„Můžete mi vy dva laskavě vysvětlit, co to mělo být?"
„Jen malá strkanice," pokrčil rameny Taehyung.
„Zlomil jsi mi nos a vyrazil zub!" vyprskl Hoseok a rukou si držel bolavý nos, který již konečně přestal krvácet.
„Jsem si tě spletl, no," protočil očima Taehyung a zkřížil ruce na prsou. „Nebo to byla síla zvyku."
Zápas vyhráli o jednu branku. Avšak, moc neslavili, protože kapitán týmu byl KO a měl celý obličej od krve. Byla tam nějaká srážka u mantinelu, ve které byl Taehyung a jeden z protihráčů. Strhla se tam menší strkanice, do které se přidali i ostatní hráči. No, nějak se tam přimotal i Hoseok, který jen co přijel, dostal plnou ránu od Taehyunga. Nestihl to nijak vykrýt, ale naštvalo ho to, tak se pustili do sebe.
Pak celý svět sledoval, jak se dva spoluhráči řežou na ledě do krve. Nikomu se mezi ně nechtělo, ale po chvíli je roztrhli rozhodčí a dostali výrazné napomenutí.
Hoseok se na mladšího zamračil. Taehyung nedopadl tak špatně jako Hoseok, ale taky měl na obličeji rozmazanou, teď již zaschlou, krev. Měl roztržené obočí a koutek rtu. Už teď věděl, že se dalších pár dní normálně nenají. Modřiny, které si oba odnášeli ani nepočítali.
„Ať už mezi sebou řešíte cokoliv, koukejte to vyřešit hned. Ať se tohle neopakuje, nebo vás oba vyhodím a postarám se o to, že se na led ani jeden z vás už nepostaví. Je to jasný?!" bubnoval prsty do stolu trenér a probodával oba chlapce vražedným pohledem.
Kdyby to šlo, z očí mu sršely blesky a oba chlapci by již byli na uhel spálení.
„Ano," kývl hlavou Hoseok a Taehyung ho, i když nechtěl, napodobil.
Neměli moc na výběr.
Seděli u Hoseoka na pokoji a měli probírat strategii na zítřek, bohužel, protože se oba chovali jako malí smradi, stala se z toho další lekce slušného chování.
„Myslím to smrtelně vážně," zvedl se ze židle a odešel.
Taehyung ho následoval.
„Vyřešíte to teď, takže tady koukej zůstat," zpražil ho pohledem a Taehyung se zasekl uprostřed pohybu.
Posadil se zpět a nedovolil si nic namítnout. Nezapomněl se mračit na Hoseoka, který seděl naproti němu a netvářil se o moc jinak než Taehyung.
„Proč jsi to udělal? Já myslel, že alespoň na ledě jsme v pohodě!" začal Hoseok.
„Já nevím, prostě jsem měl chuť tě praštit," vyskočil na nohy Taehyung a začal nervózně pochodovat po Hoseokově pokoji.
„To nedává smysl!" postavil se Hoseok a kapesníčkem zkontroloval, jestli se mu znovu nespustila krev z nosu.
„Ale dává!" trval si na svém Taehyung a dlaně sevřel do pěstí. „Zasloužil sis to, chováš se jak debil."
„A ty snad ne?"
„Já rozhodně ne!"
„Taehyungu, neser mě."
„Ty sereš mě, chováš se, jak kdyby ti bylo třináct nebo patnáct!"
„Prosím?"
„Nepros, se podívej, jak vypadáš! Už dávno nejseš puberťák, Hoseoku. A jsme dospělí lidé, takže by bylo fajn mít v některých věcech pořádek!"
„Jako třeba v jakých věcech?!"
„Jako třeba v hlavě, ty blbče!" zamrkával slzy Taehyung a otočil se k staršímu chlapci zády, aby nic nepoznal.
„Takže mi chceš říct, že žárlíš?!" uchechtl se Hoseok-
„Nežárlím," mračil se pro sebe Taehyung a dlaní si nenápadně otřel slzu, která se mu neposlušně skutálela po tváři.
„Ale žárlíš," pronesl o něco tišeji Hoseok. „Ale to přece hned neznamená, že mi musíš lámat nos."
„Hoseoku, sakra," ulevil si Taehyung a svěsil ramena. „Já nežárlím! Není na co žárlit, nic tam není!"
„A seš si tím jistej?"
„Ty určitě ano!" odpálkoval ho Taehyung a moc chtěl odejít pryč.
Nohy ho neposlouchaly a on zůstal stát jako přibitý.
„Do prdele, Taehyungu," začal Hoseok a přešel k mladšímu chlapci. „Tak co teda je?! Proč si to nepřiznáš?!"
„Já nevím, zeptej se spíš sám sebe, proč si to nepřiznáš?!"
Hoseok se zasekl. Mladší měl v tomhle pravdu.
Nechtěl, aby před tím Taehyung utíkal, ale sám dělal to samé. Zůstal stát a sledoval mladšího chlapce před sebou, kterému se leskly oči od slz. Tváře měl rudé vzteky a dlaně sevřené v pěsti.
„Nějak to tady přežijem, nevšímej si mě, já si nebudu všímat tebe a půjde to. Pak už se nikdy neuvidíme. Na tohle nemám a asi nechci ani mít. A teď chci být sám," otočil se k Hoseokovi zády a dal se na odchod.
„Do prdele, toho budu litovat," zabručel Hoseok a několika rychlými kroky dohnal mladšího chlapce.
Než se Taehyung nadál, byl zády natisknutý na dveře Hoseokova pokoje a jeho tělo bylo uvězněné pod Hoseokovým. Starší chlapec se sklonil ke rtům mladšího a opatrně je uvěznil v dravém polibku. Držel Taehyungův obličej a nepřestával jej líbat. Taehyung se nezmohl na nic. Kdyby nebyl opřený o dveře a nedrželo by ho Hoseokovo tělo, asi by se složil na zem. Nechtěl, ale něco ho donutilo na ten polibek odpovídat a nedat sobě ani druhému chlapci šanci k nadechnutí.
A/n: Hello!
Ups.
Dneska asi víc nedám. I když jsem jako rozjetá.
Ale už musím běžet z práce, mám půl dne volna a jedu s tatíkem na obídek. A koupit papání koni. :D
Snad se díl líbil a myslím, že na ten další, se můžeme těšit. Po 50 dílech už to něco takového chtělo, ne? :D Já se vždy bojím, aby to nebylo moc urychlený, jo. A najednou bum, 50 dílů. :D
Shit, to se nepovedlo. xDDD
Anyways, konec se nám pomalinku blíží. Nemyslím si, že je potřeba víc drama. Možná.
Ještě uvidíme. :D
Tak, já už se rozloučím, protože přetahuju a už jsem zase přesčas. xD
Bye!
