„Co s tebou dneska je?" drcnul do Taehyunga Jimin, když se vedle něj posadil v šatně.
Taehyung jen pokrčil rameny. Nic se mu nedařilo.
„Já nevím," zakroutil po chvíli rameny. „Všechno je takový divný."
„Taehyungu," do šatny přišel trenér, který byl již lehce vytočený chováním mladšího chlapce. „Co to dneska předvádíš? Jezdíš po ledě, hlavou seš úplně mimo, absolutně nekoukáš, kde je puk, tvý spoluhráči, seš zpomalenej úplně šíleně..."
„Mně to dneska asi nejde."
„Asi? Asi? Nejde ti to na sto procent, ale tohle ti nemůžu tolerovat. Koukej se do zítra dát dokupy, ať se děje, co se děje. Za pár týdnů nám začínají první zápasy na mistrovství."
„Dobrá, zítra to bude lepší," přikývl tmavovlásek a když trenér zmizel z šatny, opřel si hlavu o zeď za sebou.
Příjemně chladila. Byl celý zpocený, a to toho dnes tolik nenalítal. Byla pravda, že se zpotil jen na sebe navlékl všechny chrániče a oblečení, bylo v tom fakt šílený vedro. Natož v tom ještě jezdit jak zběsilý po ledu.
„Děje se něco?" zeptal se znovu Jimin a Taehyung se nějak probral.
Byli v šatně sami, ostatní postupně zmizeli a Jimin teprve vylezl ze sprchy. Většinou spolu s Hoseokem patřili k těm největším loudalům.
„Asi ne," zakroutil hlavou Taehyung.
„Asi?" nazdvihl obočí Jimin a začal se převlékat.
„Asi," přikývl Taehyung.
„Takže se něco děje," konstatoval Jimin a přes hlavu si přetáhl tmavě modré tričko.
„Já jsem asi jen unavenej."
„Ze života?"
„Jakoby jo, je to nějak moc věcí najednou."
„Jak to myslíš?"
„To je asi jedno," usmál se na něj Taehyung a začal si sundávat chrániče.
„Počkám na tebe, zajdeme na pivko," mrkl na něj Jimin.
„To je blbý, je docela pozdě..." zkusil to Taehyung.
„Však jsou tři hodiny odpoledne, dneska jsme končili brzo. Ale jestli řídíš, tak klíďo kafe?"
„Hele, aby Hoseoka nevomejvali, až to zjistí."
„Nemusíš se bát, ten je teď v jednom nebi, protože požádal partnerku o ruku."
„Seš si jistej, že je v jednom nebi?"
„No, vypadal tak, když odjížděl. Proto si bral volno, ne? Že s ní chtěl strávit více času?"
„Tys s ním nemluvil?"
„A ty očividně víš něco víc než já, když se takhle ptáš," zamračil se na něj Jimin a Taehyung, aby se mohl vyhnout odpovědi, zmizel do sprch.
Bylo mu jasné, že kdyby Jimin fakt chtěl, tak je schopný za ním vlézt i do sprchy a zjišťovat co a jak. A protože Taehyung by to asi psychicky neunesl, přiznal by se mu i k věcem, o kterých v životě neslyšel. Se sprchou si dával na čas, nespěchal, nechtělo se mu zpět. Ale musel. Věděl, že se tomu nevyhne.
Nad čím ale přemýšlel – proč s ním Jimin chtěl jít? Jimin byl Hoseokův kamarád, ne Taehyungův. Samozřejmě se znali a neměli mezi sebou žádnou nenávist. Spíše se tolerovali. Nehrotili to. Byli kolegové – profesionálové. Po profesní stránce spolu neměli problém. To byl vždy jen Hoseok a Taehyung, jejich přátelé do toho nikdy zataženi nebyli. V nejhorším případě poslouchali nadávky jeden na druhého, ale to bylo opravdu to poslední, co je zajímalo a čím by se měli stresovat. I přesto, že Hoseok s Taehyungem ty jejich žabomyší války dosti prožívali.
„Ty fakt čekáš, jo?" zašklebil se na Jimina Taehyung.
„Uhmmm," přikývl a přežvykoval musli tyčinku. „Hoseok mi neodpovídá a nezvedá hovory," zahuhňal s plnou pusou.
„Cože?" překvapeně se na něj otočil.
„Zkoušel jsem mu volat, ale nic."
„Asi si užívají romantický den i noc a vypli si telefony, aby nebyli rušeni," pokrčil rameny Taehyung a oblékl se do dlouhých černých džínů.
„Nemyslím si, znám Hoseoka," zakroutil hlavou Jimin a obal od sušenky vyhodil do koše. „Je to divný."
„Ale tak, nikdy nevíš..." zkusil to Taehyung a zaplul do černého trika, které zastrčil do kalhot.
Utáhl si pásek a obul se.
„Hele ne, v tomhle vím. Myslíš, že mu třeba Soonmin řekla ne?"
„Jak tě tohle vůbec může napadnout? Jasně, že mu to neřekla," zakroutil hlavou Taehyung a přes hlavu si přetáhl tmavě šedou mikinu.
„A co když jo?"
„Určitě ne."
„Jak si můžeš být tak jistý?"
„Protože... teda nevím," opravil se rychle Taehyung a Jimin se zašklebil.
„Teda nevíš, jo?"
A Taehyung měl chuť se jít zahrabat někam hodně hluboko do země a už nikdy nevylézt ven.
A/n: Hello!
Kratší díl, ale o něco dříve, než jsem čekala, takže good. :D Snad se díl líbil. My jdeme teď s chlapem do kina – konečně, první volný večer v poslední době.
Zároveň v neděli v 1 ráno odlétám na dovolenou s kamarádkou, takžeeeeee, buď se stane to, že budu celé 4 hodiny v letadle psát anebo budu mega KO, protože pojedu 24 h vkuse a už jsem holt starší člověk.
Určitě postnu nějaký nasírací fotky, nemusíte se bát. :D :D
Tak, budu končit, za chvíli jdu z práce, ať to vše stihneme. Mějte pěkný den!
Bye!
