„Chceš nějak líp pomoct?" prolomil ticho Hoseok a Taehyung záporně zakroutil hlavou.
Z nějakého důvodu se mu nabídka pomoci od Hoseoka hnusila.
„Prostě, mlč. A pojď, ať je tohle celý za námi," zamručel tiše Taehyung a Hoseok na to nijak neodpověděl.
Ticho, které mezi nimi panovalo bylo nepříjemné. Na to, jak moc si přál, aby druhý už zmlkl a neotravoval, tak ho to svým způsobem rozhodilo. Možná to bylo to Taehyungovo přiznání slabosti a Hoseokovo přemýšlení nad tím, že to všechno dávalo smysl, když odmítal jet autobusem nebo taxíkem.
Došli zpět do resortu, ale ani jeden z nich se necítil nějak osvobozeně, když si od sebe odvazovali nohy. Taehyung se beze slova otočil k odchodu a zamířil domů. Hoseok ho dlouze sledoval a zamířil na recepci, kde na něj čekal trenér s ostatními z týmu.
„Kde je Tae?" zeptal se Jimin, když se vedle něj posadil s půllitrem piva.
„Asi šel spát," pokrčil rameny lhostejně Hoseok a Jimin do něj zabodl svůj pohled.
„Co se tam stalo?"
„Nestalo se nic. Odešli jsme to a on byl asi unavený, tak odešel."
„Hoseoku," poklepal prsty o stůl Jimin varovně.
„Ne, já to myslím vážně! Nic se nestalo, máme to za sebou, což je dobře a shodli jsme se, paradoxně, na tom, že se my dva nikdy neshodneme," vysvětlil. „Takže si to musím nechat projít hlavou, jestli vůbec tohle stojí za to bejt v nároďáku."
„Co to tady říkáš?" zakroutil hlavou Jimin a probodnul ho pohledem. „Mluvíš z hladu, pojď, mám pro tebe zbytky od večeře."
* * *
Přišel do ložnice lehce podnapilý. Ty piva na prázdný žaludek mu moc dobře neudělaly, a i když se to Jimin snažil zachránit tím zbytkem večeře, moc to nepomohlo. Našel Taehyunga schouleného v křesle. Očividně do postele si již netroufl. Sám pro sebe se ušklíbl.
Už se těšil domů, tohle byl jeden z nejhorších týdnů v jeho životě a musel si dát pár dní na promyšlenou, co dál. Opravdu to takhle nešlo a cítil, že by měl odejít. On a Taehyung v jednom týmu, to prostě nešlo. Nedělalo to dobrotu.
Ale jak řekl Taehyung, kdyby se jim povedlo nějakým způsobem spolupracovat, nikdo by na ně neměl. Jenže něco v jeho hlavě mu říkalo, že to tak fakt nešlo. Že to bylo něco šíleného a naprosto nepředstavitelného. Bál se, že by to neskončilo dobře.
Vyčistil si zuby, hodil rychlou sprchu a přemístil se k posteli. Posadil se na ni a sledovat Taehyunga, který byl zkroucený a zítra ráno se nebude moct hnout, jak bude zmačkaný. Když spal, nevypadal tak hrozně. Tvář uvolněná spánkem, žádné blbé kecy, uštěpačné poznámky a pohled, ze kterého, kdyby to šlo, šlehaly blesky.
Hlavu si podepřel dlaní a dlouho mladšího chlapce sledoval. Nechtělo se mu spát.
Pohled mu sklouzl na rty spícího. Byly jemně pootevřené a čas od času se jemně zachvěly. Nevěděl, jak ho to napadlo, ale hlavou mu proběhla myšlenka na to, jaký to asi bude pocit, když ho políbí.
Sakra.
Nad čím to přemýšlel?!
Divoce zakroutil hlavou, aby myšlenku vyhnal. Co s ním bylo sakra špatně.
„Už ses nabažil dost?" zamručel na něj Taehyung rozespale.
„Prosím? Co to kecáš," dostal ze sebe Hoseok překvapeně.
„Nedělej, že na mě tady už tak půl hodiny čumíš," ušklíbl se Taehyung.
„Nečumím," bránil se Hoseok přiškrceně.
„Opravdu?" srovnal se v křesle Taehyung a naklonil se více dopředu, blíže k Hoseokovi.
„Jo," přikývl Hoseok.
„A ty rty jsi sledoval jak mlsnej kocour, proč?" ušklíbl se Taehyung.
„Nesledoval."
Cítil, jak se mu do tváří hrne krev a po zádech mu běhal mráz. Taehyung se malinko více přiblížil.
„Ale sledoval," nedal se Taehyung.
„No, možná jsem se podíval," zašeptal Hoseok.
„Jen možná?" zazubil se Taehyung pobaveně.
Přilezl k němu blíže a rukama se zapřel o Hoseokova stehna.
„C-co děláš?" vykoktal vyděšeně Hoseok a lehce se odtáhl, aby neměl obličej tak blízko tomu Taehyungovu.
„Tak to udělej," pobídl ho Taehyung.
„Co?"
„To, nad čím jsi celou dobu přemýšlel..."
„Já nepřemýšlel," jemně zakroutil hlavou Hoseok.
„Takže mi chceš tvrdit, že mi čumíš na rty, seš tak v transu, že si ani nevšimneš, že na tebe koukám zpátky a nechceš je ochutnat?"
„Nechci."
„Nelži alespoň," zasmál se slabě Taehyung a Hoseok měl pocit, že zkolabuje.
Jemně pohnul hlavou dopředu a svými rty se otřel o ty Hoseokovy.
A/n: Hello!
Takže, jsem ofiko zpět, co se psaní týče.
Snad se díl líbil a moc mě nezabijete!
Haha, myslíte, že ten konec je skutečný? Nebo se mu to jen zdá? Hehe, uvidíme.
Mějte pěkný den!
Bye!
