„Cože?" vyprskl Taehyung. „A tys ji jako nechal ten prstýnek?!"
„Hele, mezi námi to bylo takový... neměl jsem moc čas, řešil jsem hodně tebe, nároďák, chápu, že se cítila, jak se cítila..."
„Co to kurva meleš?" zakroutil hlavou mladší a zadíval se na Hoseoka, který v měsíčním světle vypadal jak hromádka neštěstí.
„No, prostě... bylo toho nějak hodně. To je jedno," mávl rukou Hoseok. „Ale prostě, já nevím."
„Nevíš jako co? A kam teď jela? Seš si jistej, že to byly kamarádky?"
„Nejsem. Nevím, jestli ji můžu věřit," pokrčil rameny Hoseok.
„A proč jsi tu žádost o ruku nezrušil?"
„Přišlo mi to blbý..."
„Hoseoku, ty seš fakt magor," postavil se na nohy Taehyung a nevěřícně kroutil hlavou.
Rozdělal lahev vodky a napil se z ní.
„A co bys dělal v mojí situaci ty?"
„Asi bych svůj zmatek v hlavě neřešil žádostí o ruku někoho, kým si nejsem jistý..."
„Ale já si s ní byl jistej ještě před tím vším, co se stalo," rozhodil rozčileně rukama Hoseok.
„A co se stalo?"
„Ty ses stal!"
Ani jeden z nich si neuvědomoval, že na sebe celou dobu křičeli.
Taehyung se zarazil a zadíval se na staršího chlapce.
„Cože?" nechápal mladší a ztlumil hlas.
„Nic, nic, bože, nechápu, co to tady děláme..." zašeptal Hoseok a schoval si obličej do dlaní.
„Máš pravdu," zakroutil hlavou Taehyung. „Do toho mi nic není."
„A já nechápu, že to spolu řešíme, ale jsem svým způsobem asi rád," povzdychl si starší.
Oba mlčky zamířili do moře, aby si mohli zchladit nohy o chladnou mořskou vodu. Vrátili se zpět k lahvím s alkoholem, každý ztracený ve svých myšlenkách.
„Víš, co je nejhorší?" prolomil ticho Hoseok.
„Uh?" zvedl k němu pohled mladší chlapec.
„Že mě asi ani nesere, kdyby byla někde s jiným. A mám pocit, že není místo, kde bych teď byl raději..."
„Cože?" vydechl Taehyung a překvapeně vykulil oči.
Snažil se ignorovat to, jak se mu silně rozbušilo srdce. Měl pocit, že mu za chvíli vyskočí z hrudníku.
„Já ti ani nevím," na chvíli se odmlčel. „Sám to nechápu."
„A počkej, co teda se Soonmin?"
„Nevím, asi si to musím nechat projít hlavou," usoudil po chvíli přemýšlení. „Asi uvidím, co se z toho vyvrbí."
„Asi jo," přikývl na souhlas Taehyung a zapřel se dlaněmi vedle svých boků.
Hoseok nic neříkal, ale po chvíli se překulil blíž k mladšímu chlapci.
„C-co?" dostal ze sebe Taehyung a neodvážil se pohnout.
„Nic," pokrčil rameny Hoseok a během vteřiny byl u Taehyunga v náručí.
Taehyung se více zabořil dlaněmi do písku a mírně se zaklonil. Hoseok se na něj posadil obkročmo a díval se mu zpříma do očí. Mladší nervózně polkl a než ze sebe stihl vydat něco, co připomínalo zvuk, jeho rty byly uvězněny pod těmi Hoseokovými.
Starší chlapec se jemně, opatrně, jak kdyby měl z toho všeho strach, otřel svými rty o ty Taehyungovy a mladší zavřel oči. Neměl sílu, ani chuť se bránit. Něco uvnitř něj přesně tohle potřebovalo. Zároveň něco uvnitř něj mu říkalo, že tohle v žádném nesmí dopustit a že tohle se nemůže stát.
Když ho Hoseok políbil o něco náruživěji, všechny rozumné myšlenky opustily jeho hlavu a nezvládl vnímat nic. Nechápal, co to bylo. Co se to do nich dostalo. Rozum to určitě nebyl.
Jednou rukou zůstal podepřený a tou druhou si Hoseoka přitáhl více na sebe. Starší ze rtů vypustil trochu hlasitější, trhaný výdech, a to mladšího trochu víc nabudilo. Svou rukou mu zmáčkl bok a cítil, jak se Hoseok celý napnul a jemně vydechl. Rukou zabloudil až k jeho tváři, kterou pohladil a starší chlapec se mu opřel do dlaně jakoby to bylo jeho bezpečné místo. Taehyung nezvládal chápat, co se teď mezi nimi odehrávalo.
A možná vlastně ani nechtěl chápat.
Ruku jemně přesunul na zadek staršího a Hoseok mu tiše zavzdychal do rtů. Očividně je to oba překvapilo, protože se zarazili a dlouze na sebe překvapeně, Hoseok možná trochu vyděšeně, hleděli.
No, než se Taehyung nadál, ležel v písku, ruce spojené za hlavou, uvězněné pod Hoseokovou dlaní, tričko vyhrnuté, Hoseokova ruka u jeho bradavek a Hoseokovy rty na jeho čelisti. Starší pomalu slíbával každou část jeho těla.
„Sakra," vypadlo po chvíli z Taehyunga. „Co to děláme. Asi jsme fakt ožralí."
„Tyvole," vydechl Hoseok a zadíval se na mladšího.
Musel uznat, že pohled na Taehyunga ležícího v písku, tričko vyhrnuté, rty opuchlé, oči lesklé a tváře lehce růžové, se mu líbil.
„Já nevím," rychle se postavil na nohy Hoseok. „Promiň, promiň."
„Mám všude písek," zasmál se Taehyung a doufal, že tím prolomí tu atmosféru mezi nimi.
Hoseok se na něj zadíval: „Jak moc špatný bude, když řeknu, že bych to chtěl dokončit?"
A/n: Helllouuuu!
Nezabíjejte mě. Heh.
Já nic, já muzikant.
Jdu na véču a budu dělat, že se nic nestalo, ju?
Papapa
Miluju vás!
Bye!
