak. Vždy věděl, co chtěl. Ale nikdy nepočítal s tím, že by to nevyšlo. Možná, že i to mělo něco do sebe.
„Počkej, takže to by bylo a chceš jít teda dneska něco vybírat?"
„Kdybys měl čas, tak jo. Dneska je jediný den, kdy bude dlouho v práci, ostatní dny by měla končit brzy."
„Jak to víš?"
„Díval jsem se jí do kalendáře."
„Jako do telefonu?"
„No jasně, bylo to o fous, málem na to přišla," smál se Hoseok.
„Ježiš, aby si chudák nemyslela, že jí nevěříš a musíš si kontrolovat, jestli tě nepodvádí," rozesmál se Jimin.
„Taky jsem z toho měl hrůzu a přemýšlel, co bych jí na to měl jako říct."
