Den bez Taehyunga utekl celkem rychle. Viděli se jen párkrát. Prošli kolem sebe na snídani, ale ani se na sebe nepodívali. Jimin s Kyungsooem byli mrtví smíchy z Hoseokova nového sestřihu a Jimin měl chuť jít za Taehyungem a poděkovat mu za tu nádhernou podívanou. Hoseok z toho už tolik nadšený nebyl, ale co se dalo dělat. Věděl, že to takhle dopadne. Možná by měl ostříhat i Jimina, aby mu nebylo tolik do smíchu.
Další, kde se potkali, byl trénink. Trenér jim vymyslel tříhodinové posilování. Tam přišel alespoň na jiné myšlenky. Během poobědové pauze byl Hoseok na pokoji také sám. No a před večeří se šlo ještě běhat. Hoseok s Taehyungem si šli rovnou odběhnout trestné ovály za pozdní příchod. Nebavili se, běhali nezávisle na sobě, zatímco je z tribuny sledoval trenér. Ten si nemohl nepovšimnout Hoseokova nového účesu a naštvaného výrazu, kterým obdarovával okolí. Také si nešlo nevšimnout Taehyunga, který mizel z Hoseokova dosahu, jak jen to bylo možné.
Co byl lehký úspěch bylo to, že se nevraždili pohledy. Zároveň to vyústilo v ještě větší problém – dělali, že ten druhý neexistuje. Vlastně to, že se nesnášeli bylo možná o chlup lepší než to, že se ignorovali a nebrali existenci toho druhého v potaz. Koukali skrz sebe jako kdyby se neviděli.
Možná bude muset lehce změnit svůj původní plán.
Taehyung hned po odběhnutí trestu zamířil na pokoj. Hoseok, protože byl stále zahřátý a nechtěl být na pokoji s mladším chlapcem, oznámil trenérovi, že se půjde ještě projít. Starší muž mu to zakázat nemohl, proto jen přikývl a připomněl mu, ať přijde včas na večeři. Naštěstí večeře byly otevřené od devatenácti hodin až do půl desáté, takže měl spoustu času. Když na to přišlo, byl schopný do sebe naházet celou večeři do desíti minut.
Dlouho se procházel po horách, sluchátka v uších. Posadil se na hranu, ze které viděl skoro všude. Byl to nádherný pohled. Vyfotil ho a poslal Soonmin se slovy, že doufá, že by sem mohli spolu na dovolenou a že se na ni již těší. Když odpověď nepřicházela a hodinky mu ukazovaly skoro devět večer, vydal se poklusem nazpět. Neobtěžoval se se sprchou či převlékáním, zaběhl rovnou na večeři, kde již skoro nikdo nebyl. Jimin se na něj šklebil od baru s půllitrem piva.
Mávl mu na pozdrav a rychle si šel vybrat ze zbytků jídla, které tam zůstalo. Po večeři se posadil na chvíli k Jiminovi s Kyungsooem a snažil se zapojit do konverzace. Všiml si, že když on přišel, Taehyung se během chvíle zvedl a odešel.
V noci přišel na pokoj, kde již Taehyung ležel v posteli a byl na telefonu. Postel byla upravená a vše uklizené. Hoseok si mlčky šel dát sprchu a vyčistit zuby. Ulehl do postele vedle mladšího chlapce, nastavil si budík a bezeslova usnul.
Ostatní dny probíhaly stejně. Každý den tři až čtyři tréninky, poté se jeden z nich šel někam projít, aby nemuseli trávit spolu čas. Oba mlčeli a ignorovali existenci toho druhého.
„U Hoseoka s Taehyungem je celkem klid, všimli jste si toho?" zaslechl Hoseok říkat jednoho kluka z týmu.
Nekomentoval to, jen se na něj usmál, aby si druhý uvědomil, že on je sakra tady a že ho slyší. Ostatní se vyplašeně podívali na Hoseoka, ale souhlasně kývli hlavou.
„Hoseoku, můžeš na chvíli?" kývl na něj trenér, který přišel z oběda.
„Jasně," přikývl tmavovlásek a vyskočil na nohy.
Společně došli do hotelové kavárny, kde se posadili do salonku, který byl až na konci, takže na ně nebylo vidět a byla malá pravděpodobnost, že je někdo uslyší. Během chvíle dorazil Taehyung, který se jemně zamračil při pohledu na staršího chlapce, ale poté se ovládl a mlčky se posadil vedle Hoseoka.
„Pánové, zítra odjíždíme a vy, místo toho, abyste spolu začali spolupracovat, se ignorujete," začal a věnoval oběma chlapcům zoufalý pohled.
„Lepší, než abychom se tu každý večer servali jak psi, ne?" pokrčil rameny Hoseok.
„Všichni víme, co bylo cílem tohoto soustředění," zabručel trochu podrážděně trenér.
Už začínal mít chování obou chlapců plné kecky.
„Taky všichni víme, že tahle strategie byla dost špatnej nápad," odpověděl mu ledabyle Taehyung, který začal být lehce podrážděný.
Fakt tady sedět nechtěl. A už vůbec ne s Hoseokem a nějak se s ním kamarádíčkovat.
„Jenže já potřebuju, abyste spolupracovali. To jediný po vás žádám. Abyste se na hřišti neignorovali, spolupracovali... v osobním životě se klidně ignorujte, nadávejte si, cokoliv. Hlavně se mi na hřišti nepozabíjejte," zaprosil zoufale trenér.
„Já popravdě přemýšlím, že se místa v nároďáku vzdám," vydechl po chvíli ticha Taehyung.
„Cože?" vypadlo z Hoseoka i trenéra najednou.
„Tak, nejsem rozhodnutý na sto procent, ale teď jsem tak na těch sedmdesáti, možná osmdesáti procentech."
„Počkej, jak jako?" nechápal pořád Hoseok.
„Tohle," ukázal Taehyung prstem na Hoseoka. „Tohle chování tohoto nemám za potřebí."
„Jak jako nemáš za potřebí?! Slepíš mi vlasy vteřiňákem, ale ty to nemáš za potřebí?!" vyprskl naštvaně Hoseok a postavil se na nohy tak rychle, až se převrhla židle.
„Tys byl ten, kdo mě přišil k prostěradlu!" vystartoval proti němu Taehyung a postavil se taky na nohy.
Židle s hlasitou ránou dopadla na zem.
„Kvůli tobě jsem lezl do pokoje oknem!" zvýšil hlas Hoseok. „Protože jsi mě zamknul venku!"
„Jak jsem asi mohl vědět, že seš až tak debilní a nevezmeš si klíče?!" vrátil mu Taehyung stejně hlasitě a naštvaně.
„Pánové," zkusil uklidnit situaci trenér, ale již bylo pozdě.
A/n: Hello!
A další díl, yaay.
No, nemám k tomu raději co říct, heh.
Snad se líbil.
Bye!
