Vysoká škola nebyla o moc slavnější. Když hráli odděleně, hráli famózně. Problém nastal, když hráli proti sobě.
Každoročně se konala hokejová utkání mezi univerzitami, většinou se obě jejich univerzity kvalifikovaly do čtvrtfinále. V tuhle dobu byli oba ve věku něco okolo dvaceti let. Měli o dost větší sílu než předtím. Rvačky byly intenzivnější, silnější, s horšími následky. Hoseok měl již spoustu umělých zubů, stejně tak Taehyung. Oba do společných rvaček šli doslova oko za oko, zub za zub. A že těch zubů si navzájem již vyrazili nespočet.
Jednou, kvůli jedné jejich rvačce, museli univerzitní ligu pozastavit, protože se oba zranili a skončili v nemocnici. Taehyung se zlomeným zápěstím a naraženými žebry, Hoseok se zlomenými žebry a nalomenou rukou. Zlomené nosy již také přestali počítat.
I když oba moc dobře věděli, že život by byl mnohem snazší, kdyby se navzájem ignorovali, nedokázali to. Šli do sebe vždy hned jak se viděli. Na ledu stačilo, aby jeden do druhého lehce vrazil. U jiných to brali v pohodě, ani si toho snad nevšimli, ale jakmile do sebe vrazili tito dva, bylo zle. Během chvíle nešlo jedno tělo rozeznat od druhého a když jste byli dostatečně trpěliví, mohli jste na ledě vidět rozmazanou krev, většinou z nosu. Protože zlomeným nosem to začínalo, zlomenými končetinami končilo.
Ne vždy to však zacházelo do takových extrémů. Nebyl snad zápas, kdy by se tito dva neporvali, ale většinou to bylo, jak to oni rádi prezentovali „klukovská strkanice", kdy se ani jednomu díky výstroji nic nestalo.
Najel si na záznam z Taehyungova zápasu a pohodlně se opřel o opěradlo gauče.
„Hraje zatraceně dobře," zamumlal si pro sebe. „Sakra."
***
Nájezd na branku, hokejka šrtla o led a vší silou narazila do černého puku, který se rozletěl směrem na branku. Byla to krásná, čistá branka.
„Yes," sevřel ruku v pěst a nadšeně se rozjel ke svým spoluhráčům.
Aktuálně vyhrávali a on byl nadšený. Dal svůj druhý gól dne a jednomu asistoval. Během chvíle se ozvalo znamení pro konec druhé třetiny. Měli před sebou patnáctiminutovou pauzu a po ní posledních dvacet minut, kdy museli udržet vedení.
„Jde to dobře, musíme to udržet," pochválil je Hoseok a upil ze své vody.
Seděli na lavičkách v šatně a zhluboka dýchali. Všichni měli mokré vlasy slepené potem.
„Dejte si pozor na Min Sungmina, dost vám tam projížděl," kývl na chlapce trenér. „Jinak super hra, pánové."
Těch patnáct minut uteklo vždy strašně rychle. Párkrát si stihl loknout vody, lehce se vydýchat a zase se šlo na hřiště. Na rozehrání šel Hoseok a hra pokračovala. Druhý tým jim vítězství nechtěl nechat zadarmo, dost se nadřeli. Vypadalo to, že si v šatně vymysleli novou strategii, která jim sice nepomohla k vítězství, ale rozhodně k tomu, aby druhý tým uhnali. Z vítězství se radovali. Zase se posunuli o kousek kupředu.
„Zítra si vezmete volno, pozítří si dáme kondičko a pak už budeme jen na ledě. Musíme jezdit jako nikdy, jestli chceme příští týden porazit HL Anyang. Den před zápasem pak bude samozřejmě volno, to se sejdeme jen skrz taktiku," rozhodl trenér a oni jen souhlasně zabručeli.
***
„Prosím, zlato!" prosila Hoseokova přítelkyně.
Chtěla se dnes najíst venku, její partner se však moc netvářil.
„Je tady nová restaurace, kam bych moc chtěla jít," zamrkala na něj dlouhými řasami a Hoseok se nakonec podvolil.
Oblékl si černý oblek, doplnil ho černou kravatou a vyrazili. Chápal, že se jí nechtělo vařit, ale on měl taky docela náročný den.
Na druhou stranu – bral to, že to má odměnu za vyhraný zápas. Čekala je ještě spousta práce, než příští týden nastoupí na led, proti Kim Taehyungovi.
Posadili se ke stolu, objednali si sklenku červeného vína a předkrm.
„Je támhle Taehyung nebo ho vidím už úplně všude?" zamračil se směrem před sebe a snažil se zaostřit.
„Dívej se jinam, já se nenápadně otočím a mrknu," navrhla Soonmin a Hoseok se zadíval do menu. „Myslím, že to je on."
„Co tady sakra dělá?"
„To nevím, ale myslím, že bude na večeři."
„S kým to je?"
„Nevím, nějaký starší chlapík, má šediny," pokrčila rameny a dál si jich nevšímala.
„Jdu na záchod a zjistím to."
„Hoseoku, klidni to. Máme romantickou večeři, dlouho jsme nikde nebyli, tak to prosím nekaž. Já pro tebe na policii nepojedu," nazdvihla obočí a rty semkla do úzké štěrbiny, aby dala najevo, že se jí chování jejího přítele opravdu nelíbí a přijde jí dětinské.
„Nic nebudu dělat ani říkat. Jen proběhnu na záchod," nedal se.
Než mu stihla odpovědět, že si myslí, že záchody jsou na druhou stranu, byl Hoseok pryč a sebevědomě kráčel směrem k Taehyungovi.
„Můžu nějak pomoct?" zastavil ho číšník.
„Jdu na záchod," usmál se na něj Hoseok a oči nespouštěl z mladšího chlapce.
„Ty jsou na druhou stranu, pane."
„Ah, sakra," otočil se akorát včas, když se na něj Taehyung podíval. „Díky."
Rychle se dal na odchod a zamířil na záchod. Postavil se k umyvadlu a zadíval se do zrcadla. Musel chvíli počkat a poté se vrátí za Soonmin.
„To bylo strašně nenápadný."
Dveře se otevřely a nestál v nich nikdo jiný než Kim Taehyung v perfektně padnoucím černém obleku.
A/N: Hello!
Tak se konečně potkali. :D
S kým myslíte, že tam Taehyung seděl?
Já už jdu spát, začínám být pěkně vypnutá xDD
Bye!
